Ona, obyčejná dívka ze Země. On, prastarý král elfů z Temného hvozdu. Oba pochází z odlišných světů, přesto se však jejich životy protnou, když se Talon zničehonic objeví právě v lesním království krále Thranduila, kde všem doslova obrátí život naru...
Uběhlo již čtrnáct dní, od doby co Legolas opustil Temný Hvozd a odebral se do Roklinky, kde se následně spolu s Elrondem snažil najít aspoň malou informaci. Měl štěstí, když našel co hledal, opět se vydal na cestu zpět.
Mezitím se toho v lesním království odehrávalo dost. Talon s Thranduilem trávila mnoho času. Konečně se naučila jezdit na koni, dokonce jí učil i střílet z luku a používat meč. Pokud měl král své povinnosti, Talon se dokázala zabavit sama, procházela se po království nebo si četla knihy z jejich knihovny, teda jen ty, kterým rozuměla nebo se snažila sama trénovat. Trávili spolu i společné noci. Za celou dobu se nestalo, že by jeden z nich spal sám a pokud se tak náhodou stalo, ten první se i tak v noci přikradl do komnaty k tomu druhému.
Jiné to nebylo ani dnes ráno. Talon se zavrtěla a ve spánku se přivinula do jeho náruče. Včera díky tomu, že Thal měl své královské povinnosti, usnula sama. I tak v noci cítila, jak si k ní lehl a objal jí.
Při tom nepatrném pohybu se probral. Měl poslední dobou mělký spánek, snad proto aby mohl dohlížet na Talon, kdyby jí nebylo dobře. Zhluboka se nadechl a usmál se. Vtiskl jí polibek na čelo a pohladil jí jemně po vlasech. Pak se zvedl, opatrně, aby jí nevzbudil, oblékl se do své stříbřité tuniky a černých kalhot. Musel vstávat takhle brzo už jen proto, že byl stále král a měl hromadu povinností, jež musel zařídit.
Vzbudila se, když slyšela zavírání dveří. Posadila se, zívla si a koukla kolem sebe. Jen tiše zamručela, když ho už neviděla vedle sebe, ale chápala, že měl své věci na práci. Protáhla se ještě jednou a pořádně. Dneska se vyspala dobře, neměla žádné noční můry, kvůli kterým se vždy budila s křikem. Tentokrát spala jako mimino. Vstala a šla se vedle trochu opláchnout, když byla hotová, přešla zpět do pokoje, aby si vybrala něco na sebe.
Thranduil už mezitím dostal oznámení, že se jeho syn již vrátil. Proto se vydal ke svému trůnu, kde už na něj Legolas čekal. „Gîl síla erin lû e-govaded vín, Legolas," pozdravil jej sindarským jazykem, jazykem jejich rodu a zlehka mu pokynul hlavou. „Je vše v pořádku? Jaké neseš zprávy?" optal se poté.
Legolas jen kývl hlavou. „Myslím, že dobré otče. Našel jsem, pro co jsem jel. Konečně vím, proč se sem Talon dostala, souvisí to nějak s tím, že před několika tisíci lety se do jejího světa od nás ze Středozemě dostalo několik elfů, podle všeho našli nějakou skulinu v magii, která jím umožnila projít jinam. Navíc magické znaky, které tehdy použili, byly až moc podobné těm, které má ona na zádech. Je tedy dost pravděpodobné, že ona je s nimi nějak propojená," hleděl na otce.
Talon si mezitím na sebe oblékla dlouhé tmavě modré šaty na ramínkách, s koženým vrškem. Vlasy si zapletla do jednoho copu a přehodila přes rameno dopředu. Když byla hotová, rozhodla se jít za Thalem. O příjezdu Legolase neměla ani ponětí.
Thranduil svraštil obočí. „O žádných takových elfech jsem neslyšel, pokud si pamatuji dobře, byly tu jen dva rody, rod Sindar a rod Vznešených elfů, co jsou zač tihle?" optal se s podmračeným výrazem. Bylo na něm jasně vidět, že je naprosto mimo, absolutně nechápal, o čem tu jeho syn mluvil. On měl zafixováno, jak z bájí, kronik a vyprávění své matky, že rody byly dva. A ani jeden se nepodobal tomu, o kterém tu mluvil Legolas.
„Věř mi, že ani já pořádně nevím o co tu jde otče. Kniha, kterou jsme s Elrondem našli, byla velmi dobře schovaná, sám nevěděl, že se v jeho knihovně nachází o to víc byl překvapen, když se v knize dočetl, že tři z těch elfů byli z Roklinky. Randir, Eristion a Erumien. Ten další, Folenth, byl dokonce z lesního království a pak ještě elfka s takovým zvláštním jménem, Nitorelle. Hledal jsem dál, ale tohle je všechno," odmlčel se na pár minut. „Doufal jsem ve víc, ale jen oni vědí, co se tehdy skutečně stalo a jak s tím ona souvisí," dořekl to a hlavou pokynul směrem k Talon, která zrovna přišla a překvapeně koukala na Legolase.
Zamračil se. „To je zvláštní, o tom slyším prvně, ale," zarazil se a začal přecházet po místnosti sem a tam, „ale jak to, že o nich nejsou zmínky i zde? Přeci jen, kdyby to tak bylo a ještě k tomu pokud byl někdo odtud, byly by o tom zápisy," prohodil a pohled otočil na Talon. „Jak se cítíš, drahá?" optal se, ignorujíc Legolasův postoj k jejich vztahu.
„Já, dobře," špitla zaraženě, trochu jí vykolejilo to, že o nich mluvil před svým synem, zvlášť když na Legolase pohlédla a viděla jeho výraz. Sklopila pohled a raději mlčela.
Jen tiše zavrčel, nelíbilo se mu, že jeho otec, měl pletky s někým, kdo k nim prakticky vtrhnul jako vetřelec. „Můžu se ještě podívat přímo po jeho jménu, ale i tak si myslím, že zde nic nebude. Někdo to musel nechat zničit anebo se to ztratilo, já sám se přikláním k první verzi," dodal sledujíc ty dva zamračeně.
Thranduil pokýval hlavou. „Podívám se po tom, za zkoušku nedáme přeci jenom nic," pronesl a založil si ruce za zády. V ten moment se ale přiřítil jeden z vojáků a naklonil se ke králi. Ten si jej vyslechl, pokýval hlavou na souhlas a pak se otočil na Legolase a Talon. „Paní Galadriel je tady," pronesl neurčitě.
Legolas pohlédl na otce. „Určitě nepřišla jen tak, to nedělá nikdy. Zřejmě už zaslechla o Talon," řekl jen a čekal na její příchod.
Tal už o ni slyšela, nebo spíše četla v knihách. Netušila, že by se s ní někdy mohla setkat. Měla však i jisté obavy, z knih trochu věděla, co dokáže, bála se toho, co by zjistila o ní, přece jen byly věci, které ani Thalovi neřekla.
Elf kývl na souhlas. „Jak jinak, za jiných okolností by se tu neobjevila," pronesl a sledoval, jak se k nim po lesní cestě blíží elfka oděná do bílých šatů se splývavými vlasy skoro až k bokům. Poklidně došla až ke trojici a usmála se. „Baren bar lin. Le hannon a tholel," pronesl Thal, čímž jí přivítal. Galadriel k němu otočila svou pozornost. „Králi Thranduile, i já vás ráda vidím," pronesla jemným, ale přesto zvláštně přísným hlasem. Pak se podívala na Talon. „Přišla jsem kvůli té, co tu způsobila takový povyk, neví se o ní jen v Temném hvozdu, zpráva o jejím příchodu se šíří po celé Středozemi," pokynula Talon hlavou.
Legolas také pozdravil vzácnou návštěvu. Následně na to, si založil ruce za záda a sledoval celou situaci. Byl docela zvědavý.
Talon se jí lehce uklonila a pohlédla na ni. „Odpusťte, neměla jsem v plánu udělat ve vaši zemi rozruch," řekla a ještě chvíli na ni koukala, než svůj pohled upřela do země.
Galadriel se ale jen usmála. „To nic má milá, neomlouvej se za něco, co není tvá vina, osud tomu tak chtěl, a tak se tedy stalo," došla k ní a zlehka jí pohladila po tváři. Pohledem pak sjela k jejímu tetování, jež jí vykukovalo zpoza oblečení. „Smím se na něj podívat?" optala se, stále s úsměvem na rtech.
„Ano, smíte," odpověděla, měla z ní velký respekt, něco zvláštního z ní vyzařovalo. Otočila se zády k ní, aby lépe tetování viděla. „Je zvláštní. Jsou chvíle kdy září a pálí, to mi pak, ale není moc dobře," přiznala Tal tiše.
Elfka se se zájmem zadívala na tetování a v ten moment se musela hodně snažit, aby byl její výraz neutrální. „Je to prastaré písmo, zajímavé, že jej máš vepsané na kůži,"pronesla, ale slova jež zazněla Talon hlavou byla jiná. „Máš co dočinění s velice mocnou a starou magií, má milá," vyslala myšlenku do její hlavy.
Ilustrace ke kapitole:
šaty Talon😍😊
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
