Ona, obyčejná dívka ze Země. On, prastarý král elfů z Temného hvozdu. Oba pochází z odlišných světů, přesto se však jejich životy protnou, když se Talon zničehonic objeví právě v lesním království krále Thranduila, kde všem doslova obrátí život naru...
Bylo velmi brzo ráno, Talon nemohla skoro celou noc oči zamhouřit. Převalovala se ze strany na stranu, chtěla znova usnout, alespoň na malou chviličku, ale ať se snažila sebevíc, spala dohromady snad hodinku či dvě a to ještě trhaně. Když znova jen tiše ležela ve své posteli a zírala do stropu, přemítajíc o včerejším večeru, rozhodla se nakonec vstát z postele. Stejně by neusnula a jen tak ležet a ztrácet se ve svých vlastních myšlenkách také nechtěla. Potřebovala vypnout, alespoň na malou chvíli. Proto vstala z postele a odebrala se do vedlejší místnosti, kde rychle vykonala ranní hygienu, aspoň v tamějších podmínkách. Cestou zpátky si ze stolu vzala trochu ovoce, které našla v míse a napila se vody. Následně na to si ze stoličky vzala a oblékla tmavě hnědé přiléhavé kalhoty, byly tak lehké, že je na sobě skoro ani necítila. Jako vršek zvolila černý top, který si z pár kusů látky včera narychlo ušila. Potřebovala něco, v čem si mohla zaběhat a co by bylo hlavně pohodlné a přesně tohle tomu odpovídalo. Vlasy si sepnula do drdolu a pak tiše vyšla z komnat. Když byl vzduch čistý, tichými kroky si to mířila dolů, nechtěla aby jí někdo viděl. Šla jako myška a měla obrovské štěstí, když po chvíli už stála venku a nikdo jí nezastavil. Nadechla se čerstvého vzduchu. Kdyby byla v LA, nasadila by si sluchátka, pustila svou oblíbenou hudbu a dala se do běhu, ale tady takový luxus neměla. Takže se trochu protáhla a pak už jen běžela s větrem o závod.
Thranduil byl na cestě do komnat Talon. Přeci jen, po tom vyrušení, co zapříčinil Legolas se s ní neviděl a chtěl si s ní promluvit, nějak jí to vysvětlit. Proto využil toho, že byl jeho syn pryč a už stál před pokojem Talon. Zaklepal na dveře a ze slušnosti vyčkával, když se ale dlouho nic neozývalo, vešel dovnitř. Domníval se, že dívka ještě spí, ale chtěl si být jistý. A taky dobře udělal. Pokoj byl prázdný. Tiše zaklel a vyběhl z jejích komnat. Nebyl teď rozrušený až tak tím, že neuposlechla jeho rozkaz, než spíš že se o ní zkrátka bál. Ona si z toho dělala dobrý den, ale mnohdy byl Hvozd celkem nebezpečný i pro zkušené elfy. Stráží se optal, jakým směrem se vydala a tím směrem tedy vyrazil i on, směrem dolů, po toku lesní říčky. Netrvalo mu to ani moc dlouho, než Talon spatřil. Úlevně si oddechl, když zjistil, že je v pořádku a nezraněná, jen nad ránem... nejspíše cvičila? Ano, protahovala se, ač to byly cviky které on neznal. Opět se nechal unést, místo toho, aby na ní vydupal, se zastavil na místě a hleděl na dívku před sebou.
Poté, co uběhla několik kilometrů tam i zpátky se zastavila na jednom místě, blízko říčky. Bylo tam ticho a to potřebovala. Znova se protáhla a pak začala s jógou, která ji vždy přinášela naprostý relax. Zrovna cvičila cvik kobry, kdy ležela na zemi, břichem směrem dolů, poté se zapřela rukama o zem a ohnula se v zádech jako luk, dívala se nahoru na oblohu a ohýbala se jak nejvíc to šlo. Pár sekund tak vydržela, než se vrátila do původní polohy, kdy jen ležela a odpočívala. Následně na to nasadila další cviky, kdy se protahovala, jako kdyby snad neměla ani kosti v těle. Po chvíli se postavila, aby se vrátila zpět do lesního sídla, ale zarazila jí neznámá osoba, která najednou stála před ní. Podle postavy zřejmě muž, zjevil se z ničeho nic jako nějaký duch. Byl o něco málo vyšší než ona, na sobě měl tmavě šedý plášť s kápi na hlavě a tvář skrytou nějakým kusem látky, takže z něj moc neviděla. Byly mu vidět jen jeho pronikavě modré oči, kterýma jí doslova propaloval. Zůstala jen stát a zírat na něj, stejně jako on na ni.
Hleděl na ní, beze slov a pohybů, než se ale z jeho zakrytých úst ozvalo pár slov. Thal, který postával opodál, stál momentálně v tom úhlu, že nic neviděl, slyšel jen ta slova, ale nerozuměl jim. Jak by také mohl. Poplašeně se proto rozhlédl kolem sebe, ale marně.
Talon na něj jen překvapeně zírala, nějak se nezmohla ani na slovo, teprve až po pár minutách se trochu vzpamatovala. „Kdo jste?" zeptala se tichým hlasem, nevypadal totiž jako někdo z království. Neznámý návštěvník jen znova něco zamumlal pro ni v nesrozumitelné řeči. Proto se Tal rozhodla, že bude nejlepší se co nejrychleji dostat zpátky. Otočila se na odchod, když tu jí najednou cizinec popadl silně za zápěstí a zabránil jí tak v odchodu. Talon sebou leknutím škubla a snažila se mu vytrhnout, ale on ji držel opravdu pevným stiskem, sledujíc jí jako lovec svou kořist. Najednou však vykřikla bolestí, ne kvůli jeho pevnému stisku, ale díky tomu, že tetování které měla na zádech, jí začalo příšerně pálit, následně na to i zářit. Z ruky, za kterou jí držel, jí vystřelila něco jako magická tlaková vlna, která nezvaného návštěvníka odhodila pořádně daleko. Talon zůstala stát v šoku na místě. Ucítila jak jí z nosu stékaly pramínky krve, které si hned setřela hřbetem ruky. Najednou se jí zatmělo před očima, nohy se jí podlomily a než stačila něco udělat, už ležela bezvládně v trávě. Cizinec mezitím zmizel tak rychle, jak se objevil, co chtěl, to udělal. Teď nezbývalo, než čekat, až se vše vyvrbí tak, jak plánoval.
Thranduil stál na místě, vše se semlelo tak rychle, že nějak ani nevěděl, jak by měl zareagovat. Proto hned jakmile se stalo to, co se stalo, ještě chvilku váhal, než vyběhl směrem k Talon. Momentálně se tomu pocitu strachu, jež o ní přirozeně měl, nijak nebránil, se starostí v očích se nad ní sklonil a nesouhlasně zamručel. „Hlupačko jedna," pronesl. Neříkal to ale nijak urážlivě, ba naopak, starostlivě. Zlehka jí zvedl k sobě do náruče a vydal se svižným krokem zpět k lesnímu sídlu, doufajíc, že bude v pořádku. „Léčitelé, se mnou," rozkázal, když procházel chodbami a elfové na něj hleděli jako na výjev. Po chvilce se k němu tedy připojilo pár mladých ošetřovatelek, které je následovaly až do králových komnat. Tam Thal položil dívku opatrně na postel a sledoval ženy, jak se daly do práce. Nepopřel, že měl strach, strach o dívku, kterou skoro neznal a která ho jedním způsobem štvala a druhým přitahovala. Byl proto nad míru šťastný, když mu jedna z žen oznámila, že je Talon v pořádku, jen bude nejspíš pár hodin spát. Povzdechl si a s poděkováním poslal ženy pryč. Sám se pak usadil do svého křesla, přehodil si nohu přes nohu a bedlivě se rozhodl Talon sledovat.
Ilustrace ke kapitole:
oblečení Talon 😍😊
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dneska je úterý a to znamená další kapitolky, dneska pro váš mám opět dvě. Tak snad se budou líbit. Za jakoukoliv odezvu budu ráda🙏🏻😊.
