Genus Tenebris | 𝟏𝟖+

40. Neuposlechl jsi královnu | 𝟏𝟖+

Talon zrovna seděla v lázni a užívala si zasloužený odpočinek. Po tom, co se vrátila z projížďky, si vzala pár knih z knihovny a zavřela se u sebe v komnatách. Nechtěla být už nikým rušena, stejně jako teď. Pohodlně se usadila, opřela se a zavřela oči. Nechtěla dneska myslet, už na nic. Ani na plány, které pomalu rozjížděla a ani na to, co se stálo u vodopádu. Jen při té vzpomínce se mírně zamračila. Nasius si troufal a ona samu sebe pokárala, že to neutnula hned.

Myslel na ni i on, ale jen v tom ohledu, aby se ujistil, že je vše v pořádku. Od doby, co z Talon byla královna a on mě svůj plán se o ní jistým způsobem strachoval. Proto se vydal směrem k jejím komnatám, před nimi se zastavil a zaklepal, vyčkávajíc na svolení vejít.

Ze zamyšlení jí vytrhlo zaklepání na dveře. Netušila, kdo by jí teď mohl něco chtít, zvlášť, když dala jasně najevo, že si nepřeje být rušena. Nakonec přece jen vstala z lázně a natáhla se pro černý dlouhý župánek z tenké látky, prošívané krajkou kolem pasu. „Dále," pronesla, zatímco si jej zavazovala.

Na vyzvání tedy vešel dál. Jakmile ale Talon spatřil, měl co dělat, aby mu nepadla čelist. „Já, omlouvám se že vyrušuji," sjel si ji pohledem, „ale chtěl jsem se ujistit, že je vše v pořádku," ušklíbl se na ni.

Přešla z místnosti z lázní do komnaty vedle a pohlédla na něj. Lehce pozvedla obočí. „Proč by nemělo být?" zeptala se a prošla kolem něj ke stolku, kde stál džbán s vínem, hned si do sklenky nalila a napila se. „Jestli je to všechno a nemáš už nic důležitého, pak bych si ráda lehla."

Nasius ještě chvilku postával, než potichu překonal pár metrů mezi nimi a postavil se těsně za její záda. „K tomu, co se stalo u vodopádů," začal tiše zastřeným hlasem, „nějak nevím, zda se za to mám omluvit, anebo jestli se za to ani omluvit nechci," zauvažoval nahlas a už tak nějak očekával, že na jeho tváři přistane Talonina dlaň v prudké facce, ne-li hůř.

Znova přiložila sklenku ke rtům a napila se, odložila jí, ale zůstala stát zády k němu. „Neřekla jsem ti jasně, že opakovat se to už nebude?" pronesla tichým ale rázným hlasem. Cítila jeho blízkost. Jeho dech na svém krku.

Postoupil opět o kousek blíž, teď už se svou hrudí dotýkal jejích zad. „Řekla, to ano, ale," pronesl a jednou rukou jí vyjel přes bok až na pas, kde ruku nechal, „proč mám pocit, že to není to, co bys chtěla?" špitl a naklonil hlavu na stranu.

Jen se usmála. „Jak ty můžeš vědět, co já chci. Jsi snad jasnovidec?" zeptala se a dala jeho ruku pryč. Nevědomky se o něj ale opřela ještě víc.

Nasius se na to gesto zasmál. Ač to bylo nezdvořilé sebevíc, moc dobře věděl, že si lže do kapsy ona sama. „Ne, jen jsem dobrý v porozumění řeči těla a vím, že když udělám tohle, tak se mi má domněnka potvrdí," uculil se sám pro sebe, a než-li by se Talon stačila na cokoliv zeptat, sklonil se a svými rty zlehka políbil její krk.

Když se jeho rty, dotkli její kůže, celé tělo se jí zachvělo. Sevřela k sobě víčka a tiše zavrněla. Věděla, že se prozradila, ale nějak ji to teď bylo jedno. Možná se změnila její podstata, ale pořád měla jisté potřeby a touhy. „Neuposlechl jsi královnu," skousla si ret, „vážně si troufáš," lehce pootočila hlavu směrem k němu.

„Upřímně?" zavrčel tiše, když si jí k sobě nečekaně otočil čelem a zadíval se jí přímo do očí. „Teď je mi to celkem i jedno," uculil se a následně se bez dalšího zaváhání přitiskl opět na její rty. To ale nebylo vše. Využívajíc jejího rozpoložení jí sjel dlaněmi na pozadí a vyzvedl si jí tak, že byla doslova nucená obmotat si nohy kolem jeho pasu. Šel si pro to, co chtěl a věděl, že to samé bude chtít i Talon.