Genus Tenebris | 𝟏𝟖+

2. Tak to zkusíme znovu

Když se probudila, měla docela velký bolehlav. Pomalu se posadila, promnula si kořen nosu a povzdechla si. Doufala, že ta včerejší noční můra pominula a ona bude zase v teple domova, ale to se šeredně spletla. Poté co se pořádně porozhlédla kolem, její naděje definitivně zmizela. Stále byla v cele na tom příšerném místě. Tiše zaklela. Nevěděla totiž co bude dělat.

„Tak ty jsi ten člověk, který tady udělal takový povyk," ozval se po chvíli mužský hlas před celou. Když se otočila za hlasem, spatřila vysokého mladého muže, s dlouhými blond vlasy a stejně modrýma a pronikavýma očima, jako ty, které měl ten pitomec ze včerejška. „Ty musíš být Talon." Postavila se a mlčky jej pozorovala. „Ztratila jsi snad přes noc řeč?" lehce se zamračil. „Ne neztratila," zamumlala a nespouštěla z něj svůj zrak. „Proč jsi tu? Už mě konečně pustíte?" zeptala se Talon. „Prozatím ano, ale jen proto, že s tebou chce mluvit král," pronesl a sledoval jí jako ostříž. „Ale já s ním mluvit nechci, natož ho vidět. Chci se vrátit domů," trvala si na svém. On jí však již neodpověděl, jen pokynul, aby si vzala svoje věci. Tal se otočila a popošla k posteli na které spala, ze své malé tašky vytáhla malou gumičku a sepla si vlasy do drdolu. Když však odhalila svůj krk, Legolas se zarazil. Spatřil totiž několik starých elfských znaků, které jí od šíje směrem dolů lemovaly páteř. Dříve je nikdo neviděl, jelikož své dlouhé vlasy měla rozpuštěné. Pozoroval jí do chvíle než se otočila, stále vykolejený tím, co viděl, otevřel celu a následně ji vedl k otci. Talon která tiše kráčela vedle něj, se lehce objala rukama, bylo jí chladno, přece jen toho moc na sobě neměla. Přemýšlela o všem, co se stalo, byla tak zabraná do svých myšlenek, že si nevšimla, když došli na místo.

Král už je netrpělivě očekával. Pohledem pokynul svému synovi a pak se otočil na Talon. Bylo na něm vidět že už vychladl, ale pořád se mračil, tak jako skoro vždy. Přísným pohledem shlížel na dívku, která byla před ním. „Tak to zkusíme znovu," vyzval jí a založil si ruce za zády, „pověz mi, jak jsi se tady vzala?" pověděl, tentokrát klidně, ačkoliv se jeho hlasem linul chladný respekt.

Když Legolas odešel, všimla si, že tam s králem zůstali sami, bez stráží. Napadlo jí, že by mohla utéct, ale pak jí došlo, že by to stejně nemělo smysl, když ani nevěděla, kde je. Pohledem tedy zabloudila k stojící mužské postavě naproti ní. Zamračila se na něj, tak jako on na ni. Stále mu měla za zlé ten včerejšek, naštval jí ani tak mobil, jako to, že si dovolil s ní jednat jako s nějakým vězněm. „Tak za prvé vy nejste můj král, nečekejte, že se k vám tak budu chovat. A za druhé ptát se budu já," naklonila lehce hlavu na stranu a založila si ruce na prsou, „ kde to vlastně jsem, jaká země, stát, co je to za místo? A kdo jste vy? To, že jste král opravdu opakovat nemusíte, to už mi došlo, ale nejsem pitomá, všimla jsem si, že jste...jiný než já."

Jeho pohled se snad ani nezměnil. Stále na ní hleděl tím stejným pohledem, chladným, nesmlouvavým a přísným. Její slova naprosto přešel, přeci jen, on tady byl král, a nenechá si poroučet od nějaké malé holky. „Předně tě upozorňuji, že s tvým chováním a nevstřícností odpovídat a spolupracovat můžeš být o hlavu kratší," pronesl nezaujatě a jako gesto na to položil jednu svou ruku na jílec meče, jež se mu houpal u pasu. „Takže mi dovol vyvrátit tvou domněnku o tom, že ty tu máš poslední slovo," zavrčel, tentokrát se v jeho hlase mihlo jisté nebezpečí. Pomalu se rozešel, obcházejíc si jí jako hladový lev. „Tak to zkus znovu, jak jsi se sem dostala a odkud jsi. Žádné království ani země s názvem Los Angeles neexistuje," pronesl.

Otočila se na něj, všimla si meče i toho, jak si jej drží. „Nebojím se vašich výhrůžek, věřte, že i když jsem holka, umím se bránit, byla jsem od mala trénovaná," zamračila se na něj a pak popošla blíž k místu, odkud viděla spletité chodby, různé můstky a vůbec měla pohled na docela velkou část království. „Los Angeles je město, jedno z desetitisíců měst na zemi, žiji v něm miliony lidi," pronesla a pak si povzdechla, „já sama netuším, jak jsem se zde objevila a vy po mě chcete vysvětlení, která vám prostě dát nemůžu, protože ho zkrátka nevím. Zničehonic jsem tady. V cizím světě, na neznámém místě a s šílencem za zády."