Genus Tenebris | 𝟏𝟖+

5. Asi jsem tě podcenil

Talon seděla zrovna v lázni a dávala si koupel. Po projížďce a všech těch pádech na zem, jí bolelo celé tělo a tak se chtěla trochu uvolnit. Mezitím přemýšlela. Snažila se vymyslet nějaký plán, jak vrátit Thalovi, to že se jí tak smál. Musela mu to vrátit i s úroky. Ještě chvíli si užívala příjemnou koupel, pak vyšla a osušila se. S úsměvem, přešla k posteli, na které už měla nachystané oblečení. Usmívala se hlavně proto, že už přesně věděla, co udělá. Rychle si oblékla hnědé kalhoty, černé vysoké boty a zelenou tuniku s dlouhými rukávy. V pase jí obepínal hnědý pásek. Vlasy si opět nechala rozpuštěné. Vyšla ze svých komnat a zamířila si to ke králi do jeho komnat. Když došla, zaklepala a čekala až jí vyzve. Když tak udělal, následně vešla. „Musím s tebou mluvit," začala hned, když zavřela dveře, „dneska jsme byli venku a nevypadalo to tam nebezpečně, proto bych chtěla svolení, abych mohla jít ven sama, kdy budu chtít," hleděla na krále doufajíc, že konečně změní názor.

Pohlédl na ní a krátce se usmál. Výraz mu ale z obličeje zmizel, když zmínila, že by se chtěla ven vydat sama. „Nepřipadá v úvahu," zavrtěl nesouhlasně hlavou ze strany na stranu, „měli jsme pouze štěstí, že na nás nic neskočilo, nebudu riskovat tvé zdraví a bezpečí," pronesl vážně.

Popošla k němu blíž. „Ale no ták, prosím. Venku bylo nádherně a já tady nechci být zavřená. A třeba to nebylo štěstím, ale tím, že tam vážně žádné nebezpečí není, nešla bych nikdy nějak daleko. Prosím Thranduile. Smutně koukám, sladce prosím," zaprosila a opravdu se i sladce usmála.

Jen se ušklíbl a ještě blíž se k ní naklonil. „Temný hvozd není určený k tomu, aby se po něm potulovalo takové malé, bezbranné kuře, jako jsi ty, Talon," oplatil jí její úsměv stejným způsobem, než se odtáhl. „Už jsem řekl, sama nikam nepůjdeš," oznámil, tentokrát už přísným tónem hlasu.

Lehce se zamračila. „Tak aby bylo jasné, já jsem se svou výškou spokojená, na člověka je to akorát. Za druhé nejsem žádné bezbranné kuře, tak mi tak přestaň říkat, staříku," zamručela a založila si ruce na prsou, „a za třetí, kdyby už náhodou k něčemu přišlo, tak se umím ubránit víc než dobře. A víš, že já jsem tvrdohlavá, takže toho nenechám," sledovala ho jako ostříž, měla to promyšlené dobře, však ona mu ještě ukáže.

Střelil po ní významným pohledem. „Skutečně? Vsadím cokoliv, že bys v tom lese nevydržela sama naživu ani dvě hodiny," ušklíbl se a zavrtěl nad tím hlavou, „a já to vážně riskovat nehodlám, Talon," oznámil, otočil se k ní zády a poklidně si naléval víno ze džbánu do číše.

Obešla ho a hned vedle něj se opřela o stůl, tak aby na něj viděla. „Věř mi, že kdybych chtěla, vydržím i celou noc a vrátila bych se živá a zdravá. Ještě bys koukal můj milý," mrkla na něj a sledovala ho. Nehodlala to vzdát. „Ale když mi tak nevěříš, tak si mě vyzkoušej, klidně se můžeme vsadit, už teď ale vím, kdo vyhraje," uculila se.

Jen k ní zabloudil pohledem, nadzvedl jeden koutek do úšklebku, a až s posměšným tónem pronesl pouhé „Hmm." Potom se v klidu napil ze své číše, položil jí zpět na stůl, zhluboka se nadechl a bez dalších slov nebo jakéhokoliv varování zaútočil. Natáhl ruku, se kterou zaťatou v pěst mířil na její hrudník, za účelem jí silně uhodit.

Už když došla do jeho komnat, byla ve střehu, takže to nebylo jiné ani teď. Otec jí vždy učil soustředit se na soupeře, předvídat každý jeho krok, přemýšlet dopředu jak asi zaútočí. Měla opravdu tvrdý výcvik, co se týkalo bojových sportů. Takže když dlouho mlčel, byla už připravená. Jeho útok hned vykryla tím, že uhnula na stranu, kde mu ihned chytila jeho ruku a zkroutila pořádně za zády.

Překvapeně vyhekl a bolestně zaskučel. Z toho tónu se však spíš místo bolesti dalo vyčíst to, jak byl překvapený. Tohle nečekal. Nezůstával ale pozadu a silně vykopl nohou za sebe, směrem, kde by mohla mít koleno, snažíc se vykroutit z jejího sevření. Přeci jenom, byl to prastarý elf a ona jen malá holka, nemohl se takto ztrapnit.