Genus Tenebris | 𝟏𝟖+

50. Nech mě ti pomoct

Thranduil celý ve stresu jak z Talon, tak ze svých pocitů a citů, jež k ní choval, mířil za Galadriel. Jakmile za elfkou, kterou nechal ubytovat do jejích vlastních komnat, došel, zaklepal a když jej vyzvala dál, tak vešel. „Mám obavy, Galadriel," přecházel po místnosti, „jak je na tom výroba toho náramku?" zadíval se jí do očí.

„Výroba náramku má svůj čas, už jen z toho důvodů, k čemu má sloužit. Navíc máme těchto drahokamů jen omezené množství a bohužel jeden pokus. Proto to tak trvá, navíc jakmile bude hotovo, ještě se musí seslat kouzlo, jež zapříčiní, aby jej sama nesundala," pohlédla na něj a na chvíli se odmlčela. „Z čeho máte obavy králi?" zeptala se.

Mlčel. Pak si povzdychl. „Z toho, že o ni přijdu. Bojím se toho, až to zase nebude moje Talon kterou znám ale ta, která mě tolik nenávidí. A taky přemýšlím, co bude kdyby jí nešlo nijak zastavit," zamručel a posadil se na pohovku.

„A vy? Nenávidíte jí stále?" sledovala ho. „A co vlastně chcete dál? Když dostane náramek, co hodláte udělat?" bylo jí líto, vidět ho takhle.

„Já nevím, poprvé snad skutečně nevím, co od života a situace očekávám. Přemýšlel jsem, že bych ji nechal poslat na Zemi, aby byl náš svět mimo ohrožení, ale to bych o ní přišel," sklopil hlavu. Ani si to neuvědomil, ale po tváři mu stekla slza.

„Poslat jí na Zem, není špatný nápad. Středozemi byste ochránil, ale sobě byste ublížil. Pokud tady ale zůstane, bude to těžké pro všechny. Lid lesního království jí nenávidí a bojí se jí a její lid, tedy alespoň ti, kteří zůstali budou stále chtít svou královnu ať už bude jakákoliv. Mám však pocit, že by byli rádi především, za tu hodnou královnu, než tu zlou, alespoň co jsem slyšela," pronesla tiše, „ale to jsem odbočila," na malou chvíli se odmlčela. „I po tom všem, co se stalo, vám na ni záleží a milujete jí a to je znak toho, že vaše pouto není tak ztraceno, jak jsme si mysleli. Pokud je tomu tak u vás, může to být i u Talon, což znamená, že by šlo obnovit vaše pouto," zapřemýšlela nahlas.

Chvilku přemýšlel i on. „Možná, ale asi bude zapotřebí čas. Pro teď se musíme soustředit na to, aby byla v pořádku a aby nám tu nevyvraždila Hvozd," zamyslel se a zadíval se elfce do očí. „Musíme to vzít vše popořádku."

„Souhlasím. Zítra za úsvitu bude náramek hotový, ještě použiju kouzlo a pak jí ho můžeme dát a dál se uvidí. Jed, jež má v těle už pomalu mizí, takže nám to vyjde tak akorát," hleděla na krále.

Thranduil se zadívala elfce do očí. „Děkuji vám, lady Galadriel, za všechno, co děláte pro naše lidi, pro tenhle svět, a pro mě," pronesl a povzdychl si. „Já jen," odmlčel se, ,,moc mi chybí," dodal, načež překvapil sám sebe, když ji objal.

Elfka se pousmála a lehce objala i ona jeho. „Já vím, že vám chybí. Ale věřím, že se všechno spraví, jen musíte mít trpělivost. Jak říkám, pouta ve vás dvou zcela nevymizela a to vám dává naději znova jej probudit," špitla.

Odtáhl se a zadíval se jí do očí. „Já, budu muset nějak víc přemýšlet, o tom, co se stalo, co se děje a co nás ještě čeká. Ale řeknu vám, je to složité. A to jsem si myslel, že už mě nic nepřekvapí, nezlomí a nesrazí na kolena a pak se tu objeví ona, dívka ze Země, která mi zamotá hlavu," zlehka se usmál.

„Tomu se říká láska," pousmála se, „je hezká, je vášnivá, je nevyzpytatelná, komplikovaná a bolí, ale tohle všechno k tomu patří, navíc si nevybírá. Objeví se nečekaně, tak jako u vás dvou," pohlédla na něj.

Pohlédl Galadriel do očí. „Máte pravdu, lady, víte, myslel jsem si, že už lásku cítit nedokážu, bál jsem se jí a teď, když mi ublížila se bojím, že mi ublíží znovu. A z té bolesti mám strach," povzdechl si.