Ona, obyčejná dívka ze Země. On, prastarý král elfů z Temného hvozdu. Oba pochází z odlišných světů, přesto se však jejich životy protnou, když se Talon zničehonic objeví právě v lesním království krále Thranduila, kde všem doslova obrátí život naru...
Probudila se brzo, nemohla dospat, byla natěšená, zároveň však i nervózní. Netušila jaký časový skok se udál na Zemi po dobu její nepřítomnosti, pokud vůbec. Thal vedle ní ještě spal, nechtěla ho zatím budit. Tiše vstala a přešla ke stolku, kde měla nachystané věci. Oblékla si na sebe dlouhé zelené šaty s delšími rukávy a bez ramínek. Její pás zdobil světle zelený korzet s ornamenty. Vlasy si nechala jen tak volně rozpuštěné. Ještě zkontrolovala obsah své kabelky, kterou tady měla, když přišla. Klíčky, peníze, kreditky, všechno bylo na svém místě. Papíry s informacemi, které nechal poslat Legolas složila, tak aby se vešly do kabelky a poté je do ní vložila. Když asi potřetí zkontrolovala, zda má všechno, trochu si oddechla. Přešla k posteli a posadila se na její okraj. Nahnula se k Thalovi, lehce přiložila své rty na jeho a políbila jej. „Drahý, je čas vstávat, nebo mám jít sama a nechat tě spát?" řekla s úsměvem, když se od něj mírně odtáhla a sledovala ho.
Něco zamručel, ale jakmile mu došlo co řekla, otevřel oči a zamračil se. „Ať tě to ani nenapadne, jdeme spolu, ale ještě než vyrazím," zamručel a pak popadl Talon bez upozornění za boky, stáhl si jí k sobě do postele a vrhl se na její rty. Po chvilce se odtáhl, vytáhl se do sedu a poupravil si blond vlasy. „Teď jsem spokojený, můžeme jít," oznámil, vstal a sáhl po svém oblečení, tentokrát po černé tunice se stříbrným prošíváním. V momentě kdy si chtěl k pasu pověsit meč se zadíval na Talon. „Je to dobrý nápad?" optal se na svou zbraň.
S úsměvem jej pozorovala, když se jí pak optal, jen zavrtěla hlavou. „Ne není, meče se u nás už hodně dlouhou dobu nepoužívají. Myslím, že úplně postačí, když půjdeš bez něj," přešla až k němu, „a korunu můžeš také nechat tady," stoupla si na špičky a tentokrát to byla ona, kdo si ukradl polibek, „navíc, doma tě převléknu do oblečení ze Země, víš, že musíš zapadnout," mrkla a vzala si kabelku. „A pojď už, už se nemůžu dočkat," uculila se a přešla ke dveřím.
Nadzvedl obočí. „Takže budu nosit to, v čem jsi sem poprvé přišla?" doslova se zhrozil. „V tom se u vás chodí? Přijde mi to až moc odvážné, spíš to víc odhaluje, než zakrývá," pronesl. Nechal tedy meč mečem a korunu korunou, nad čím si tiše povzdechl, ale co mohl dělat.
Musela se tomu zasmát. „Ne ty blazínku. Ty budeš mít úplně něco jiného, neboj se. Navíc to v čem jsem přišla, byly mé šaty na party, takhle se u nás ženy prostě oblékají," pokrčila rameny, „čím víc odhalující, tím lepší. Ale to uvidíš sám a cokoliv nebudeš chápat nebo vědět, ti ráda vysvětlím," pozorovala ho, „ještě pořád si to můžeš rozmyslet."
Opět se zamračil. „Co je to party? Nějaký druh oslav? Orgií?" nadzvedl obočí, ale pak zavrtěl hlavou. „Ne, půjdu s tebou a už nechci slyšet ani slovo, že bych jít neměl," zamračil se na ni, ale nakonec vyšel ven z komnat a počkal, až se Talon vydá za ním.
Došla ho během chvilky a spolu mířili za Galadriel. „Party je společnost lidí, co se rádi baví, popíjí se alkohol, tančí se a ano někteří provozují i orgie," uculila se. Tušila, že tohle bude ještě hodně těžké. Na jednu stranu nechtěla aby šel, protože se bála, jak to všechno pobere, ale na druhou stranu za to byla vděčná. Kdoví co zjistí a pro takový případ, ho chtěla mít u sebe.
„Hm," pronesl pouze a pokýval hlavou, „tak tedy dobře," dořekl a chytl ji za ruku. Pohledem střelil ke Galadriel před nimi a usmál se. „Jsme připraveni," pokýval na elfku. Ta se ale podívala i na Talon. „Můžeme tedy?" optala se i jí.
Stiskla mu ruku. „Ano můžeme," odpověděla ji, „jen, mám něco udělat, nebo co se teď bude dít?" optala se, netušila totiž jak je chce Galadriel dostat na Zem.
Galadriel se usmála. „Jen stůj a drž se krále," oznámila jí a vyčkala, až tak udělá, poté zvedla ruce a zavřela oči, přičemž začala cosi drmolit pro Talon nesrozumitelným jazykem. V ten moment se na krátkou chvilku Talonino tetování rozsvítilo, ale ihned zase pohaslo. Galadriel otevřela oči a zamračila se. „Proč to...," chtěl se optat Thranduil, ale v ten moment se elfka rozhodla použít o dost silnější proud magie, který tentokrát skutečně zafungoval a než by se stačil kdokoliv nadít, po Thalovi a Tal se slehla zem.
Když pootevřela oči, nestačila se divit. Opravdu se to povedlo. Zatím však netušila, kde přesně jsou, jelikož je kouzlo přeneslo do nějaké postranní uličky, co bylo zcela jisté, byl fakt, že byla opět zpátky. Zřetelně již slyšela silniční provoz jen kousek od místa, kde stáli a celkový ruch velkoměsta. Tohle jí opravdu chybělo. Držíc ho stále za ruku na něj pohlédla. „Jsme tady," usmála se šťastně, „povedlo se to, jsem doma," samým nadšením ho objala.
Objetí jí ani neopětoval, jeho pohled upoutalo něco, co zastavilo na silnici kousek od nich. Jeden by řekl že to byla normální, ale jinak zatraceně hezká, rudá Tesla, ale Thranduil na to koukal jako na výjev boží. „Prosím, řekni mi, že to je normální," pronesl s očima na vrch hlavy, kterými hleděl na stroj před sebou, který se po chvilce zase rozjel a za ním jelo několik dalších, jako tomu předtím podobných věcí. Thal vyvalil oči a uskočil, když po silnici prosvištěl náklaďák. „A tohle taky, že ano," pochybně se na ní podíval.
Stáhla ho zpátky na chodník, aby se mu něco nestalo. „Opatrně, ještě tě srazí auto a to opravdu nechceš, ty ani já," pronesla a koukla na něj starostlivě, „ano to je normální. Tak jako vy, když někam chcete jet používáte koně, my jezdíme v autech, to jsou tyhle stroje. Jsou různých velikosti a barev. Teď jeden přivolám a ten nás odveze ke mně dobře?" hned na to mávla rukou a ani ne do minuty u nich stálo žlutočerné taxi. „Pojď posadíme se dovnitř a necháme se odvézt," hleděla na něj, měla trochu obavy.
„Co je sakra auto?" optal se, ale odpověď se mu dostala později, pochopil tedy, že je to dopravní prostředek. Pokýval hlavou a pak se rozhlédl kolem sebe. „A kde je zeleň? Lesy a tráva?" zamračil se a posadil se stejně jako Talon do taxi. Až teď si všiml, jak se tu lidé oblékají. Rozhodl se to ale nějak nehrotit, jen nad tím pokýval hlavou a podíval se z okna ven, studujíc vysoké domy a ulice, stejně jako lidi.
Řidiči hned nadiktovala svou adresu a otočila se na Thala. Stále mu tiskla ruku. „Zeleň a to ostatní najdeš většinou v parcích anebo až za městem, kde míříme. Tady jsou jen budovy, silnice a různé atrakce, prostě je to velkoměsto," pronesla a sledovala ho, „jsi v pořádku? Zvládáš to zatím?" zeptala se starostlivě a lehce se o něj opřela.
Chvilku jí neodpovídal, hleděl na město kolem sebe, na to, co viděl. Bylo to pro něj nové, nevěděl přesně, zda se mu to líbilo či nikoliv, byl spíš překvapený. Pak se podíval na Talon. „Zvládám to, i když je to mnohem rozdílné od mých představ," podotkl a pohledem si přejel vysoké mrakodrapy. „Ale z té výšky to musí být nádherné, ne?" optal se.
Souhlasně přikývla. „Ano to je, je to přímo kouzelný pohled," pousmála se na něj, doufala, že hledání půjde hladce a že mu bude moct ukázat i pár míst. Spolu s ním sledovala z okýnka dění venku, projížděli dál městem, až po nějaké době dojeli do části Malibu, kde už bylo dokonce i více zeleně. Pak auto zastavilo u jejího domu na příjezdové cestě, zaplatila řidiči a spolu s Thalem vystoupila ven. Držela ho za ruku a dovedla ho k domu. Odemkla si a spolu s ním vešla dovnitř. „Tak vítej u mě doma." usmála se.
Ilustrace ke kapitole:
šaty Talon 😍😊
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
