Genus Tenebris | 𝟏𝟖+

51. Musíš se rozhodnout | 𝟏𝟖+

Nad ránem se Thal vzbudil jako první. Hned jakmile otevřel oči, pohlédl na Talon vedle sebe, už jen proto, aby se ujistil, že je s ní a proto, aby snad zahnal obavu, že to byl jen sen, ze kterého se probudil. Položil se na bok a dívku, spící vedle sebe sledoval.

Celou noc sebou neklidně házela za občasného bolestného zamručení. Nyní ležela na zádech s hlavou lehce otočenou ke králi a spala. Docela poklidně oddechovala, než se znova zavrtěla a otočila se na druhý bok zády k němu.

Jen si tiše povzdychl, načež se natáhl, natiskl se hrudí na její tělo a jednu svou paži přes ní přehodil. Hlavu si opřel o její rameno a dál jí pozoroval, vnímal každý nádech a výdech, každý úder jejího srdce.

Ze spánku se na něj zády natiskla a lehce se zavrtěla. Po chvíli ji však došlo, že je někdo vedle ní a pomalu se probudila.

Celou tu dobu jí bedlivě sledoval. „Talon," zašeptal tiše a nadzvedl se na lokti, aby jí viděl do obličeje, „jak se cítíš?" optal se jí a zlehka jí odhrnul vlasy z čela.

Zarazila se a otočila více k němu, hledíc mu do očí. Mlčela, nevěděla, co říct ani co dělat.

I on jí hleděl do očí. „Talon," zkusil znovu a jednu ruku jí položil na tvář, „řekni něco, i kdyby to bylo to, jak moc mě nenávidíš, jen něco řekni, prosím," hleděl na ní.

„Co chceš, abych ti řekla? Že chci, abys mě pustil, nechal odejít?" zamračila se. „Co vlastně chceš Thranduile, řekla jsem ti, že se můžeš snažit sebevíc, ale už nejsem ta, co jsi znal a žádné pouto už není," špitla, přičemž si nervózně skousla spodní ret, aniž by si to uvědomila.

Jen zavrtěl lehce hlavou. „Ale je," pronesl a přiblížil se k ní, „je, někde tam pořád je," zašeptal tak blízko u jejích rtů, až pocítil její dech na své tváři.

„O co se snažíš králi?" zamručela tiše, hledíc mu do oči. Instinktivně položila své ruce na jeho hrudník, snad ve snaze jej odstrčit od sebe.

„Chci ti připomenout to, na co jsi už asi zapomněla," špitl, než její rty spojil s těmi svými v jemném, ale plně procítěném polibku.

Zapřela se mu rukama do hrudi. Chtěla se odtáhnout, jenže udělala něco, co překvapilo i ji samotnou. Polibek mu opětovala.

Zlehka se do polibku pousmál a položil jí i svou druhou dlaň na tvář. Hned na to jejich polibek opatrně prohloubil, snad, aby jí nějak nevyděsil. Nepatrně se více natiskl svým tělem na to její.

Opatrně, snad jako kdyby stále váhala, mu položila jednu ruku na tvář, zatímco tu druhou zapletla do jeho vlasů. Opětovala mu jeho polibky, přičemž se ji tělo zachvělo.

Ještě chvilku ji polibky opětovat se stejnou jemností, než se nadzvedl na loktech a obkročmo se přesunul na ní, s rukama opřenýma vedle její hlavy. Jeho polibky se pomalu ale jistě stávaly náruživějšími, chtivějšími, ale i tak plné citů a hlavně jeho lásky k ní.

Její ruce pomalu putovaly po jeho hrudi, do chvíle než se zapřela a lehce jej od sebe odtáhla, aby na malý moment popadla dech, hledíc mu do očí. „Ani tímhle nic nezměníš," špitla po chvíli ticha, než se znova přitiskla na jeho rty těmi svými.

Jen se zlehka uculil. „To uvidíme, maličká," pronesl, než se k ní opět sklonil. Jedná jeho ruka vyputovala směrem k jejímu hrudníku, kde stiskl náruživě její ňadro, zatímco se provokativně otřel svým klínem o ten její. „Připomenu ti to, to, jak jsi křičela moje jméno, to, jak jsi se svíjela pod svým králem, všechno ti teď připomenu znovu a uvidíme, jak budeš mluvit potom," zavrčel jí do rtů, než se přemístil na její krk, který začal obsypávat polibky.