JEHO..

19. facka

19.
Má zástěrka dopadne na zem a mě je snad ještě více horko než předtím.
"Klekni si." Řekne Pán s úsměvem na rtech.
Nerada se před někým ukazujim, kort před třema nadrženyma chlapama na kterých je jasně vidět co by chtěli.
Má kolena se dotknou studené země a ruce opřu o stehna.
"Pěkne." Podotkne jeden z mužů.
Svůj pohled jsem zaměřila na dřevěnou podlahu a snažila se předstírat že zde nejsem. Bezúspěšně....jak jinak.
Černovlasý muž se zvedá ze svého křesla a jde ke mě, stojí nademnou čímž mi ukazuje své černé boty. Z ničeho nic cítím na svých vlasech dlaň.
"Deniel říkal, že ti skolabovala při dražbě." Zasměje se.
"A pak si ji odtamtud osobně odnesl!"
"A co jsem měl podle tebe dělat?" Zasměje se pán.
"A cos udělal s tím, který za to měl zodpovědnost?"
Pán se zhluboka nadechne
" Taková ostuda."
"Zrovna dražba na které chybím a takové zábavy tam." Podotke a znovu mě pohladí.
"No já jsem se tedy nebavil."
"Vidím, vzal sis ji a vychoval."
"Na tvrzení, že je vychovaná je ještě brzy."
Zasmutnim...nejsem snad?
"Třeba ji brzy vyměníš za jakou vychovanou." Odvětí mu.
Coze?
"Pojd ke mě štěňátko." Zavolá na mě.
Své dlaně opřu o studenou zem a vydám se po 4 jeho směrem.
Když spatřím jeho nohy probudí se ve mě rebelský duch. Když nejsem tedy vychovaná...
"Pánové nemají rádi již vychované a poslušné dívky, nýbrž zlobyvé a provokující." Říkám velmi pomalu a zvedám se na nohy.
"To je velmi zajímavá teorie." Odpoví.
Sklonim se k němu a své dlaně opřu o kraje křesla. Sleduje mě s kamennou tváří a čeká co udělám.
"Můži rádi trestají, kdyby byli dívky dokonale jak říkáte, neměli by k tomu už mnoho možností."
Usměju se. Obkročmo si na něj Sednu a svou pravou rukou sjedu po jeho dokonalém břiše dolů. Těsně u pásku mou ruku chytne a podívá se na mě.
"Hmm" pohladí mou tvář a svým palcem mi přejede po rtů.
"Chceš si hrát?" Zvedne koutky svých rtů.

"Dobře budeme si hrát." Pošepta mi u ucha a jedním rychlým gestem chytá me ruce za zády, bere mě kolem pasu a následně semnou vstává.
Postavi mě směrem k mužům a prutce uchopí mé vlasy.
"Asi jsem tě nic nenaučil." Řekne a přinutí mě abych si klekla znovu.

"Teď tady budeš hodinu klečet a neřekneš ani slovo jasné?" Prikivnu a hned jakmile si sedne se přitulí k jeho nohám.
"Až si tady Tom nějakou najde a výchova tak ti ji určitě i půjčí." Zasměje se Deniel.
"Jistě že, když ty mi půjčíš tu svou., Má opravdu krásné tělo."
Přitisknu se k němu o něco víc a zhluboka se nadechnu. On mě opravdu vymění a pošle někam..dál. ale já nikam pryč nechci, chci být jen s ním.
Asi...kdo jiný by mě taky chtěl.
"No to se teprve uvidí, ještě by ti utekla jako ta poslední." Zasměje se mu Pán.
"Za to ta tvoje vypadá že se bez tebe ani nehne."
"To víš k věrnosti je zapotřebí důvěru." Usměje se a natáhne svou ruku k mým vlasům aby mě pohladil, ale nakonec si to rozmysli.
"Myslím že já si dám se vztahy na chvíli pohov."
........... ještě nakou chvíli si povídají...pijí a povídají a mezitím kouří, já stále klečím vedle něj...přilepená na něm, přemýšlející o jeho slovech, která si mi ani z nejmenšího nelíbí.
Po naké době mám pocit že se pořádně ochladilo. A já cítím jak se mě nohy začínají třast.
"Copak ti je maličká?" Zeptá se mě Pán storostlivym hlasem.
"Zima" odpovím.
"Alee pojď hezký za mnou."
Chytá mě za ruce a přitáhne si mě na klín.
Obtočit své ruce kolem jeho krku a hlavu zabořím do jeho ramene.

Nezlobí se na mě..vzal si mě k sobě!
"No Pánové my už asi pomalu půjdeme."
Oznámí a pohladí mě po zádech.

Můj hodný hodný Pán, zajímá mě srdce.

Nakonec se oba postavíme a odcházíme ke dveřím. Muži se postupně loučí a já se mezitím soukam do svého kabátu. Ale všimnu si jak mě druhá subinka pozoruje, její pohled není zrovna přívětivý. Spíše naopak.
Dveře se za námi zavřou a on svižným krokem vyrazí k výtahu. Chápu že on se svýma dlouhýma nohama jde rychle, ale mě byli nakázány 20cm podpatky...
U výtahu se zastaví a já ho dobíhám.
Stoupi dovnitř, otočí se čelem ke mě a má zase ten svůj výraz...nečitelný výraz ve kterém se nevyznám. Nepoznám zda se zlobí nebo je spokojený. To se uvidí až doma.
Cestou dolů se výtah zastaví a k nám přistupuje mladá žena, je výši než já. Má dlouhé tmavé vlasy a krásné rty namalované na červeno které ladí s jejími vypasovanymi šaty. Štíhlá a pěkná.
"Dobrý večer přeji" pozdraví nás..nebo spíš jeho, se zářivým úsměvem.
"Dobrý" odpoví jí, ale já jsem raději zticha.