JEHO..

51. panika

Pára z horké vody zaplnila celou skleněnou sprchu i přestože se kapky o mou kůží ještě ani neotřely. On se však vodě vstřícně vydává naprosto celý, po pár sekundách se na mě otočí, udělá jeden krok v před aby nestal v přímém proudu vody a zastřese hlavou aby přebytečné kapky opustili jeho tvař i vlasy. Když otevírá oči hluboký nádech opustí jeho ústa a a celou si mě znovu prohlédne tím lítostným pohledem.

"Pojď ke mě." Řekne  jakmile natáhne svou ruku po té mé aby si mě přitáhl k sobě.

Horké kapičky dopadají na mé tělo a já rozmýšlím zda je to příjemný pocit nebo ne.

"Tak, umyjeme tvé krásné vlásky a půjdeme si lehnout." Šampon kterým mi mydlí mé už dost dlouhé vlasy krásné voní...voní jako on, tak ...tak...modře.

O to víc mi přije že je todle pouze sen a ne realita. Jsem tak zmatená..

Od mých vlasů se nakonec přesouvá o něco níže a s jemnou houbou nežne jezdí po mých rukou. Nemám nejspíše dost síly ani na to abych je zvedla...a on se ani nesnaží mě o to žádat, sám mi je drží a pokládá zpět. Když pokračuje na mé břicho, druhou paží si mě pritiskne těsně na svou hruď o kterou se opíram svou hlavou.

Je tak veliký že mu nejsem ani po ramena, tak vysoký, že když mě takto zezadu obejme celou mě svou rukou schová a já jsem jako malá panenka.

Je to zvláštní...tak příjemné, ale vlastně tak....jiné, jako bych to nebyla já tady, jako by to byl jen sen a mě na tom nezáleželo.

Avšak v moment kdy přejde z mého bříška mezi nohy ucuknu se a svou dlaní odstrčím tu jeho.

"Copak je?" Zeptá se a jedním gestem si mě otáčí celou k sobě aby zapátral v mé tváři.

Jen zakývám hlavou ze strany na stranu.

Jeho mračíci se výraz se stále více prohlubuje. Zlobí se na mě?

"Copak se stalo?" Položí svou otázku důrazněji.

ON:

Zhluboka se nadechne jako by chtěla něco říct, ale v poslední chvíli si to rozmyslí a jen zabodne své oči do země.

"Nevím." Řekne nakonec se slzami v očích.

Ja..já ...stihli ji snad za těch pár hodin ublížit? Ublížit více než těmi modřinami na nohou a rukou které jsem považoval za stopy po poutech?. ....byl to vzkaz...dávej si pozor, ale všichni moc dobře vědí že nemám rád když někdo sahá na mé věci.

I přestože se v mě hlavě promítá nespočet různých a odborných scénářů vím, že teď na to není čas, musí se umít a jít si lehnout.

"Mě se bát nemusíš, vždyť to víš." Pošeptám jí do ucha a kleknu před ní abych měl jednodušší přístup k jejím krásným nohám.

"Za chvíli budeš v postýlce."

Pokusím se bez dalších škod rychlým tempem umýt i zbytek jejího těla a zabalit ji do ručníku.

"Tak pojď, jdeme." Pokynu ji v moment kdy vypínám vodu.

Je celá naprosto matorna, takže se mi velice uleví když vidím jak leží v její bíle posteli zahrabana pod peřinou.

Pozoruji jak se její očička zavírají když slyším zazvonit telefon...sláva Daniel je tady.

...............

"Smím ji to píchnout já?" Požádám ho ještě před dveřmi jejího pokoje.

"Nechvi aby se tě lekla, cestou moc dobře nereagovala na cizí muže a úplně nevím jak hluboký spánek má.