JEHO..

53. seznameni

Obrazek nahoře je pouze pro lehkou představu :)
"Asi ji dali něco aby se moc nebránila a k tomu si moc nepamatovala, to ovšem nevím zda byl záměr či ne. Našel jsem směs různých opiátů, těžko říct co to udělá dohromady a možná je dobře že si to nepamatuje."

"Bojí se mě."

"Ano...bojí, a není si jistá proč, asi ji omamili když ji unesli, některé drogy mažou vzpomínky i před požítim.. a pokud to bylo hned v zápětí..."

"Takže už si nevzpomene?"

"To nemůžu říct začíná si vzpomínat, taky myslím že časem ano ale stát se může cokoli."

"Bezva takže se mě bude bát a nebude si pamatovat proč...to přece ani nedává smysl."

"Víš, mysl si uchovává emoce více než danou vzpomínku, ji se při pohledu na tebe vrátí ta...špatná emoce, ten strach ale už není schopná si to přiřadit k dané události, to se ale může za 5 minut změnit, a myslím že je to i dost pravděpodobné. Nemluvě o tom co se jí stalo pak."

"Fajn tak co? Mám ji zamknout v pokoji aby neutekla? Ani mi neodpoví na otázku, nenechá mě abych se jí dotkl..."

"Není to ani 24 hodin, musíš ji prostě dát chvíli čas, než zpracuje všechny tydle vzpomínky a dostane z organizmu všechno co ji tam dali to bude chvíli trvat nemůžeš chtít zázrak hned."

"Já se o ní bál...tak strašně, strašně moc jsem se o ní bál." Zašeptám zoufale spíše pro sebe...

"Věř mi že pro ní je to težší než pro tebe, ale zlepší se to. Ona viděla zemřít dívku na tvůj pokyn, dívku která v její hlavě dost pravděpodobné vypadá jako ona sama a bude se s ní porovnávat. Todle nemůžeš chtít vysvětlit během 5 minut, jestli si na to vzpomene budeš ...ona ti nebudu nějakou dobu důverovat...pokud chceš vztah na takové úrovni kde jste zkončili, bude to proste trvat. Nebo taky ne...můžeš tam ted nakračet..."

" Ne...nepřichází v úvahu, nebudu jí ubližovat."

"Tak vidíš, dej ji čas."

..,.,.,.,.,.,.,..,.,.,.,.,.,.,.,.,..,.,.,.,.,.,.,.,..,.,.,.,.,.,.

Dalších pár dní kolem sebe chodíme jako cizí lidé, dal jsem na Denielovu radu a netlačil na ni, vlastně jsem skoro nebyl doma. Sice se semnou začala po chvíli bavit...ale konverzaci bych to nenazíval, spíše slušnými odpověďmi. Obchází mě obloukem, sedá si na druhou stranu stolu v místnosti a odpovídá mi tak stroze jak to jen jde. Vyhýbá se dokonce i očnímu kontaktu...pokud se na ni ovšem nedívám. Už jsem ji párkrát v odrazu přistihl jak mě pozoruje, ale není to ani týden..co po ní můžu chtít?

Tak kde mám telefon?

Šmátrám v kapsách když jdu po chodbě z ložnice. Byl někde.. otočím se zpátky směrem k ložnici ale pokračuji v chůzi ke schodišti pozadu, což nebyl vůbec dobrý plán.

"Promiň, neublížil jsem ti?" Ujistím se, protože jsem právě narazíl do toho drobného stvoření.

"Ne"

"Co kdybychom se šli najíst ven? Myslím že by to mohla být po delší době příjemná změna." Usmeji se.

Ta Čína a pizza už mi leze i ušima.

"Jak si přejete."

Fajn...budu to pokládat za pokrok.

"Tak třeba za půl hodiny?"

"Dobře" pokyne hlavou a zapadne zpátky do svého pokoje...vlastně by mě docela zajímalo kam chtěla jít.

"Nezapomeň se teple obléct, venku přichází zima." Houknu na ni.