JEHO..

20.. Nakupy a Nik

"Měli bychom ti koupit něco na zimu. Tak honem hledej a pak to půjdem vyzkoušet.
Pán se posadí a začne psát na svém telefonu.
Já se tedy vydávám k jednomu věšáků s šaty a prohlížím si je....krajkové, růžové, bílé, průsvitné černé, když projdu celý 
obchod držím asi 7mery šaty a nake sukně. 
"Nevím co by se vám líbilo 
Pane."
"Zkus mě překvapit" orbyje mě lehkým úsměvem a vrací se k telefonu.

Některé šaty jsou krátké, některé dlouhé a volně ...ale Pánovy se všechny líbili. Asi tady za 
mě chce nechat milion.
Pak mi v kabince přistáli 
poslední šaty které mi tu očividně musel strčit pán.
Jsou růžové, s dlouhým rukávem a kitičkama.
Oblékám si je a nakonec si k 
nim dávám i bílá pletená 
podkolenka které najdu vedle nich.
Když se sklanim abych si podkolenky povytahla, vrazim svým zadkem do něčeho...někoho kdo tam předtím nebyl. Polrkane se podívám do zrcadla kde uvidím jeho spokojenost tvar.
Jeho ruka však velice nečekaně přistávací na mém krku a rychlým pohybem si mě přitahuje na svou hruď.
Úsmě je se na mě.
"Tadle se mi moc, ale moc líbíš"
Zašepta vzrusene do mého uchu, které následně I skousne.
"Děkuji Pane" zaculim se a 
sklopil svůj pohled.
Dostanu polibek do vlasů.
Obejme mě kolem pasu, je tak moc vysoký, nejsem mu ani po klíční kosti.  Jsem prostě prcek.
A on je obr.
"Jsi dokonalá."
Svou dlaní zaútočí na sukni, 
kterou zvedá. 
"Pane."
"Šššš budeme potichu." 
Zamumlka  mi u ucha.
Dlaní přejíždí po mém stehně 
až do doby než nenajde me krajkové kalhotky.
"Hmm myslím princezno že 
začneš chodit bez nich."
Dlaní mi přejede od
bříška až k pipince kde svými 
prsty vyklouzne pod kalhotky.
"Moje vzrušená holčička." Zašeptá a políbí mě do vlasu.
"Nech si to na sobě, půjdeme zaplatit."
Usměje se a odchází pryč.
Proč mi todle dělá? Takhle ....

Když procházím kolem zrcadla v těch růžových šatičkách do 
půl stehen, musím uznat že jsou opravdu roztomilé.
Pokládám to všechno na pokladnu a stydlivě se zaculím.
Když prodavačka načte i to co mám na sobě a Pan všechno zaplatí a vyrážíme ven.
"Tak myslím, že bys potřebovala ještě nake boty."
Nesu jednu z tašek s krajkovymi šaty, moc krásnými šaty a 
jsem velmi spokojená.
Tašky jsme odnesli do auta a
 Pán se semnou vydal k 
obchodu.
"Nestačí mi ty co mám?" 
"Ale zlatíčko, vždyť máš 2 
tenisky a jedny podpatky."
"No...a?"
"Zasměje se a chytne mě za ruku."
Hned když vejdu do obchodu 
vidím je...ty krásné růžové botyna vyyysokeem podpatků, jsou mřiškované a tak strašně nádherné.
"Tak nake výběrem a půjdeme se najíst."
Hned zámiřím k těm růžovým botičkám a s úsměvem na tvářise s jednou z nich otočím k 
Pánovi.
"Já mám jasno." 
"Tydle? Hmm ty jsou nádhern, čekal jsem že si vybereš něco nižšího."
"Láska je láska...odvetim."

...
Dokonalé! Dokonale sedí, 
úžasně vypadají a já nic víc než tydle nepotřebuju, ještě se na nich musím naučit i chodit no.
Chtěla bych se s nima pomazlit. Jsou tak...tak moc úžasné. A navíc když si je obuju jsem Panovy nad ramena. Zatvářim se velmi hrdě.
"Todle, ale není zrovna zimní obuv...tak vybírej dál."
Po dalších 45 minutách odcházíme s 
dalšíma zlatýma lodickama a 
černýma kotnikovma botama.
"Tak teďka ten oběd, máš hlad? "
"Ano Pane."
"Kousek od tud je moc dobrá restaurace."

Stydím se, stydím se že jdu 
vedle toho krásného může v dokonalém obleku že kterého jde respekt a přijde mi, že já se k němu prostě 
nehodím.
Docházíme do restaurace a já
 si všímám jak mě Pán 
pozoruje.
"Pane?"
"Ano?"
"Děje se něco?" 
"Ne co by mělo?" Řekne a usměje se na mě.