JEHO..

14. nový dům

(Fotka nahoře je orientační, je pro takovou lehkou představu. :)

Když se ráno probudím je brzy.
Pan leží vedle mě a ještě spokojeně oddechuje... Je nahý, krásný pohled...
Leží na zádech, a já ho pozoruji, ale asi po 3 minutách mi to nedá a přejedu mu od krku až k bříšku po těch jeho krásných svalech. Zastavím se až těsně u podbřišku v tom ale zazvoní budík a on se převalí na druhou stranu ,tak a mám po výhledu.
Budík přestane pípat a on se otočí zpět ke mě.
Promne si své krásné oči a podíva se na mě.
"Dobre ráno."
"Dobre ráno." odpovím mu.
Chvíli mě jen tak pozoruje a usmívá se. Nakonec po mě hmatné rukou a přitiskne si mě k sobě.
"Víš co?" Zeptá se mě.
"Ne nevím Pane." Usměju se
"Dneska se stěhujeme "
"Cože? Jako teďka?."
"Jooo jako teďka. Jen se nasnídame, zbalime nake základní věci a pojedeme. Pro zbytek někoho pošlu. Odedneška nastupuje Marta takže bude konečně ve všem pořádek."
"Do teď nebyl?
"No co znám tebe tak ne. Starat se o takový věci mě nebaví."
O takové věci? Jako..jsem já? Posmutnim.
"No nic. Tak co? Vstáváme!"
"Jedeme hned????" Zeptám se docela natěšeně.
"Ty nemáš hlad?"
"Ne.. ."
"Dobře můžeme se najíst pak.
"Tak honem jdi se obléknout." Řekne a plácne mě po zadku.
Rychlé vyběhnu z postele a dávám si na sebe jen černé kalhotky a nahoru ty černé uple šaty.
Jsou dost uple na to abych si nemusím brát ani podprsenku.
Když výletim z šatny on ještě sedí nahý na posteli.
"Ty si mi opravdu ale natěšená." Podotkne s humorem.
"V šatně jsou dvě tašky, dej si tam ty svoje šatičky a můžeme jít. Ale já já se jdu ještě osprchovat."
"Tak jo."

ON: pozoruji jak to dítě mizí v šatně a sám vstávám a mířím si to do koupelny. No musím uznat že i já se těším do toho krásného domu.
Osprchuji se velmi rychle. Mokré vlasy si párkrát projedu ručníkem a vyčistím si zuby. Celou dobu mám tvrdého ptáka...chvíli přemýšlím o tom že bych si udělal poslední hezkou vzpomínku na tendle dum, ale nakonec se rozhodnu že si to nechám do toho nového.
Když vycházím do ložnice ona už tam sedí...oblečená učesaná a krásná s oběma taškama zabalenýma.
"Co bude se zbytkem věcí?" Zeptá se mě.
"Pošlu tady pro ně někoho neboj."
"Ale asi mi to bude líto že už tady nikdy nebudu." Podotkne smutně.
"Neboj. Až uvidíš nový dům na tenhle úplně zapomeneš."
"Zbalila jsem vám i nake kalhoty a trenýrky pane."
Sice jsem po ní nic takového nechtěl ale je to hezké že na mé mysli.
Po ne moc dlouhé chvíli rozmýšlení sahám po černých ryflicj a bílém trycku.
"Tak a jdeme" řeknu a popadnou obě tašky.
"Něco bych vzala."

"Ale nehudruj a jdi."

Když procházíme obývákem
na chvilku se zastaví.
"Myslíte že bych si mohla vzít ten chunaty polštář?" Zeptá se trošku nejisté.
"Samozdrejme. Jeden si vem a zbytek ti nechám zabalit ano?"
"Ano pane!" Vykřikne a rozeběhne se pro něj, když v tom si nejspíše vzpomene na svou balavou nohu takže opět sponami.

ONA:
Auto dvakrát zapípá když ho pan odemkne.
Napřed jde do zadu kde naložit ty dvě tašky které jsem zbalila...jsem velmi ale velmi zvědavá tak to tam bude vypadat. My nemáme ani kartáčky na zuby. To tam bude jako všechno?
"Nastupuj" řekne když mi otevře dveře od auta.
Je to tak strašně vysoko vždycky si tam musím našlápnout na ten mezischutek a až moc dobře vidím jak moc dobře se on baví.
Připoutám si pas, mezitím co on auto obchází a nastupuje za volant....ladně samozdrejme, je to auto pro jeho výšku.

Cesta trvá asi 20 minut. Jedeme ulicí kterou vůbec neznám...ne že bych jich tu znala moc.
Sedíme šikmo od sebe. Já v právo v zadu on v levo na řídiči takže na mě měl celou dobu hezký výhled.
"Co pokukuješ? "
"Nepokukuju"odvětvím.
"Nemohla bych někdy sedět vepředu?"
"Na to ses moc malá." Podotkne s úsměvem na rtech.
"To teda nejsem!" Zamračim se.
Oj mi já to už ale nic dalšího neřekne.
Najednou uhýbáme ze silnice k vysoké bráně a jedeme dál a dál po cestě.
Když auto zastaví a já se kouknu z okna nemohu uvěřit svým očím. Todle není dům je to menči víla.
Napůl dřevěný a na půl prosklený prostor nejspíše nedávno přestavěný. To je nádhera.
Musela jsem být ohromena tím skvostným výhledem protože z ničeho nic pan stojí venku a otevírá mi dveře.
"Paní "na nic víc se nezmůžu.
Když jdeme ke dveřím je pěkná zima, na sobě mám jen ty šaty a to není nic moc teplého. Vzhledem k tomu že na sobě nemám ani podprsenku me bradavky si tě zimy taky všimli.
Chtěla bych aby si mě pan přitiskl k sobě ale to on neudělá...ne na veřejnosti. A já si toho jsem vědoma.

(Rychlý náčrt.)
Když odemika dveře vidím obrovitanky velký prostor...velkou bílou chodku na které je pár tmavých dřevěných skříní a věšáků na zdi.
Úplně na konci domu vidím krásnou prosklenou zeď za kterou se nachází nadherna zahrada a terasa nejspíše i s krbem.
"Pojď dal. Projdi si to tady." Řekne měkce a usměje se.
Zatímco já procházím dál dlouhou chodbou až do krásného otevřeného prostoru on hledá něco na telefonu. Musím říct že je to tady opravdu větči než předchozí pánův dům. Bylo to tady krásné moderně zařízené. Po pravé straně je černá luxusní kuchyň. Kousek za ní je větči ostrůvek tak jako to bylo v minulém domě. Po celé kuchyni jsou rozesety světla. Tedy ne že by byli zapotřebí vzhledem k tomu že je tu celá prosklená zeď.
Za kuchyní se nachází taktéž velký jídelní stůl a skříň s moc pěkným nádobím.
Na levé straně leží obrovské točící se schodiště za nímž jsou dveře.
Vedle schodiště je umístěný oboustranný gauč. Je postavený tak qby byl u schodiště malý koutek do kterého si lze taky sednout.
V obýváku je bílí huňatý koberec.
Nemůžu si pomoct ale musím si vyzout své boty a projít se po něm. Tendle pocit miluju, připadám si jako v ráji. Když si sedám na sedačku uvědomím si že půlka tohoto domu je prosklená. Je vidět na dřevěnou terasu se zahradním nábytkem. Ale i za ní...daleko za ní. Zahrada s lesíkem se táhne snad kilometr kolem celého domu. Ne že by ten pohled nebyl krásný ale musím uznat že představa toho že tady budu sama...večer ale i třeba přes den, mi není zrovna příjemná. Už tak mívám nutkavou představu že mě někdo pozoruje.
V tom si všimne že jsou všude v rozích závěsy. Velké těžké závěsy táhnoucí se od stropu až po zem.
Přitáhnu si k sobě polštář a kolena si schoulím k sobě.
"Tak co líbí ?"zeptá se mě pán když mi položí svou dlaň na rameno.
"Ano moc, je to tady krásné. Jen ty prosklená okna mě ...sice na jednu stranu učarovali ..ale na druhou mě děsí." Odpovím upřímně.
"Nemáš se vůbec čeho bát.
Skla jsou udělaná tak že z venku toho moc vidět není. Odráží se. A je tady několik ovladačů kterýmy jdou zatáhnou kterékoli závěsy."
Řekne a pohladí mě po vlasech.
"Co se kouknout nahoru."
Řekne spíš jako rozkaz než jako otázku.
Jdu tedy za ním...bosa takže více než o hlavu menči.
Když vyjdeme nahoru chodba je stejně bílá jako dole. Rámy oken jsou černé stejně jako dveře do pokojů. První dvojité dveře jsou kousek od schodiště a mám takové tušení že budou me.
"Todle bude tvůj pokoj." Podotkne kdež mě předchází a otevírá dveře.
Pokoj je dost velký a prosvětlený díky velkému prsklenemu oknu vedoucímu od podlahy až ke stropu. Na druhé straně pokoje je krásná velká postel. Velmi vysoká a je na ní asi tak milion polstaru!!! A huňaté prikrivky. Musí být měkoučka.
Všude kolem je bílý nábytek což s tmavě hnědou podlahou nevypadá vůbec zlé. Zbytek mě moc nezajma. Nejdůležitější je teď ta postel...ale při pomyšlení že v ní budu spát sama.....

Pan otevírá další dveře v pokoji a já uvidím krásnou šatnu.
To vážně nevypadá špatně. Řeknu si pobaveně.
Všude je spousta bot..lodiček tenisek, šatů ať už plesových nebo sportovních.
"To je moje?" Vykoktam na ze sebe.
"Ano nesmíš mi dělat ostudu." Rekn prostě a přechází dál. Za dalšími dveřmi se nachází menči koupelna s vanou zachodem a umivadlem. Je tak okorat, není tak gigantická jako byla ta minulá. Ale velmi pěkně zařízená jako všechno tady ...
"A kde máte ložnici vy?"
Zeptám se trošku smutně.
"Na druhé straně chodby."
"Budu tam smět?"
"Ne." Odpoví rychle bez přemýšlení.

ON:
Když jsem ji pozoroval jak prochází ve svém novém pokoji vypadala...vlastně nevím. Na jednu stranu bylo vidět že se jí to tady moc líbí. Krásný velký pokoj s krásnou velkou posteli. Ale na druhou stranu když se zeptala kde budu spát já a jestli tam bude moct být sembou....nadšená nebyla.
Myslím že už jsme si jedné postele užili až moc.
Ne že by bylo nejhorší cítit ten krásný zadeček v mé posteli. Ale bylo to jen dočasne řešení situace, teď si musíme ujasnit pozice. Ona není má přítelkyně. Je to má subka a podle toho se musí začít chovat. A uvědomovat si že spát v mé posteli k tomu prostě nepatří a patřit nebude.