JEHO..

54. důvěře?

Zdejší jídlo je opravdu vynikající, klidně bych si to dala ještě jednou. On však tak nadšeně nevypadá. Od prvního sousta kouká ustaraně...a poměrně nazlobene do telefonu.

"Neříkal jste že máte hlad?" Vždy když na něj promluvím jako by se nicméně na sekundu pousmál. Možná má radost z mých plynulým vět, které u mě posledních pár dní nebyli úplně časté.

"Ano..jen, musím něco vyřešit....dáš si ještě něco?" Hmmm...

"Ne."

"Dobrá tak mi dej ještě pár minut."

"Samozřejmě."

On se však do telefonu mračí více a více.

"Cože? Ne!"

Má zvědavá povaha by se tak ráda zeptala co se děje.. ale..

"Budume muset zajed do klubu."

"I já?" Špitne můj tichý hlásek.

"Jo, musel bych tě tady nechat a to bych opravdu nerad, takže dopi a vyrážíme."

Rychlostí blesku do sebe nahází zbývající jídlo na svém talíři...rychleji než já dopíjím sklenici s vodou.

V autě jsem opět usazena na to stejné místo tak abych se mohla připoutat.

"Ale co vy Pane?"

"Určjte sis všimla že jezdím nepřipoutaný i když vše funguje jak má."

To jsem si sice všimla ...můj souhlas to ale neznamená.

Dveře od auta se opět otevírají a venku už je opravdu tma a veliká zima.

Teď bych tu bundu asi opravdu uvítala.

On naštěstí rychle obchází auto a společně vcházíme dovnitř. I přestože tu není tak narváno jako posledně, málo lidí tu zrovna taky není. On se asi právě z toho důvodu rozhodne chytit mou ruku tou svou což se mu však opět nepovede.

Jeho rozlobené oči si najdou ty mé...poněkud vyděšené, na což nejspíše vzdává svou snahu a rukou mi naznačí že mám jít před ním. Celou dobu kdy se protahujeme množstvím lidí drží svou dlaň těsně u mého boku, jeho majetnické gesto si neodpustí ani takto.

"Posadit..tady, zůstat a nehýbat. Rozuměla?" Chrlí na mě své psí povely u barové židličky přímo naproti obsluze.

"Ty! Hlídat." Mávne na jednoho z nich.

"Smím si dat něco k pití?"

"Ty jsi stále stejný vykuk ..." pousměje se

"Dej si co chceš."

V ten moment zmizí jak pára nad hrncem...to šero, lidé a hudba dělají opravdu divy.

Barman, který je očividně nadšen z nového povolání chůvy jde blíže ke mě.

"Tak co to bude?"

"Cokoli sladkého s alkoholem." Jeho pohled mě odsoudí až do samotných hord pekelnýh, ale nezbývá mu nic jiného než mi vyhovět. Něco mi na něm nesedí...ale co kdyby jen na něm, něco mi nesedí celkově?

Porozhlédnu se po celém klubu, co je tady špatně? Zamračĵm se do davu. Mladík v síťovaném tričku s obojkem na krku předemě pokládá růžový drink...Růžová... no jo..nikde žádná růžová? Kde jsou všechny holky? A opravdu, když se opět zaměřím na lidi kolem sebe jsem obklopena čistě mužskými feromony...nebo by tomu tak alepson mělo být. V celém klubu není ani jedna žena, tanečnice, hosteska či barmanka. Nikde nic. Jen muži...muži slušne oblečení, muži noblesní skoro vůbec...nebo jen s obojkem na krku.. tak tady je ta chyba. Asi gay večer?