JEHO..

38. hadka

,.,.,.,.

 Když číšnice přichází s dalším drinkem zaměřím na ni svůj, ne zcela milý pohled.
Vlastně nevím kde se ve mě to sebevědomí vzalo, ale to jak naprosto ignorovali mou přítomnost mě dorazilo.
Hned jakmile přede mě pokládá další drink a bere již předchozí prázdnou sklenici opět si ucucávam.
"Já si asi taky dám ještě jednoho panáka. Můžete jít." Popožene ji Pán pro změnu.
Že by si všiml že mi to vadí? Nebo snad jen nechce abych mu dělala ostudu?
"Pijete příliš." Prohlásím.
"Co prosím?"
"Pijete moc."
"Chceš mi tu snad dát kázání?" Zadívá se na mě svým nevěřícným pohledem.
"Ne jen...konstatuji fakta to je vše.".
"Maličká já mám 115kg a jsem o půl metru výši než ty....nevím kdo z nás dvou tady pije moc." Poukáže na můj druhý drink.
"No vy...a nejsem maličká!"
"Nebuď drzá..."
Další půlka sklenice je ve mě a já už ten alkohol v žilách cítím....
"Vždycky se takhle rozčilujete když vám někdo říká pravdu do očí?" Uuuf tak upřímně tohle jsem možná přepískla..
"Tak tady jste nám utekli." Zavolá Mája naším směrem. Spása je tady, asi by mě teď fakt nejraději především vysekal na prdel.
"Hm i nám objednali, tomu se říká pozorný kamarád."
Nechápu je...opravdu ne, to nerozlišují přátelství a já nevím, intimitu? Sex? Partnery?! Za chvíli mě hodí Williemovy na klín a řekne dělej si s ní co chceš, nebo co?
Je to divné, nerozumím tomu. I když by Williem nepochybně nebyl ta nejhorší ani nejškaredější varianta...nechci, nechci být s nikým jiným, chci být s ním, s mým panem, ale...chce být on se mnou? Jemu se nedá věřit...
"Není mi dobře." Vydechnu.
"Chtěla bych jít na pokoj."
"Ale ranonjsi říkal že jsi v pořádku..." zamraci se na mě skoumavxm pohledem.
Nic mu na to nepdpovidam, jen sklopim pohled doufajic že pochopi.
"Dobře půjdeme..."
"Ne v pořádku, zůstaňte. Já to zvládnu." Skočím mu do jeho plánu. Chvíli mě pozoruje ale...
"Jak chceš." Řekne nakonec.
"Děkuji." Bez dalšího slova odcházím .

ON:
S Williemem jsme si dali oběd předtím než odjeli. Jídlo jsem objednal i ji...na pokoj.
Teprve pak jsem vyrazil do pokoje se obléknout abych nestrávil celý den jen v sauně. Ona ovšem nic nesnědla a když jsem vkročil do pokoje slyšel jsem tekoucí vodu ze sprchy.
Po 15 minutách čekání, že vyleze jsem svou snahu vzdal a oblékl se.
"Jsi v pořádku?" Zavolal jsem na ni nakonec když jsem zapínal knoflíčky na mé košili.
"Ano" ozvalo se po pár sekundách.

Dalších 10 minut tekoucí vody mě přesvědčilo o tom že pokud neodejdu nejspíše nevyjde ven a dnes už ji do niceho nutit nechci. Napsal jsem tedy na papírek vzkaz a odešel.

Ona:
Konečně jsem uslyšela zabouchnout dveře a oddechla si.
Já s ním teď nechci mluvit, opravdu ne.
Zastavuji vodu a na své vlasy si omotávám veliký ručník.
Opravdu mi není dobře, ale pokud budu ležet v posteli sama potichu asi se ukoušu nudou.
Když vycházím ven z koupelny abych se ujistila že opravdu odešel nenalézám nikoho jen lístek položeny u květin na stole.
"""Budu pracovat, přijdu večer."""
Snad pochopil že chci být sama.
Chtěla bych utéct, někam strašně daleko, ale nemám kam a ani za kým.
Můj mokrý zadek dopadá na okraj bíle povlečené postele. Hmm to krásně voní.
V ten moment mě ťukne do oka hotelový lístek s různými procedurami.
Hned jako první mě zaujme vonná koupel ..když nemůžu jít nikam mimo hotel tak mě možná horká bylinková koupel vyléčí a pročistí hlavu.
,.,.,.,.,.,.,.,.,,.,.,.,..,.,.,.,.,.,.,.,.,..,.,.,.,.,
Sedím ve velice horké vaně s krásnou příjemnou vůní citrónové trávy.
Na obličej mi napatlali nějakou masku....
Musím uznat že je to opravdu příjemné.
"Dáte si něco slečno?"
Chvíli se zamyslím ale...
"Máte nějaké sladké víno?" Zeptám se jako ten největší barbar.
Žena si mě velice detailně změří pohledem snažíc se rozeznat kolik let mi je.
"Jsem z pokoje 112." Oznámím dříve než se mě stihne zeptat.
Ona nakonec pokyne hlavou a odchází.
Doufám že přinese něco dobrého.
Je sice zvláštní pocit sedět tady ve vaně nahá před někým cizím, ale bublinky ve vodě brání v jakémkoli výhledu a po většinu času jsem tu sama.
S velkou radostí zjišťuji, že žena si očividně zjistila s kým tady sdílím pokoj takže mi mé víno přinesla..
"Až dopiju, můžete mi donést další. " řeknu mile.
"Dobra."
Ponořím se hlouběji do mé horké vody zavírám oči, ale mou meditaci vyruší cinkající telefon...a znovu.. a znovu...a znova?
Proč mi píše, samozřejmě že mi píše on, kdo jiný taky.
Ale mě se teď nechce vylézat, je to tak příjemné. Nikdy jsem se pořádně.. až do poslední doby, nekoupala a ta vůně a hudba tomu dodává úplně jiný rozměr, nemluvě o tom vínu.
Mě se prostě nechce přemýšlet nad ním ani nad ničím jiným.

On:

Už je to 3 hodiny co jsem ji psal, ale ona mi neodpověděla.
Vím přesně kde je, protože má kartu od hotelového pokoje.
Někdo by si mohl myslet že ji až moc kontroluji ale musím si být přeci jistý že je živá a...kde je.
Svlékám si své modré sako které přehazuji přes okraj dřevěné židle na kterou si následně sedám.
"Whisky." Řeknu rozhodným hlasem číšníci.
"Hned to bude."
Začínám být opravdu nervózní, pár hodin jsem se pokoušel pracovat a při letmých kontrolách mé holčičky jsem se alespoň částečně soustředil na něco jiného...ale teď?
Chápu že potřebovala svůj prostor a chtěla trochu soukromí, ale ještě včera mě prosila abych s ní zůstal a neodcházel.

"Vaše whisky."
"Děkuji."
Napřímím se a beru si svou průzračnou sklenici kterou si prohlížím na délku své ruky.
Zhluboka se nadechnu, ale nakonec panáka nechávám na stole a jen kroužím jeho spodní hranou o desku stolu.
Jsem jako malé dítě co si hraje se sklenicí. Jenže já nevím co s ní, a když nevím co dělat....musím něco "dělat"
Nakonec ale obracím panáka do sebe a pokynu na číšnici která mi okamžitě přináší dalšího.
Uplyne další hodina a já v baru sedím sám, mimo číšnice která mi přináší asi 4tou whisky. Možná pátou?
"Smím si přisednout?" Zeptá se odchovanec a svůj zatoulaný pramínek světle hnědých kratších vlasů si dá za ouško.
"Jestli chcete."
S úsměvem na rtech si sedá na židli naproti mě.
"Jak to že tu sedíte tak sám? "
"Spíše piji sám."
"Jezdíte sem často....? Pít sám?"
"Dříve ano, teď už ne. Asi budete nová když mě neznáte."
"Pracuji tu od narozenin."
"Typuju tak..20?"
"18náct."
Mé koutky se pozvednout. "Jo ták. Takže úplně nová."
"Dalo by se říct." Oplatí mi svůj úsměv.
Můj telefon cinkne a na bílém displeji se ukáže MOJE.
To tedy brzy. Proč mě tak zlobí?
Normální holky bych se neptal. U jiné by mě nezajímalo zda chce nebo ne...jednou se mnou šla tak musí poslouchat. Tak proč ji pořád ustupuju? Stále. Nechávám ji aby si se mnou hrála aby utíkala. Omotala si mě kolem prstů, a ta představa mi není příjemná.
"Dáte si dalšího?" Nabídne mi vlídné.
"Ne, už půjdu."
"Je brzy."
"To máte sice pravdu, ale já jsem dnes měl dost náročný den.
Dopíjím poslední kapky whisky a zvedám se od stolu.
"Tak přijďte zase zítra." Její krásný úsměv je opravdu okouzlující, ale to je asi vše.
"Dobře." Beru své sako přeložené přes židli a vydávám se k výtahu.
Moje:""Jsem v posteli."""
Ještě aby ne....
.,.,.,..,
Když otevírám dveře pokoje všude už je přítmí a žádné světlo není v dohledu.
Znovu si svlékám své sako a hážu jej přes komodu vedle postele.
Nepozdravila..že by už spala?
Zadívám se na tu čmouhu na posteli a začnu si rozepínat knoflíčky u rukávů a následně i na hrudi, než si však svou košili svléknu posadím se na postel vedle ní.
Povzdechnu si, když si uvědomím proč dneska utekla....
S mým povzdechem však zaznamenávám její tichý pláč který se po chvíli zesílí.
"Ale drahoušku, neplakej." Pohladím ji po jejich krásných vlasech.
Ona však začne plakat ještě více. To sem opravdu nechtěl...
"No tak neplač pojď ke mě." Přitáhnu ji za ruku tak abych si ji přitáhl na svou hruď.
"Já nechci aby jsi byla smutná."
Ona však s každým mým slovem pláče víc a víc, své čelo i s dlani má opřené o má prsa a já bych si asi nejraději dal pár facek.
"Omlouvám se." Zašeptám nakonec a přitisknu ji ještě více k sobě.
"Já jsem...." pokouší se mi svěřit mezi vzlyky...
"Já vím, já vím. Nevadí, je to má chyba."
Nechci aby se takhle trápila aby brečela aby byla smutná, kvůli mě kvůli čemukoliv.
"Lehneme si ano?" Zeptám se jí a ona mi jen pokyne hlavou.
Bez toho abych se svlékl si lehám vedle ní a přitahuji si její záda blíže k mě tak abych ji mohl obejmout a políbit na čelo.
"Spinkej."
,.,.,.,.,.