JEHO..

41. rozhovor

,.,.,.,

Ona:
"Dala bych si džus."
"

Ty a džus? Dobrovolně?"
"Jo, ale vy si dejte ještě skotskou klidně, nejsem unavená."
"Ale stejně už bychom měli jít."
"Ne ne ne. Jen si ještě dejte, však ráno řídit nebudete."
"Chceš mě opít?" Podiví se.
"Ne proč bych vás měla chtít opít? Jen...chci aby jste byl uvolněný a spokojený."
"Joo tak."
Zasměje se
.,.,.,.,.,.,.,.
Trvá mi to sice dalších pár desítek minut ale při asi 5 panáka už vypadá trochu...no...liznuty.
"Jak to že neumíte Rusky?"
"PROČ SE PTÁŠ?" Na jeho otázku jen opět  pokynu rameny.
"Možná bych se nějak domluvil, ovšem ne na takové úrovni jako potřebuji. Moc nejsem na jazyky."
"Ve vaší..práci by člověk čekal..."
"Čekal co?"
"Že budete ovládat všechny jazyky."
"Myslíš si že to dělám od jak živa?"
"Noo, a ne snad?"
"Hm ne" pousměje se."kdysi jsem si zcela vystačil s angličtinou."
"Tak?" Zeptám se ..nedočkavě.
"Ty jsi dneska nějaká zvědavá."
"Jen sem si říkala že bych nemusela být stále jen já ta co něco povídá.
"Jooo tak."
"Noo tak."
Na chvíli se odmlci a jen mě pozoruje, dívá se na mě jako dravec na zvěř a přemyslejici zda ji nechá žít či ne.
"Musel jsem...podnik převzít. Neměl jsem na výběr." Hmm mám pocit že něco takového už mi naznačoval...
"Ale proč?"
"Otec už....už nemohl pokračovat."
"Nikdy nemluvíme o vašich rodičích." Řeknu opatrně.
"Protože žádné nemám." Vysype na mě.
"To mě mrzí."
"To nemusí."
"Takže nemáte žádnou rodinu?"
"Proč? Chtěla by jsi snad menší seznámení? " Zasměje se.
Tak to od něj nebylo pěkné.
"Proč jste na mě zlý?"
"Nejsem...jen to nejsou důležité věci. " Zatváří se vážně.
"Dobře."
Ticho které mezi námi nastane je..hrozné.
Nejsem si jistá jestli jsem ho urazila nebo se zeptala jen na něco co...není nejšťastnější téma. Tak či onak špatná volba.
"S vámi je to těžké....nemůžu se zeptat na vaši práci...minulost, rodinu..." posmutním.
"Nerad tyhle věci řeším."
"Věci? Věci ohledně života?" Pousměji se.
"Ty začínáš být zase drzá."
"Omlouvám se Pane."
"Až se vrátíme začneš se učit."
Jak decentně umí změnit téma...
"To přece není nutné."
"Neumíš se ani podepsat...."
"Umím...Rusky."
"Musíš umět českou abecedu."
"Ale já bych i věděla..."
"Vážně?"
"Možná...." zašeptám si sama pro sebe. "To někdo bude chodit k nám domů? Nikdy jsem učitele neměla a myslím že ho nepotřebuji."
"Neříkám že musíš umět kvadratické rovnice, ale číst se musíš naučit....tys nikdy nechodila do školy?"
"Ne...byla jsem ve školce když se to stalo."
"No vidíš....víš o moc si nepřišla škola byla, je a bude hnusná."zasměje se.
"Co jste vlastně studoval vy?"
"Gympl...a pak vysokou."
Fajn tak já už se dál neptám..
"A měl jste tam holku?" Napadne mě najednou.
"Hmm...ano měl. Jmenovala se Sára jako ty. Krásná holka."
"Zajímalo by mě co pro vás znamená krásná holka." Uchechtnu se.
"Vysoká, krásně hnědé vlasy."
"Tak že ne takový zakrslík jako já..."
"Od té doby jsem dost změnil vkus na ženy."
"Už se vám líbí trpaslíci?"
"Ano, takový krásní trpaslíci jako ty, ti jsou nejhezčí."
"Ještě řekněte že jsem váš typ."
Svými velkými dlaněmi si mě přitáhne k sobě..."
"Samozřejmě že jsi." oddaně se zahledí do mých oči. "Ty si neuvědomuješ jak krásná jsi a jak ...co s muži děláš." Povzdechne si.
"A co dělám s muži?" Zeptám se když své rty otřu o jeho fousy.
"Provokuješ....a to dost úspěšně."
"Hmmm....o tom nic nevím." Prohlásím s nevinným úsměvem na rtech.
"Slečna to neví jo."
"Ne."
"Neprovokuj mě."
Když svým vzdorným gestem zakroutím očima všimne si může sedícího naproti nám který mě velice urputně pozoruje.
Pár vteřin se na něj zahledím, fascinovaná jeho pohledem.
"Pojď půjdeme spát."
"Ale vždyť..."
"JDEM." Řekne důrazně a zvedá mě.
Mě prostěradlo upevní tak aby cestou nespadlo a rychlými krokem vyrazí směr výtah."
"Ani jsem nepila"
"Myslím že máš dost. Chceš aby to skončilo jako tuhle?"
"Nechci pít moc..."
"Ráno jedeme domů a máme spoustu plánů takže.."
"Takže už nebudete pracovat a půjdete si lehnout se mnou?" Skočím mu do řeči.
"Nepřerušuj mě. Asi ti začnu psát čárky nebo černé body..."
Bože...je fakt naštvaný.
Při výstupu z výtahu si všimne že na chodbě nesvítí světla.
"Pane..."
"Co?"
"Ne..." Zastavím se před výtahem.
"Co je?" Polekaně se kouknu do tmy zhluboka se nadechnu.
"To si myslíš že tam na nás něco číhá nebo co?"
"Nemám tmu ráda."
"Ale nebud jak malá, jdeme." Zatáhne za mou ruku ale já nepopojdu ani o jediný krůček.
"Ne..."
"Dobře tak fajn." Povzdychne si a ze své kapsy vytahuje telefon.
Jeho baterka se rozsvítí a celou chodbou zahlti světlo.
Mému srdci se trochu uleví a když vidím aspoň pár metrů před sebe, ruku v ruce s tou jeho vyrazíme do dlouhé chodby.
"Nevěděl jsem že jsi takový strašpytel."
"Nevěděl? Vždyť já tmu nemám ráda....obzvlášť ne tmavá chodby."
"Dobře to určitě zvládneme."
Slavnostně jsme...doběhli...k našemu pokoji a hned jak se za námi zabouchly dveře spadl mi veliký kámen ze srdce.
"Tak spokojená?"
"Ano Pane..." řeknu s úlevou.
"Tak zalez do postele šup spát."
Schodím ze sebe prostěradlo a vzdušnou čarou to zamířím rovnou do postele.
"Pojďte za mnou prosím."
"Za chvíli jsem tam."
Jeho slibu sice moc nevěřím, ale nakonec se zahrabu pod bílou peřinu sama a po pár minutách....

On:
Usla jako poleno.
"Jak může takhle spát?" Zeptám se spíš sám sebe.
"Pane?" Zamžourají na mě kukadla když se svou dlaní natahuje po druhé půlce postele.
"Už jsem tu." Uklidním ji.
.,.,.,.,.,.,.,..,.,..,.,.,.,.,.,.,.,..,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,..,.,.,
Ráno zaslechnu ten starý povědomý a hlavně otravný zvuk.
"Ne" prohlásím když zápasem po svém telefonu.
"Ještě chvíli prosím" Ozve se z té druhé strany postele.
"Musíme vstávat!!"
,.,.,.,.,.,.,.,.,.,..,.,.,.,..,.,.,..
"Proč jsme museli vstávat tak brzy?"
Zeptá se mě když se po hodině spánku v autě opět probudí.
"Musím dnes stihnout spoustu věcí."
" je 9 ráno...máme celý den."
"Taky jsme mohli jet už v 5..."
"Nestrašte,...sem unavená chci do postele."
"Budu tě muset trochu ...."
"Vycvičit?"
"Přesně tak." Hahaha zase vtipnej.
"Tak co je teda dneska v plánu?
"Já musím do práce...vyřídit to Rusko. A tebe čeká překvápko."
"Hmmm...a bude se mi líbit?"
"Ne nejspíš se ti líbit nebude." Super..chápu.
"Ale neboj má to náhodou i pozitiva."
"A jaké?"
"To zjistíš neboj."
"Vy jste zase tajnůstkářský."
"Vážně? Ani mi nepřijde."
"Jistě vám ne...pro vás to není nic nového...Hmm dostanu štěně?"
"Štěně? Chtěla by jsi štěně?"
"Ano..."
"Ne štěně to nebude."
"Pchuuuu."
"Neboj ..."

,.,.,.,.,.,.,