JEHO..

35.. papu

On:
Kdo zas co chce?!
Vydechnout zhluboka když uslyším zvonit ten proklatý telefon.
"Ano?" Ozvu se poněkud nevrle k člověku na druhé straně.

Ona:
Nevypadá zrovna nadšeně že ten telefon musí zvednout a po pár sekundách je to snad ještě horší.
"Musím jít." Oznámí mi naštvaně.
"Kam??" Zeptám se smutně.
"Neboj vrátím se večer Ano...kdyby jsi měla hlad něco si objednej. Můžeš se jít i porozhlédnout po hotelu. S pokojovou kartou tě pustí všude.Jen se mi neutop a nechoď do sauny beze mě."
"Pročpak Pane?" Zeptám se pobaveně.
"Protože nechci aby tě tam někdo očumoval nahou."
"Provedu....ale musíte jít? " zakoulim svýma očima.
"Jo neboj, večer přijdu. Kde máš telefon?"
Zeptá se nakonec.
"Támdle" svůj ukazováček vztyčím směrem ke komodě.
"Tak pokud někam půjdeš tak si ho VEZMI."
Zdůrazní.
"Ale mimo hotel ne."
"Dobře ale..."
"Jaké ale? Žádné ale, pospícham,Pa."
Zabouchne za sebou dveře a já tam zůstanu sama...během pár vteřin.
Vždyť to není fér...do večera je ještě spousta času...spousta hodin a co já tu mám dělat sama?
Zmrzlá a unavená...těšila jsem se že budu chvíli jen s ním.
Na konec pouštím televizi a během pár sekund usínám.
,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,..,
ON:
Je mi sice líto že jem musel tak na rychlo odejít, ale bylo to nezbytné.
Kdybych neodešel tak by můj.. bývalý pracovní partner přišel za mnou do pokoje i s dalšíma holkama...a to bylo to poslední co bych chtěl.
"Co blbneš?" Zeptám se když ho popadnu na chodbě.
"Nonono, chtěl jsem ti jen udělat radost jako za starých časů."
"Pojď, jdeme si sednout dolů....holky můžete jít."
"Aleeee mohla být legrace proč si je poslal pryč?"
"Já tady nejsem sám a o společnost zájem nemám takže jestli chceš můžeš si je pak zavolat zpátky. Tak o co jde?"
"To ti řeknu až dole u drinků."
Trvalo to dlouho, stálo mě to přesně hodinu času a 3 panáky abych z něj dostal co chce.
"Tak?"
"Co tvůj podnik?"
"Který máš namysli?"
"Ty víš..."
"Ano?"
"Měl bych pro tebe návrh, takovou obchodní nabídku jak ho trošku rozšířit." Řekne se zájmem.
"Děkuji ale nemám zájem."
"Ale neblbni vydělali bychom na tom oba."
"Já ale nemám v plánu ten podnik rozšiřovat." ...spíše naopak, řeknu si pro sebe.
"Ale koukej já to.."
"Ne, řekl jsem ne a víc o tom nechci slyšet, nemám na to náladu ani čas."
"Fajn fajn fajn, tak co ta buchta co je tu teďka s tebou? To sis přivez kurvu od jinud? Mezi námi bys mi ji tu pak mohl i nechat to jako....jo."
"To určitě nehrozí." Reknu s vážným obličejem.
"Chlape co je to s tebou, bývala větší švanda."
On nakonec ale pochopí že nemá cenu se o těhlech věcech bavit nebo mi cokoli nutit a začneme rozebírat jiné pracovní věci.

,,Budu muset jít."
"Myslel jsem že zajdeme ještě do klubu."
"Promiň, ale mám na dnešek jiné plány."
"Dobře, tak snad se ještě potkáme než odjedeš."
Je na něm vidět zklamání, ale já teď opravu nemám náladu. Byl jsem rád že strávíme trochu času společně sami s mým koťátkem a on mi to zkazil. Ale co zítra je taky den.

Když vcházim do pokoje tak leží v posteli na tom stejném místě na kterém jsem ji nechal a hrabe se v jídelním lístků.
"Mám hlad."
První věc co zahlásí když mě uvidí.
"Já taky." Usměje se.
Mezi dveřmi si zouvam boty při čemž stíhám rozepnout i košily kterou si následně přetahuji přes hlavu.
"Tak co si dáme?"
"Něco velkého."
"Ale ale, tak malá a tak veliký hlad jo?"
"Strašlitánský." Zdurazní.
"Dobře ukaž tak já něco vyberu ať je to rychle."

Ona:
"Kam jste tak rychle odběhl?"
"Musel jsem něco vyřídit ale už jsem tady."
"Hmm." Zamračím se smutně.
"Kdy pojedeme domů?"
"Domu? Tobě se tady nelíbí? "
"Ano líbí jen...Emm mě to tak napadlo."
"Zítra budu mít celý den čas jen pro tebe. Žádná práce ani kamarádi."
"Hmmm a co když já budu mít práci nebo kamarády?" Zašklebím se na něj.
"Jo takhle slečna je vtipná jo? A bude k tomu provokovat."
"Slečna není ani vtipná ani neprovokuje, pouze se ptá co by se stalo kdyby takováto situace nastala...to je celé."
"AHA AHA. A jakou práci přesně máš na mysli?"
"No to já zatím nevím ještě..."
Jeho krásné oči se na mě dívají pohledem který nejsem schopna rozeznat. Je to zloba nebo snad chtíč který na mě kouká? Nejsem schopna to posoudit.
Nakonec se nakloní o něco blíže k mému oušku a já jen nedočkavě čekám kdy mě políbí.
"Nic nebude. Zlobíš."
"Nene, jsem hodná holka." Zamračím se jako uražené dítě.
"Pche..." zvednou se mu oba koutky.
"Ty seš ledasco ale hodná holka opravdu ne."
"Jste zlý."
"Ano to ano..."
"Ja nikam asi dneska nechci." Posmutním.
"Jak nechci?"
"Hmmm jsem unavená."
"Ještě mám dost času, klidně se můžeš vyspinkat."
"Když já bych chtěla být jen s vámi Pane."
" Dobře víš co? Mám návrh. Ještě budeme chvíli ležet, pak se oblékneme zajdeme na dva drinky a za dvě hodiny budeme doma co říkáš?"
"Myslíte na pokoji..."
"Samozřejmě."
" Dobře"
"Tak měla jsi hlad? Dáme si něco dobrého?"
"Vlastně Ano, strašný hlad."
"Tak a na co máš chuť?"
"Hmmm těstoviny?"
"Jo? A s čím by sis je dala?"
"To nechám na vás."
"Dobře."
,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,..,.,.,.,.,.,
Když do sebe rvu poslední sousto těstoviny se smetanovou omáčkou jsem tak spokojená jako už dlouho ne.
"Vaří tady opravdu dobře."
"To souhlasím."
Zamyšleně se zadívám na jeho krásně bílou košily ve které si lehl vedle mě s rukama za hlavou.
"Neměl jste toho málo?"
"A ty moc?"
"Ne....nebo tedy jo ale bylo to moc dobré."

Vydrží to pár vteřin ale nakonec neodolá a Zeptá se....
"Copak?"
"Hmm?" Podovim se.
"Proč na mě tak koukáš."
"Líbíte se mi víte...."
"Aha." Usměje se....je tak sebestředný....proč se mi to líbí?
Má mazlivá nálada mě překoná a ja jedním rychlým pohybem sedím na něm přesně tak jak to mám ráda..
"Copak Copak?"
"Hmm byl ste moc daleko..." postěžuji si.
"Ale ale,nemyslíš těch 30 cm od tebe jo?"
"Jo přesně tak."
"A už jsem tak akorát blízko?"
"Hmmm neeée, šlo by to ještě blíže." Oznámim a obejmu ho.
"Ty mas dneska ňákou mazlivou náladu."
"To já mám vždy, ovšem málo kdy mám natolik odvahy abych ji i projevila."
"Jo tak. A tím chceš říct co?" Zamyslím se.
"Že teď nevypadáte tak nebezpečně jako obvykle. Navíc ste mi utekl, to se mi nelíbilo."
Nad mým výrokem se uchechtne a políbí mě do vlasů.
"Jsem strašně unavená."
"Vždyť jsi spala."
"Ano já vím...ale i přez to jsem unavená. Nevím proč."
"Nejsme doma, poslední dva dny byly náročné. Nedivím se ti. Taky bych pár dní jen prospal."
"A proč to teda neuděláme?"
"Protože bychom přišli o spoustu zajmavých věcí víš."
"Hmm jako dnešní večer s Májou aa...."
"Ano například. Takže šup měla by ses začít chystat."
S těmito slovy mě něžně bere do své náruče a mně nezbývá nic jiného než vstát.