JEHO..

22..ružovy křižek

Procházíme hlučnou části barudo zadní části kde jsou
sedačky a už z dálky poznávámNikolase. Tedy Pana Nikolase,
samozdrejme.
"Takže dorazili." Zasměje se.
"Samozdreme. Vždyť sem tě pozval." Odvětí Pán.
Ještě jsme si ani nesedli a na
stole už přistává pití.
Vedle Nikolase sedí naka dívka...která ovšem nesvítí stejně jako my ostatní. Vyjímaje tedy mého Pane. Hmm tomu budu
muset přijít na kloub.

ON:
Přisedáme si k Nikolasovy
který už si přivlastnil jednu z
tanečnic.
"To se ti žádná svobodná
nelíbí?"
"Na co, vždyť bude zítra dražba." Zasměje se.
Pán vytahuje z kapsy saka
doutník a do ruky si bere
sklenici whisky kterou má tak rád.
"Může tady vůbec to tvoje kotě být?
Kolik je ti let hm?"
"Nemůžu." Odpoví mu Pán s
úsměvem na rtech.
"Ale přeci bych ji nenechal
doma."
Svou rukou jsi mě k sobě opět
přitáhne a já velmi spokojeně
zapředu do jeho ramene.
"Smím se napít Pane?"
"Chceš se napít whisky? To si
nemyslím."
"Prosím."
"Ne, co takhle naky růžový
koktejlik co říkáš?"
Pošťouchnu mě.
"S alkoholem."
"Ty se mi tu snad chceš opít?"
"Opít ne, jen to chci vyzkoušet." Přeměří si mě pohledem, ale
nakonec zvedá ruku a v ten moment k nám přibírá číšnice ...
zda se tomu dá tak říct.
"Přines tady slečně barevný koktejl."
Zaculím se. Ha! Vyhrála jsem. Vybojovala jsem si koktejl.
Netrvá snad ani dvě minuty a
predemnou stojí Červeno
růžový koktejl ve vysoké
sklenici a s krásným brčkem.
"Úžasné!" Usměju se na svého Pána.
Je to tak rozkošné, že bych to
chtěla sníst, ale to nemůžu....
můžu to jen vypít!
Když se brčkem nápiji cítím
pouze slaďoučkou chůd jahot a možná borůvek? Ale mám
pocit že mě pan trošičku
oklamal a žádný alkohol v tom není. Netrvá tedy dlouho a já
jsem již za půlkou drinků.
Pán má kolem nich ramen
stále jednu svou ruku, velmi
fascinován si povídá se svym
kamarádem, ale tentokrát mi
to nevadí. Líbí se mi tu. Hraje
tu hudba, dostala jsem
slaďoučké píti..
Když se ovšem porozhlédnu
kolem sebe vidím spousty a
spousty žen které na mě..nás
upírají svůj pohled, poněkud, nenávistný pohled. Projede
mi z toho mráz po zádech a přitulím se o něco víc k němu.
Jako odpověď dostavam letmou pusu na čelo, ale o mém
přemýšlení o mračícich se
pohledech ostatních žen mě
vyvede další muž s krásnou dívkou po boku, který k nám míří.
Všichni muži se pozdraví ale
dívka stojí za ním a nic neříká. Pouze se usmívá... zvláštní.
Oba si přisedají k našemu stolu a hned na to nám číšnice přináší další kolo drinků a pití.
Hmm to si nechám líbit.
Já sedím úplně na krájí.
Všichni 3 sedí po boku
mého Pána.
On má nejspíše hodně přátel,
ale já se v tom začínám stracet.
Začnu uvažovat nad tou hnědovlasou dívkou, která vedle nich sedí taky. Všimne že ji pozorujizataha může se kterým přišla
za rukáv a na něco se ho zeptá, následně s úsměvem na tváři
bere svůj drink a s mím
překvapením si jde sednout vedle mě.
"Ahoj já jsem Mája, jak se jmenuješ ty?"
Ohlédnu se na svého pána,
který se na nás jen usměje.
"Já já se jmenuju Sára." Řeknu
trošku nervózně a beru do své ruky sklenici s růžovým drink
"Mě se nemusíš bát, já vím... vím s kym tu
si...se svým Pánem."
Řekne prostě a také se
napije ze své sklenice.
Její hnědé vlasy jsou delší než ty mé, má krásné zelené oči a je štíhlá, má moc pěknou postavu, nemá sice nak extrémně výrazná prsa, ale za to má famózní zadek, ....je velmi pěkná.
V jejich úplných černých šatech na ramínka, které jí končí asi v půlce stehen je velmi sexy.
"Těší mě Majo...já už jsem dlouho s jinou holkou nemluvila."
Zaculím se a znovu poupiji.
To asi nebyla nejlepší věta na seznámení.
"Vzhledem k tomu, že tě vidím poprvé
předpokládám, že s ním ještě
nejsi moc dlouho."
"Já ani nevím...pár týdnů?" Zasměje se..
"Utíká to rychle." Snad až moc.
"To je dobře, hezké věci utíkají rychle.".
Je moc milá. Musím uznat že
jsem se jí bála, ale teď už vím
že nebylo čeho se bát.
"Jak jsi ty poznala Pana?"
"To by bylo na strašně dlouhé vyprávění..." Zasměje se.

Několik dalších desítek minut
si povídáme.
Povídáme si o všem možném a ona se mi líbí čím dál tím více a více.
Už ani nevnímáme kolikátý
drink piju a padne ta zásadní otázka večera.
"Zatancine si?!" Zeptá se mě
nadšeně a už mě tahá na nohy.
"Já nevím jestli smím."
"Neboj budeme jen tady hned u stolu."
Pán se za mnou poohlédne, ale když vidí že jsem popošla
jen 2 metry...... a začínáme
společně tančit na mou oblíbenou píseň, zůstává klidný a
usměje se na mě.
Je velmi, ale velmi příjemné vnímat
hlasitou hudbu této písničky, kterou vlastně ani neznám
jménem. Nikdy jsem ještě takto netančila.
Nikdy jsem ještě nebyla
takto opilá a myslím, že jsem na sobě ještě
neměla takto sexy šaty.

On: pozoruji ty dvě krásná stvoření jak se vrtí do ritmu hudby a musím uznat že ten pohled
stojí za to.
Mája...sub mého dlouholetého přítele a spolupracovníka se mi líbila od samého začátku,
dokázal si ji úžasné vychovat.
Jejich vztah, ale neni čistě o chtíči ale o důvěře.
Vždy jsem mu ji záviděl. On vi že mu nikdy neuteče a ona, že
ji nikdy nevyměni, oba se navzajem miluji a to je
věc, které jsem se já
vždycky vyhibal.

Ještě jsem ji snad nikdy neviděl takto uvolněnou. Moc jí to sluší v těch kožených šatičkách, je moc pěkne jak se kvůli mě
snaží, sama. Kdyby jen věděla
jak rád jsem, ze ji mám u sebe.
Po dalších 3 písničkách se
vracejí ke stolu a vypadají
velmi spokojeně.
Přitulí se ke mě a já jí na
opaltku pohladím po zádech.
"Proč má ruka svítí růžovým křížkem." Zeptá se mě zcela...ale zcela opilá.
"Kolik jsi toho vypila? Podívám se na ni a uvědomím si, že jsem tak jak nehlídali co a kolik pije i když... právě že že seděla vedle mě. Nebo, že by jí i málo takhle porazilo?
"Jaaa nevím, 3-4 nooo možná 5 těch drinků, ale neboj...pššš,
zadny alkohol v tom nebyl, nic tam nebylo cítit."

....bezva.
"Tak žádný alkool jo?"
"Proč svítíme tak jak svítíme? A tady..."chytne mou ruku "tady nic nesvítí??" Zeptá se mě znova.
"Svítíš růžové protože jsi
subinka a křížek máš protože
jsi zadaná. A má ruka svítit nemusí, protože mě všichni znají.
" Takže všichni ví že jste
nezadaný..pan..." Řekne sklesle a bere do ruky svůj drink.
"Nenene už žádný alkohol. Už máš dost." S těmito slovy beru její sklenici a přivolávám číšníci.
"Vodu, velkou vodu."
"Když mě to chutnalo." Odvětví nazlobeně.
"Tak možná prozději. Bylo by ti špatně."
"A vám snad ne Pane?" Takže už jsi zas vykame a jsem Pan jo? Rozkošné.
" Já mám 2 metry a o pěkných pár kil navíc než ty, takže ne nebude."
Na stůl, číšnice postaví vodu. Samozdrejmě ze si všímam jejího velmi žárlivého výrazu. Ale měli by se tady s tím konečně všichni smířit.
" Do dna malička " poručím ji.
Sklenici vody poslušně vypije a postaví před sebe.
" Teď se mi bude chtít čůrat."postěžuje si.
" A budu vzrušená Pane." Řekne už o něco mírnějšín hlasem.
"Asi jsem se přeslechli. Co že budeš?" Zeptám se pobaveně.
Ona se zlehka přisune k mému uchu a zhluboka se nadechne.
"Vzrušená Pane. "Řekne a něžně mě kousne do ucha."

"Ty zlobíš." todle jsem nečekal, pár drinků a je z ní dračice.
" A co konkrétně to má společného s tvým čuranim?" Zeptám se zamýšleně.
"Noo když se mi chce čurat tak jsem vzrušená a pak. ...pak je to takový pěkný pocit..."
"Jako když..čuraš?" Zeptám se ale velice pobaveně.
"Noo a pak takový..no"
" pěkný pocit?"
"Jo"
" Co si to tam vy dva šuškate?" Zeptá se Nikolas a Přeruší naší nadevše zajímavou konverzaci.
V tu ránu cítím její ruku na nem už tak napinajicim se rozkroku.
"Kde jsou tady záchody?" Zeptá se mě nakonec.
"Já jí tam odvedu." Nabídne se ochotně druhá subinka a já
sice nerad, ale prikivnu.

ONA: Cítím se úžasné, jakobych mohla snad i létat. Cestu na záchod protančim.
Když vylezu ze záchoda hledajíc mou novou kamarádku, nikde ji nevidím.
Vydám se jí tedy hledat, ale když dojdu na svých vysokých podpatcích až k baru a nikde ji nevidím opřu se pravou rukou o bar a pravou nohu si dám přes levou.
A přeci jen i přes mou velkou usilovnou námahu a také vyčerpání, dostávám zcela geniální nápad.
"Prosím dva ty růžové koktejly." Zakřičim na barmana.
Chvíli přemýšlí zda mi ma nalít...ale pak mu nejspíše dojde s kým tady jsem a bez jakehokoli dalšího otálení predemnou přistávají další dva koktejly.
"Smím tě pozvat krásko?" Uslyším za sebou cizí neznámý hlas.
.,.,.,.,..