JEHO..

37. žarlivost

,.,.,.
 On:

"Zajdu se umýt."
Oznámí mi když se zvedá na nohy.
"Tak rychle." Podotku s úsměvem.
A že je taky co umývat…zasměju se sám pro sebe.
I přes to že je..byla zcela nezkušená vždycky mě dokáže naprosto dostat. Když ty její kukadla koukají na mě...já prostě nemůžu jinak.
Po chvilce rozmýšlení ze sebe svlékám i zbytek oblečení a přehazuji přes sebe peřinu. Není sice moc hodin, ale i já jsem dost unavený.
"Je mi zima." Prohlásí smutně to štěňátko, které stojí ve dveřích zcela nahé.
"Tak honem pod peřinu."
Peřinu pozvednu aby si pod ní mohla v klidu vlést.
"Kam se poděla tvá stydlivost?"
"Nikam....ale bylo to všechno špinavé."
"To protože to bylo tak hezké."
Pochválil jsem ji a zároveň i její prádlo.
"Teď nevím zda to byla pochvala pro mě nebo..."
"Jak jinak. Unavená?"
"Strašlitánsky moc..."
"Tak spinkej."
"Děkuji."

.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,..,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,..,.,.,.
První věc co ráno vidím je ten krásný kulatý zadeček ležící přímo naproti mě...
Ten bych prostě mohl píchat pořád...
"Dobré ráno" popřeji když na mě zavrtí tím krásným zadečkem.
"Dobré ráno." Popřeje mi na oplátku.
" Tak co jak jsi se vyspinkala?"
"Asi dobře, a vy?"
"Já určitě dobře."
"Tak to je určitě dobře." Řekne pobaveně.
"Bál jsem se, abys nebyla nemocná."
"Hmm ne to ne..." usměje se na mě.
"Ale asi bych si dala sprchu. Smím?"
"Samozřejmě."
Poněkud nejistě vyleze z postele a zamíří si to rychlym tempem do koupelny....abych náhodou neviděl víc než musím.

Ona:
Lhala jsem mu...necítím se dobře a ani jsem dobře nespala. Ale nechci aby věděl že mi není nejlíp, akorát když jsme tady, to nějak zvládnu. Postřehla jsem v jeho kosmetické taštičce nějaké prášky, Paralen tuším, jeden si vezmu a bude mi lépe.
Zapiji prášek vodou a pouštím si ve sprše horkou vodu.. jo to je přesně to co potřebuju...
.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,..,.,
Po chvíli ve sprše mi je opravdu lépe.
Prášek zabral a já se cítím.., no prostě dobře. Vylézám proto ze sprchy obmotávám kolem sebe ručník a vycházím ven z koupelny.
"Kolik je vůbec hodin?" Zeptám se.
"Už je 9:18"
"Byla jsi v té sprše pěkně dlouho."
"Potřebovala jsem se zahřát.""Hm, tak co kdybychom zašli do sauny? Williem o tom včera mluvil pamatuješ? Můžeme se k nim na hodinku přidat oni pak odjedou."

"To zní jako plán."
"Tak na sebe hoď jen župan a vyrazíme."

On:
Když si to míříme opět k výtahu, tentokrát k výtahu který nás zaveze do welness části přemýšlím co všechno budu muset dneska udělat.
"Možná budu pak muset ještě odběhnout, měl jsem ráno, ale nakonec po obědě...tak na hodinku dvě max, pak se vrátím."
"Dobře Pane."Usměje se.
"A zítra nejspíše už pojedeme domů."
"Už?? Proč už zítra?"
"Musím do práce, ale neboj jestli se ti tu tak líbí přijedeme brzy zase..nebo můžeme i do jiného hotelu co říkáš?"
"Hmmm" zamyslí se. "Tak jo."
Výtah se s námi rozjíždí směrem dolů, cesta nějakou chvíli trvá.
"Chtěl bych tě tady opíchat." Řeknu prostě.
Vykulí na mě svá krásná kukadla a nahodí vyděšený výraz.
"Mohl by kdykoliv kdokoli přistoupit..." namítne.
"Já vím, nebylo by to vzrušující?"
"Neee." S jejím nářkem popojdu o něco blíže a chytnu její pásek od županu pod kterým nic nemá...
"Hmmm ale já se tě ptát nebudu."
Výtah však zacinká a my už jsme dole.
Se spokojeným výrazem na tváři procházím recepcí a mé malé stvoření cupitá za mnou.
Bereme si prostěradla a odkládáme župany. Tedy alespoň já..
"Šup však to znáš, do naha jen plachta."
"Když já..."
"Ne žádné když já, žádný odmlouvání, dělej."
Beze slova se vslékne a snad rychlostí větru kolem sebe obmotává ten kus dlouhatánské látky kterou si musí držet v ruce, aby o ní nezakopla.
Je rozkošná.
"Kolik že to měříš? Metr?" Zasměju se.
"Ne metr deset." Ušklíbne se na mě.
"Přál jste si trpaslíka, máte ho mít."
Tak je ale pěkně drzá.
Jako první zamířím do nové sauny o které jsem včera Williemovy s Májou říkal...
"A ejhle, koho tu nevidím?"
"Já věděl, že tu budete." Zasměju se.
"Jak si nás poznal však tu není vidět ani na 20 cm."
"Malej tvor...velká postava...toď vše co jsem rozeznal a co jsem potřeboval vědět." Pokrčím rameny.
"Kdybys tady dlouháne nevětral tak nerozeznáš ani který z nás má 60kg a který 110. " zasměje se Williem.
"Já nevětral...to moji holčičce to trvá, navíc kdybys nepromluvil..."
"Jasně jasně."
"Musela jsem se z toho vymotat..."
"No vidíš a teď jsi tady nahá..uvolněná...spokojená..holčička." Řekne Williem jejím směrem.
"Neprovokuj..." varuji ho."
"Já?? Kde že, to bych si nedovolil. Mě stál už předtím než jsem tady vkročil." Zakončí svou vetu...
"Protože mi tady někdo ráno nepomohl.. že?" Otočí se přísně na Máju.
"Protože jsme pospíchali."
"Ne protože jsi nenastavila budík. A taky proto si tady už dobrých 5 minut hraješ viď zlatíčko?"
"Ano Pane."
"Tak seš hodná, snaž se."
Ta představa mě upřímně...vzrušuje nebudu lhát, proč bych taky měl. Líbí se mi, že sedí metr od nás. Vlastně na ně nevidíme, ale nejvíc se mi na tom líbí, že moje holčička určitě znervózněla...a dost možná zvlhla. To bychom měli zjistit.
Přitáhnu si ji proto blíž k sobě a něžně ji políbím do vlasů.
"Chtěla by jsi se koukat?" Zeptám se..
"Ne Pane... " zašeptá.
"Ale proč by ses nekoukla?"
"Můžeš si i sáhnout." Podpoří můj návrh očividně nadržený Williem a zvedne Májin zadek který pošle na můj klín.
"Buď hodná holka." Přikáže ji a Mája poslušně roztáhne nohy.
"Dej mi ruku." Řeknu přísně a i přes její neochotu kterou zřetelně cítí, svou ruku mi podává a já ji pokládám přesně mezi Májiny nožičky.
"Ta je ale hezky mokrá viď?" Zašeptám a párkrát s její rukou projedu nahoru a dolů.
Ona však svou ruku vytrhne z té mé a zničehonic nic utíká pryč te sauny.
"Do hajzlu."

Máji hezkej zadek posílám zase spát na své místo kde bude momentálně určitě užitečnější a sám vyrazím za tím uraženým štěňátkem.
Když ale vyjdu ven, nikde ji nevidím. Není ve výřivce ani ve sprchách...leda že by šla do další sauny ale to asi ne.
Nakonec tu uraženou maličkost nacházím u baru kde hipnotizuje nástěnku.
"Tady jsi." Oddechnu si a jednu svou dlaň položím na její rameno.
"Nejsem."
"Proč jsi utekla?"
"Hm..."pokrčí rameny.
"Nic se přeci nestalo."
"Když vy jste..."
"Co jsem?"
Nadechne se, ale nakonec mi stejně nic neřekne...
"Pojď ke mně." Řeknu s úmyslem přitáhnout si ji blíže k sobě, ale ona uhne.
Dobre možná jsem to takhle po ránu prehnali.
"Dobře. Víš co dáme si něco dobrého ano?"
"Nechci." Jo takže slečna si hraje na uraženou hm.
"Fajn, ale já se tě ve výsledku neptal takže mazej si k baru něco vybrat."
Svým uraženým tempem vyrazí se mnou.
"Tak? Piňakoládu?"
"Hmm" Fajn jak chce.
"2x piňakoládu, jeden rum a jednu vodku."
Po objednání u velice půvabné číšnice které jsem se očividně líbil se na mě to moje kotě koukne ještě víc uraženě, když odcházíme ke stolu.
"Tak tady, ne?" Řeknu a sednu si k oknu s krásným výhledem.
"Nebudeš se se mnou bavit?"
"Hmm..."
"Neprovokuj mě nebo...."
"Nebo co??" Vyhrkne ze sebe.

Ona:
Když uvidím jeho pohled...okamžitě své odpovědi lituji a proto si beru drink od blonďaté číšnice která na něj dělá oči a rovnou se napiju.
Hmmm dobrý...lepší.
Číšnice se ovšem na až moc dlouhou dobu zastaví u něj...a stojí...a čeká? Na co čeká bože!
"Můžete mi přinést ještě jeden" řeknu rozhodně když se ani po dalších pár sekundách nepohne.
"Jsi si jistá že je to dobrý nápad?"
Zeptá se když číšnice odchází...
"Ne, ale koukala na vás až moc dlouho."
"My snad žárlíme?"
"NE" zdůrazním.
Zaraženě se na mě podívá, ale já jen pokrčím rameny.
Chtěl jsi hrát tvrdou hru....tak ji budeme hrát.

,.,.,.