JEHO..

30. trest

30 kapitola je jakási pokažená, pokusím se napravit:) další su v pořádku..

Po večeři se semnou už pán nebavil. Telefonoval..psal, ale mě si nevšímal. Proto jsem se rozhodla že bude nejrozumnější jít si lehnout. V koupelně si dávám ještě rychlou sprchu a když vychazim ven v ručníků sedí tam...přede dveřmi, sedí v křesle, svými lokty je opřen o kolena...vypadá jakoby přemýšlel. Nad práci samozřejmě, jak jinak.
"Nechci tě trestat. Ale rozlobyla jsi mě když jsi mi utekla." Řekne potichu a teprve pak zvedne svůj pohled k mim očím.
"Já přeci neutekla...aani jsem nechtěla."
"Ale schovala jsi se, to už dělat nebudeš. Není to legrace."
"Jen jsem byla zvědavá jestli mě budete hledat...." řeknu smutně.
"A co sis myslela že tě tam nechám a odejdu?"
Podívá se na mě nechápavě. "Nevím co jsem si myslela. Jen jsem chtěla aby jste se o mě.. bál..." řeknu nakonec se slzami v očích.
"Abych se o tebe bál?"
"Protože já se o vás bojím v jednom kuse, nevím co děláte kde sté ...s kým jste."
"Jiné ženy by byly rády že ode mě mají na chvíli pokoj."
"Ja ale nejsem jako jiné ženy..." "Už to nedělej." Řekne po chvilce a vstane.
"Nebudu" odpovím na konec a zalezu do své postele. Trvá jen pár sekund, než vypne to veliké světlo a po pokoji se rozline tma. Jediný zbytek světla vychází z koupelny. Přes tu převládající tmu vidím v okně jeho odraz. Svléká si své tričko...pak i kalhoty. Nakonec si zcela nahý lehá do postele vedle mě s notebookem na klíně. Trvá dobre dvě hodiny kdy tuka do klávesnice, ale já už dávno předstiram spánek.
.,.,.,.,.,.,.,.,.,,.,.,.,..,.,.,,.
Ráno se probouzím se zvláštním pocitem... I přesto že jsem v noci spala asi bych se mohla vyspat i lépe. Když se otočím abych zjistila zda ještě spí...spinká. Leží na zádech a očividně mu není taková zima jako mě. Když s koukám na jeho hrudník, ucítím nutkavou touhu přitulit se. Tak moc bych chtěla ..ale nebude se zlobit? Svou dlaň natahuju jeho směrem, ale pár centimetrů od něj ji zase dám zpátky. No tak nebuď srab. Nakonec svůj strach překonám a jednoduše se k němu přitulím. Skoro bych zapomněla jak krásně voní, obzvlášť po ránu. Svým ukazováčkem tvořím malé kroužky po jeho hrudi. Jen bych chtěla obejmout, abych věděla že mě ma rád. Jakoby má prosba byla vyslyšena. Svou ruku prehazuje preze mě a tiskne si mě o něco blíže. "Krásně voníte."
"Hmmm" po ránu s ním není zrovna řeč. Chvilku na to i on začne tvořit malé kroužky na mích holích zádech.
"MĚLI bychom vstát a jít se nasnídat."
"Mám pocit že jen jíme....odjedeme od sud o 10kg těžší." Zašeptám mu do prsou. "Hmm to ne...jen tak o 5. Na oběd už se k nám přopojí Williem."
"kdo je Wiliem ?"
"Williem a a Maja pamatuješ?" "Ano!" Řeknu natěšeně.
"No vidis...těší mě že si pamatuješ spíš ji než jeho." "Hmm ale on byl taky celkem kus pokud vím."
"Auuu" zakřičím když jeho ruka přistane na mém zadku... "Tady už člověk nemůže vyjádřit ani názor."
"Aiuuuu!!!!" Zakřičim znova. "Já tě varuju, přestaň nebo se probudím velice rychle."
"Víte přeci že se mi líbíte jen vy."
,.,.,.,..,.,,,.,.,.,.,.,.,,..
Pán si dneska oblékl dřiny a košily. Já mám pro změnu kytičkované šaty.
"Vypadáš jako bombobek..nebo cukrová vata. Ještě jsem se nerozhodl." Zazubi se.
"Budete si ze mě utahovák celý den?"
"Ne to ne, jen část, ...ještě chvilku." Usměje se na mě tím svým hrdým způsobem. "Bezva ."
"Jdi si vzít něco k snídani." Pošle mě s talířem v ruce. Po kratší rozváže si beru dva kroasanty, máslo a mléko. Perfektní. Pán už sedí u stolu s vejci a slaninou.
"Sladké?"
"Slané?" Odvětím.
"Tak každý máme něco.
"Jak dlouho se s...Wiliemem znáte?"
"Dlouho"
"Což znamená?" Usměji se. "Což znamená spoustu společně vyšukaných žen. Spokojená?"
"Ani ne..měl jste hodně žen?" "Co že ji dnes tak zvědavá?" "Jen přemýšlím....jak k tomu člověk dojde."
"K čemu jako?"
"No k těm vaším společným... zájmům. To si sednete, dáte si pivo a říkáte si co se vám líbí v posteli..." Mou otázkou vypadá opravdu fascinován.
"Jo přesně tak, pak si navzájem přehrávame nahrané porno.." Odpoví zcela ironicky.
"Víte jak to myslím."
"Vím, prostě to nak samo vypline." Dobře očividně znovu špatně téma...
"A Em...Maja je taky z aukce?" Zní to opravdu tak divně když to řeknu Nahlas?
"Ne...oni se poznali normálně a společně k tomu dospěli."
"A proč vy..?"
"Proč já mám tebe? Protože na takové blbosti nemám čas. Láska ve vztahu mi nepřijde zas tak důležitá. Natož naky samotný romantický vztah. Navíc najít takovou holku není zrovna jedjoduche."
Paní.. ten je upřímný.
"Snad sis o mě neudělala nake špatne iluze."
"Ne pane." ....možná...
"Tak už jsi mi rozmrzla?"
"Ano Pane...ale raději bych zůstala na pokoji jestli to nevadí."
"Potřebuju si do oběda něco zařídit. Tak pokud chceš ještě zalest do postele vyzvednu tě o půl 1 a ty už budeš nachystaná, oblečená učesaná. Ano?"
"Jak si jen Pán přeje."
"Dobře tak dojes a jdeme." Když se vracíme na pokoj je...ustláno uklizeno. Zajmave. Pán mě tady nechal samotnou i s kartou" Ale raději nebudu riskovat...
Na chvíli jsem zapadla ještě do postele. Pak si dala v
Rychlou sprchu a zacla se chystat, chci aby že mě měl radost, abych se mi líbila.
........
Je přesný jako hodinky, o půl 1 stojí mezi dveřmi upravený stejně jako předtím.
Má to jednoduší než já...
"Tak můžeme jít?
"Jistěže." Usmeji se a provokativně kolem něj projdu.

Dole v restauraci už na nás čekají Wiliem s Majou.
Nás stůl je naštěstí poněkud v ústraní a moc lidí tady momentálně není.
Jakmile přicházíme blíže dostává se mi obětí od Maji a pusu na tvář.
Bylo by opravdu milé mít kamarádku.
Sedíme si vedle sebe a ona mě okamžitě začíná zpovidat ...jak dlouho tady jsme, od kud mám ty krásné šaty, co jsme dělali....dozvěděla jsem že že oni tady občas taky jezdí a že to tu má moc ráda.
...jo, konverzace je milá 🥰