JEHO..

47. mrtva divka

Promnu své oči a letmo se porozhlédnu po našem pokoji.
Hmmmmmmmm...venku je tma.
Asi bych měla ještě spát.
Jo měla bych ještě spát.
"Pane." Zašátrám rukou po posteli a když nacházím jeho hrudník jen se poposunu blíže. Přeci nemůžu spát tak daleko....
ON:
Zazvoní Budík. 8.25...Cože? 8.25? Já jsem snad zaspal.
"Dobré ráno" uslyším ten něžný hlášek vedle mě.
"Dobré ráno."
"Jak se spalo?" Optá se jako obvykle.
"Dlouze jak vidím...měl jsem vstávat v 5.45."
Ona si odfrkne, ale hned potom se pousměje.
"A není lepší se takhle prospat?"
"Ne...měl jsem jiste plány a praci."
"Schůzky?"
"Ne ty až odpoledne. Ale...stejně to bylo důležité, nechápu jaktoze jsem zaspal. Budík nezvonil?"
"Hmm Ne já o žádném nevím, a když jsem se vzbudila spal jste tak hezky....a nechtěla jem vás budit."
"No to jsi měla."
"Já pak zas usla..."
"Výmluvy výmluvy."
"Nemusíte chodit přece každý den běhat..."
"Nechodím každý den jen...emm Nene já se musím jít oblékat."
"Ne prosím.. nechoďte ještě, nechci tady být zase sama."
"Dneska tady nebudeš sama, bude tu ochranka."
"A v kolik přijdete?" Zeptá se když si sedám na postel.
"Hm...dneska to budeš muset zvládnout beze mě, možná možná spolu dáme oběd...I když asi ne to nestihnu a pak mám jednáni tak se uvidíme večer."
"Budebud přítomna na vašem jednání? Já myslela že jsem tady od překladu." Podiví se..
"Ne...to zvládnu. Dneska si můžeš užít den sama."
"Já bych raději s vámi..."
"Nemůžeš být všude.. "
"Proč ne?" On však zvážní a zhluboka se s pohledem na mě nadechne.
"Em...nerozptyluj mě."
"Jen tady nechvi být sama..."
"Jak jsem řekl, sama nebudeš. Víš co? Pořádně se oblékni abys venku nezmrzla a můžete se jit někam projít...nakupovat. na oběd někde mimo hotel ano? Ale musíš jít s ochrankou v žádném případě sama."

"Bojíte se o mě?" Pousměji se.
"Jsem jen opatrný."
Povzdechnu si...."tak já si s "klakuma" zajdu na oběd a pak si pustím netxlix."
"S klukama? No jasně..." Zasměje se....s klukama...
"Kluci budou dozajista nadšení...ale víš co? Nákupy, ty pripo miluju," zasmejibse znova" nebo je Vem někam na výlet Hm? Budou štěstím bez sebe." Řeknu jen malinko ironicky...
Musím říct že ta představa těch dvou jak s ní někde lítají mě opravdu pobavila...jsou zvykli na svou práci a tadle k nim úplně nepatří, ale já nechci nic riskovat a bohužel
dneska semnou iit nemůže, nemusí vědět všechno.
"Tak odpoledne ano?"
"Odpoledne?" Zajásá.
"Večer...chtěl jsem říct večer."
"Ach...Dobře."
"Tak jo. Budu se snažit jo? "Řeknu a polím ji na čelo.

Ona: dveře od pokoje se zabouchnou a já tu zůstávám opět sama.
To bude ale pěkně nudný den !
Chlap uteče, psa nemám a kamarádky daleko...a v tom mě to napadlo, ten geniální nápad.
Beru do ruky svůj telefon ve kterém se stále moc nevyznám a projíždíme telefoni čísla kterých tu opravdu moc nemám...
"Ano!" Zajásám nahlas.
/Maja/ já věděla že tady její číslo budu mít.
Tak Joo...jak začneme?
Já: ahoj jak se vede? :)
Prvních pár sekund držím telefon nadšeně v ruce, ale když stále neodpovídá....
Ale v tom...
Ona: ahoj! Že taky konečně píšeš.
Celkem se nudím, protože Wiliem odjel do práce.
Já: doma není co dělat?
Ona: přesně tak. No a co ty? Kdepak jste?
Já: V Rusku a taky se nudím...vzpomněla jsem si na tebe....
.,.,..,.,další hodinu ...možná dvě jsme si psali, jen o tom co děláme jak se máme, že jsem vyfasovala ochranku.... jak se nudím a na jaký film jsme koukali. Je fajn si s někým normálně popovídat.
Já": mám hlad tak já se jdu obléct a vyrazim na oběd společně s mimi kamarády. Tak zatím ahoj :)
Vyrážím ze dveří sprosté oblečená v mikině a kraťasech. Mí milí pánové v černém kteří vypadají hůř než "Ruska mafie.." což, co si budeme, je dost vtipné, jdou v mích patách. Uznávám cítím se bezpečnější když mám za každým ramenem 2 metry a 150kg
Nebudeme nároční, zajdeme do restaurace jen tak aby se neřeklo a pak zase zpátky na pokoj. Bože proč já jsem tady jezdila...
Prostě se mi tady nelíbí, očividně budu většinu času trávit opět sama, na co si mě tu bral? Když mě nechá s těma....mafianama samotnou a jde pryč.
.,.,.,
Po delším rozmýšlení co že si to vlastně na ten oběd dám protože upřímně nic z toho lístků mi nepřipadá zrovna 3x lákavé ...se nakonec rozhodnu pro těstovinový salát.
Můžu sedící u stolu vedle mého mě znervoznuji víc a víc...jako, to už si nemohli sednout ke mě?
"Jdu čůrat." Zašeptám sama pro sebe s vědomím že ti naproti mě to dozajista postřehnou.
"Hm zachody...Dobře kde tady budou asi záchody?." Nimrám si stále sama pro sebe.
Když odejdu celou restauraci kolem dokola
tak stále nikde nic....to vážně? Nejsou?
Rozhodnu se proto zajít do "uličky s nadějí že je najdu konečně tam. Ale asi marně jak se zdá...
Za zlatým prořezávání paravánem který rozděluje místnost však nacházím něco úplně jiného. A to hlas svého Pána. To asi nebude to co jsem hledala a však v moment kdy už se chci otočit na paťe a odejít, zaslechnu jejich konverzaci.
"Dělal problémy, bylo nezbytné se o něj postarat. Sám moc dobře znáte postup. A pravidla určila vaše strana." odvětví neznámý muž.
"Ano znám, jen bude těžké najít náhradu." Odpoví můj Pán.
"Příště už se to nebude opakovat, další zakázka bude bez problémů."
"To bych vám doporučoval, nerad bych hledal náhradu i za vás." Promluví znovu svým chladným hlasem.
Jen malinkou mezírkou vidím jeho chladnou tvář. Jeho jak sedí v tom dokonale upraveném obleku....
"Nemějte obavy." Pronese muž.
"Já je ale mám, tenhle byznys je velice velice ošemetná věc. Chyby jsou naprosto nepřípustné."
Vím že bych tady neměla být, vím to ale co když mě uslyší když odejdu?
"Nechci slyšet žádné omluvy, chci jen dobře odvedenou práci, myslím že nic složitého." Prohlásí tak chladné jak jen to jde.
V tom si všímám mladé dívky v pozadí...která vypadá hrozně...
Její třpytivé oblečení, které působí jako z nočního klubu je celé roztrháné, její vlasy rozcuchane a tvář i zbytek odhalené kůže celá modrá a sedřena.
"Počkat, co? Ne to ne." Vyjekne muž když ho další 2 popadají za podpaží aby ho postavili na nohy.
"Ta chyba byla příliš dráha a vy...vy za to zodpovídáte." Řekne s úšklibkem.
"Ne já jsem..."
"Nee, já vím že přesně vy, vy jste ten důvod proč se to stalo."
Jeho tvář je naprosto prázdná když že stolu bere ostrý nůž kterým druhému muži přejede něžné po krku.
"Mýlíte se já,, já za to opravdu nemůžu."
"Tydle hračky jsou moc drahá věc" pikyne rukou ke stolu kde leží zbraňe "a vy by jste si to měl uvědomit.
Uchopí levou rukou může za vlasy a pravou rukou přejede s nožem přes jeho ucho.
" Co s ní? " Zeptá se muž držící dívku za ruky.
"Viděla moc..."
Na jeho nevyřceny příkaz ji přikládá muž zbraň na spánek a vystřelí.
Leknu se i přestože nebyl výstřel skoro slyšet a narazím do zrcadla za sebou.
"Co tu kurva děláš?" Uslyším hlas zamnou.
Prudce se otočím, ale než stihnu jakkoli zareagovat něči silne ruce mě již drží a vlečou
jejich směrem...
"Pane..." Promluví ta hora masa co mě právě drží.
"Co je?" Zepta se podrážděne a otočí se za jeho hlasem. V ten moment však uvidí mě naprosto vyděšenou se srdcem které tluče jako o závod.
Okamžitě rozezeznam jeho výraz...jeho naštvané oči omluví za milion slov.
"Co tady kurva...." sekne se v polovině věty a prhrabne si vlasy......chvíli trvá než mu dojde že jsem to nejspíše opravdu ja" odvest" řekne nakonec a mavne na muze držící toho chudáka.
"Co s ní Pane?" Zepta se muž který mě drží až příliš pevné.
"Co s ní? Spíš co s tebou? Jakože ji nikdo nehledal?!" Rozčili se zcela. Jeho čelisti jsou semknute k sobě a já jen čekám na okamžik kdy nůž zdvihem i mim směrem."
"Měl jsem..."
"Mě nezajímá co jsi mě. Tys měl stát před vchodem."
Jeho zvýšený hlas mi vnukne slzy do očí. On...Co tady dělám?
Zakrvaceny nůž pokládá na stůl těsně před tím než se jeho oči střetnou s těmi mimi.
"Pust mě!" Zakricim když ucuknu pohledem a opět spatrim tu mrtvou divku.
Začnu sebou hazet ze strany na stranu.
"Pusť ji.." řekne stroze.
Ten hulvát ho poslechne a já jen na chvíli zůstávám vyděšeně stát před ním. A však pak poslouchám svůj první reflex, tudíž... vrátit se na hotel do pokoje. Vyhám 3 patrové schody a před dveřmi do pokoje tahám z kapsy kartu která ovšem nikde není.
Brala jsem si ji...vím že jsem si ji brala. Tak kde k sakru je?? Bože prosiiim.
Tady je! Oddechu si když ji konečně uchopím do ruky. Avšak hned potom co zásobou zavírá dveře pokoje a sedam si na postel mi dojde jaká hloupost to byla jít zrovna sem....tady jsem přeci nikam neutekla. Budu pořád s nim. Může a pravnmdepodobne se i každou sekundu vtrhne do těch dveří a .. a? Co udělá? Co by udělal tomu muži kdybych nepřišla...proč jsem tam vůbec chodila. Chci pryč, daleko odtud, pryč!

Ps: Víte že čím více komentářů tu bude tím rychleji bude DALSI KAPUTOLA? ...vždycky mě to povzbudí 🤭🤗😇