JEHO..

60. svadění

On:
U východu dostává zpátky mou bundu. Když byla zima předtím. Jaká je tam asi teď? Auto už je naštěstí nachystane, ale jakmile vyjdeme na čerstvý vzduch me malé opilkyni se zamota hlava.
"Ale, ale, ja ti pomůžu." Zasměju se když ji chytám. Ta se řádně nametla...zas.
"Ještě že vás mám..." zasměje je se když ji pomáhám do auta.
Ach tak, už je ráda že mě má jo?
"Mám ti pomoc s pásem?" Je velice vtipné ji pozorovat...takže I když se mi odpovědi nedostává zapinam ji.
Nebudu lhát, taky jsem opilý...ale ona má přeci jen o pár kilo méně.
"Mám hlad." Pronese z ničeho nic.....no na to kolik toho vypila jídlo možná není nejhorší napad.
"Jo a co by sis dala?"
"Hmm něco teplého." Zasní se.
"Aaa tady má někdo spíš chuť než hlad. Tak co třeba kebab?"
"Jooo!!" Zajasa mým směrem.
"Dobrá.. prosím vás po cestě na rohu je kebab. Můžete nám tam zastavit?"
"Hmmm snědla bych cokoli." Prohlásí s pohledem úpnutym na mou košily.
Dobrá.. zatresu hlavou, opravdu toho vypila dosti.
"Počkej tady, hned jsem zpátky."
"Nee! Jdu s vámi!" Namítne a vystupuje z auta dříve než ji v tom stihnu zabránit. Tak jo...
"Fajn, ale pomůžu ti."
"Dobře...ale nesmíte zneužívat toho že mi to nevadí." Zamrači se...aha..sice jsem její moudro nepochopil na 100% ale dobrá.
2x kebab prosím s bylinkami a bez cibule.
" Co? Ne já chci s cibuli..a s hranolkama."
"Nechtěla jsi kebab? "
"Jooo, ale chči i hranolky."
Jo volno to chče?
"Můžu dát slečně do kelímku hranolky s kebabem i s cibuli." Nnavrhne obsluha.... okouzleny její přítomnosti.
"Dobře."
"Dáte si to tady nebo sebou?"
"Tady...a nake pití. Sprajt" Rozhodne za nás oba...fajn. hlavně ať něco sní.
"Já myslel že si to sníme doma."
"A já že v autě.. ale mám takový hlad a chci se najíst tady."
Dobrá, nebudu ji dneska odporovat, dáme ji najíst a uložíme do postele....je tak rozkošná.
"Tady to máte a poprosím 315,-" vytrhne mě z mého usměvaveho zamyšlení.
Pokládám před něj peníze a s jídlem odcházím ke stolu.
"Prosím princezno, dobrou chuť."
"Ano bože jídlo!" Zajasa, sepne si vlasy a vrhne se po tom.
Fascinovane pozoruji jak ten malý roztomilý tvoreček do sebe během 3 minut nahazi celou porci zatímco jsem si ja asi 3x kousnul.
"Chutna?"
"Velmi." Podotkne když vše zapiji pitím.
"Bylo to výborné, měla jsem strašný hlad. Měl by jste v baru nabízet i něco k jidlu."
"Tak příležitostne je tam i ketering, ale nad kuchyni jsem opravdu nepřemýšlel."
"Jen si to představte, co může být více než polonaha žena která vám donese burgr...grilovaná křidélka a pivo."
"A přesně od toho mám tebe.." Zasměju se s dalším soustem.
"Teď na mě není moc pěkný pohled." Podotkne a stáhne si rukáv o něco níže.
"Už to není skoro vidět." Pohladim její ruku.
"Já to stále vidím..."
"Já vidím jak jsi nádherná, v rolaku i bez něj." Usměji se. Samozdřejmě že si jejich modřín stále všímám i já, i přestože se neustále snaží je zakrývat i predemnou...na veřejnosti to chápu, ale doma? Předtím nikdy nenosila dlouhé kalhoty teď s holyma nohama nejde nikam.
"Mrzí mě že jsem vás kousla." Přejede svými prsty po me ruce. Skoro bych zapomněl... má jízva jde stále vidět, není to ještě úplně zahojene, ale když mám košily nikdo si nevšimne...nikdo kdo by měl odvahu se zeptat.
"Nemusí, není to tvá chyba, navíc Neříkala jsi mi kdysi že jizvy jsou sexy?"
"Už ani nevím." Zívne.
"Půjdeme, co říkáš?"
"Ale ještě jste nedojedl..."
"Nedojedl, ale je moc hodin a hodně jsme toho oba vypili."
"Ale nemusíme ráno vstávat."
"To je pravda to nemusíme, ale budu muset zítra do práce, jen na 2 hodiny, mám schůzku ano?"
"Budu doma sama?"
"Hmm, co kdybych ti zařídil hlídání...jela by jsi semnou a já tě nechal nakupovat co říkáš? A pak si tě tam vyzvednu. Najime se..můžeme si dát svařak na trzích?
"To zní jako super plán!"
"Dobrá, ale nesmíš se tam stratit, teď těsně před vánoci tam bude hromada lidí."

"To jídlo byl výborný nápad." Podotkne když doma odhazuje svou...mou bundu kdesi daleko.
"Dala by sis ještě?" Zeptám se a naklonim svoji půlku kterou jsem stale ještě nedojedl.
"Ne papejte, abyste nám nezhubnil." Zasměje se a otočí se na mě s tím svým kulišackym pohledem.
"Tady má někdo dobrou náladu, bojíš se že bych ti zhubnul?" Ukosnu naposledy a pokládám zbytek na kuchyňskou linku.
Ona však zvážní a vyda se pomalu mým směrem.
"Líbíš se mi přesně tak jak si." Prsty pohladí hedvábnou látku me košile.
"Líbim se ti jo?" Nezně přejedu po jeji tvaři a zbloudily pramen vlasů vracim za její roztomilé ouško.
"Eehhh" pokyne hlavou s otevřenými ústy.
Proč mě takhle provokuje? Copak neví že nemám žádnou sebekontrolu? Nejspíše si ani neuvědomuje co dělá...jen toho hodně vypila. Zadivam se na ni a opět přejedu po její tváři až ke spodnímu rtu který promnu mezi prsty.
Ja bych si měl začít uvědomovat co dělám...vždyť ne...ne ne ne ne ne, žádný takový, jdeme do postele, ale každý sám. Vůbec jsem ji tam neměl brát a dovolit ji se takhle zřídit.

"Jdeme spat." Řeknu asi trochu přikře.
"Nee, já nechci spát! Chci tančit!" Zakřiči a rozběhne se k ovladači na stolku.
"Neblázni." Pozdě...hudba hraje a ona začíná skákat do rytmu písně. Pane bože, vážně je to puberťáčka a já ji mám doma...
Vzdávám svou snahu o protest, stejně to dlouho nevydrží, proto si du ke kuchyni nalít ještě jednoho panáka.
Když upijim se své sklenice a pozoruji jeji krásné tělo jak se vlní do rytmu hudby napadá mě...miluju ji.
"Pojďte tančit semnou!"
"Já moc netancim." Obchazim kuchyňský ostrůvek o který se následně opiram a dále pozoruji její kroky se sklenici v ruce.
"Ale no tak!!" Zakriči a svlekne si rolák.
Hmm další vrstva? Černé kratoučke tričko s krátký rukávem a velkým výstřihem. Teď budu ještě pozorovat jak skáčou ty její prsa. Skvělé ...ona opravdu zkouší mou trpělivost.
Rozepinam si další knoflíčky na mé košily.
"Notak, vážně! Pojďte!!!" Usmíva se když si rozpouští vlasy které si sepla k jídlu.
Já se však ze svého vyhledniho místečka ani nehnu, vlastně je mi tady dobře. Pousměji se....velice dobře.
Dalších pár minut pokračuje v poskakovani a já v přemýšlení jak krásně by stenala kdybych si ji ohl přes ten gauč...ne, posadil na sebe abych měl lepší výhled. Upřímně? Ta představa mě na pár sekund paralizovala. Tancování o samotě ji ..jak jsem předpokládám po chvíli unavilo.
Ovšem ne natolik aby si sedla...ne, zaměřuje svůj pohled na mě a pomalým krokem se ke mě vydává. Je jako šelma co si jde pro svou kořist, bože kde se to v ní bere? Ten pohled...ta chůze, já že je na sračky...ale na ni to má zřejmě jiný účinek.
"Nelíbím se vám?" Zašeptá asi metr předemnou. Takže už si zase vykame? Jak roztomilé.
"..ani netušiš na co právě ...myslím." vydechnu. Fascinovaně ji pozoruji a čekám co udělá...
"Tak proč jste na mě takový?" Zakňoura smutně a znovu jedním prstem přejede z mé hrudi až k břichu. Proč...
"Já jsem tak hodný jak jen můžu být." Ale ještě chvíli a nebudu, nejraději bych to z ní strhal.
"Co mi to děláš?" Obtočim svou dlaň kolem jejího zápěstí a přitáhnu si ji zcela k sobě.
"Sss." Zasiči bolesti a polekaně na mě zhledne. Nejde to. Zahledim se na její krk kde jso stále zažloutle modřiny. Krk..paže, zápěstí, za které jsem ji uchopil až moc silně. Ne, zatřesu hlavou...
"Pojď, půjdeme, musíš se na ten zítřek vyspat." Podotku a odvádím ji nahoru.

"Svlekni se a spinkat."
"Dobrá" Posadi se na postel.
"Teď." Opiram se o komodu naproti jeji posteli. Zhloboka se nadechne a jeji oči se na sekundu spoji s těmi mimi. Fajn, ted se me zas boji, to je opravdu z 0 na 100......... .....i když ted je to asi i ma chyba.
"Jde se převléknout a přijdu tě uložit ano? Za chvilku jsme tady."
Už po cestě z jejího pokoje rozepinam zbytek knoflicku na košily, v ložnici ji odhazuji na postel a ze šatny si beru teplaky."
Je složité mít někoho ..i rád a ne jen šukat.
Oděn do pyžamových kalhot se vydávám zpět k ní. Doufajic že už je v pyžamku.
Ona však...nikde?
"Saro? Saro?" Zavolám trochu vystrasene, ona ale samozdřejmě vyleza ze sve šatny ve svém novém bílém chlapatém pyžamu a smutně zaleze pod svou peřinu.
Díky bohu.
"Polekal jsem tě," klekam si k její posteli.
" to jsem nechtěl, ale ty mě provokuješ a mateš...v jednu chvíli tě nesmím chytit ani za ruku a pak mě takhle svádíš."
Ona však nijak nereaguje i svůj pohled odvrátila na druhou stranu.
" Proč mi to děláš? Vždyť vis že trpelivost není má cnost."
"Hm" pozvedne smutně svá ramena.
Chtěl bych vidět do její hlavy...co se tam odehrává, jak probihaji jeji myšlenkové pochody.
"Já..." začne když už chci odejít.
"Já chci aby jste byl....abyste byl u mě, ale.."
"Ale?" Zašeptam se zmatený výrazem ve tváři.
"Ale ne moc." Aha...jak si tohle mám prebrat?
"Takže chceš abych byl u tebe, ale nemám se tě dotýkat?"
"Ne..ano. Tedy, jen trochuchu." Je snad více zmatená než já.
"Dobře." Řeknu nakonec.
"Smím tě políbit na ruku?"
Po chvilce přemýšlení a prohlížení si mě maličkosti pokyne Souhlasně hlavou.
Zvedám tedy její dlaň ke svým rtům a něžně ji políbím.
"Dobrou noc drahoušku."
"Dobrou."
"Mám ti zhasnout úplně?"
"Nechte pootevřenýmé dveře."
"Dobrá, dobrou." Zopakuji a vydávám se do své ložnice.

Jsou 4 rano, usnout však nemohu, stále přemýšlím nad tím co řekla.. a jak se chovala. Nemá to vysvětlení, prostě se v ní pere strah a touha po bezpečí u mě kterou předtím znala.
Bude to ještě nakou chvíli trvat, co bych po ní mohl chtít, vždyť neuplynul ani měsíc? Je silnější než kterákoliv jiná dívka. Škoda že se to nedá říct i o mě, nikdy jsem snad nebyl tak dlouho bez sexu, neumím to nezvládám to, život bez sexu pro mě od 16 let....není, ale na ni nesmím ani pomýšlet, dnes jsem měl opravdu na mále, ale nemohl bych, nechci ji ublíží.