JEHO..

23. prvni alkohol

"Můžu tě na něco pozvat?"
Zeptá se ten neznámý hlas.
Otočím se a vrazím do může,
jehož vůně mě praští do nosu.
"Emmmne díky já
pití už mám." Řeknu bezmyšlenkovitě a obracim svůj
pohled zpátky k baru.
"Ale noták, máš tady doprovot ? Nebo tě snad tvůj Pán nechal
jít samotnou?"
"Nejsme tady sami." Prohlásí Maja se zvednutou rukou na které zářivě svítí růžovým křížek.
Nejspíše pochopila, že druhý
drink ležící na baru je pro ni a natahuje pro něj ruku.
"Ale ale slečny, kampak, ještě
neodcházejte, takové krásky s
takovejma kozama! To se tady
jen tak nevidí."
Ale ona mě mezitím táhne
prýč od něj.
Popojdu sotva dva metry a
vidím ho..jeho jak tam stojí a
nevypadá zrovna nadšeně.
Dujdu těsně k němu,
zastavím se a nevině se napijí
svého pití.
"Už jsme zpět."
"Udělala sis zastávku
jak vidím."
"To určitě ne...nebo tedy ano,
měla jsem jen ještě žízeň. Z té
cesty ...." Pousměji se.
On mi lehký úsměv oplácí.
"To jsem videl.

Už se ode mě ani nehneš."
"Myslel jste si že vám uteču?"
"Taksly by tě mohl
někdo unést."

"Že by vám ve vašem baru unesli naší hračku? To by si přeci nikdo nedovolil!..
A myslím že byste si rychle
našel náhradu."
"Neprovokuj mě, nebo ti tady a teď vysekán na prdel."
Jeho vážný výraz mě trochu vyděsí.
"Dobře."
Chytne mě za ruku a táhne mě zpět ke stolu.
"Tak teď si hezky sedni k Daddymu na klín, už
nepůjdeš nikam."
Vytáhne si mě k sobě na klín, tak abych přes něj měla přehozená kolenal a já se ochotně,ale poněkud stydlive opřu
o jeho rameno.
"Není tady příliš lidí Pane?"
"Druzí lidé mají své starosti a
když ne....ať si závidí."
Ucítím jak jeho ruka zklouzne po mem stehně a povytahne mi sukni.
"Pane já .."
"Pšššt, teď budeš zticha."
"Ale já jsem..."
"Jestliže řekneš ještě slovo, vyhrnul ti ty tvoje rozkošné šatičky přímo tady a dám ti na holou."
Nesouhlasné zakňučím a
zadívám se jiným směrem.
Cítím jak se pomalu
probojovává až k mým
kalhotkam...ale má smůlu.
"Víš normálně silonky miluju
ale teď bych byl raději aby
nikdy nebyli vynalezeny. Asi
začnes nosit jen podvazky.
Vlastně proč nemáš podvazky? Budeme ti muset koupit i nake další spodní prádlo."
Neochotně vytahuje svou ruku ven a posadí mě vedle sebe.
Uleví se mi...opravdu bych nerada aby mě, no zrovna tady.
"Co kdybychom se přemýstilo vedle?" Navrhne jeden z mužů.
Vedle? Kam ještě vedle by rádi....
Ne příliš ochotně se stavím na nohy a jdu za nimi, jsem sice pomalá, ale on na mé čeká a v tom davu mi podává ruku za svými zady a já se jí spokojeně chytám a nechávám se provést davem.
Procházíme chodbou do
salonku kde se za námi z
atáhne závěs.
Hudba tady již nehraje tak
silně jako předtím.
Po celém obvodu místnosti jsou širší gauče a uprostřed stojí taneční tyč.
"Klekni si." Pohladí mě po tváři a já ho poslechnu. Sedne si na gauč hned vedla a pohladí mě po vlasech.
Po pár sekundách přicházejí 3 slečny, dvě z nich nesou pití a
ta třetí...no ta třetí je oblečená
ještě více vyzivavě než ty
první dvě.
Má na sobě něco jako
latexové kalhotky i s
podprsenkou. Od pasu jí vedou podvazky které jsou priple k
síťovanými punčochám. Na
krku se jí blízká kožený obojek s stříbrným očkem...a na tváři má koženou kočičí masku.
Můj Pán i s ostatními se pohodlně uvelebí aby mohli sledovat začínající show.
Tanečnice se jednou rukou
chytá týče a velmi smyslně
kolem ní přechází.
Je to velmi zajímavé a
působivé, taky bych chtěla
umět na tu tyč alespoň
vyšplhat, nedej bože se kolem ní i takto obtočit ve vzduchu jako ona.
Obzvláště Nikolas je touto ženou velmi zaujat.
Písnička zkončí, ale hned následně začíná další..
Tanečnice ovšem nezačne nový tanec.
Nikolas jí svým ukazováčkem
naznačí aby se vydala jeho
směrem, ona bez váhání
poslechne a svými boky se začne kroutit kolem něj.
Ne že bych předtím nebyla
nervózní, jenže alkohol mě nervozity trochu zbavil, ale teď ...
vidím a cítím, že se tady schyluje k něčemu, co nevim zda chci vidět a alkohol až moc rychle opouští mě tělo.
Chytá tanečníci za její obojek a strhává si ji k sobě na klín.
Svou rukou sjíždí od jejího
krku po klíční kosti až k prsu.
"Jak se to sundává drahoušku?" Zeptá se jí šeptem.
Ona jedním gestem svou podprsenku rozepíná a odhazuje ji na zem.
V tu chvíli mě můj Pán zatáhne za ruku a znovu si mě posadí
na klín.
"Ta má ale pěkně kozičky,
nemyslíš?".zeptá se mě, jenže
já mu neodpovím, nevím co
odpovědět...nevím ani kam se dívat.
Stydím se, tak moc se stydím,
ja je nechci pozorovat.
On svou dlaní potěška jedno
jeji prso a její bradavku
zmáčkne mezi dvěma
prsty.... a ona zasténá.
"nemusíš se stydět princezno." Zašeptá mi můj Pán do ucha a napije se své whisky.
Cítím že je velmi vzrušený.
Cítím jak mě jeho kalhoty tlačí do mého zadečku.
"Postav se" poručí mi a já ač nerada, poslechnu.
Nadzvedne mou sukni a v silonky mi roztrhne přesně mezi nohama.
Leknu se a nechápavě se na něj otočím.
On si mě přitáhne zpět do sveho klina a mé nohy
mi dává od sebe.
"Prosím ne." Zašeptám
prosebně.
"Buď hodná holčička." Odpoví
chladně a mé nohy dává znovu od sebe.
Začne mě hladit po stehně a já se snažím předstírat, svou nepřítomnost.
Ale... nak mi to nevychází.
Když však uslyším jak
tanečnice vykřikne, má
zvědavost se projeví a já své
oči opět otevřu.
Ona je již přehnutá přes jeho
kolena a její prsa se houpou ve vzduchu. Svým prstem si dělá
cestičku po jejím stehně až k
jejím latexovým kalhotkám.
Zavrtím se na Pánově klíně,
sama nevím zda se chci dívat
nebo ne. Musím uznat že mě
to něčím fascinuje, v tom si
všímám že ani... druhý "Pár" nezůstává pozadu. Ona už je takřka nahá.
Mé oči zklouznou oběť k
tanečníci a jejím prsům která
se třepou s každým plácnutím
jejího zadečku. Pak ale sjíždí
niž... mezi její nohy.

Teprve teďsi všímám díry v
jejích kalhotkách.

Díry která má dozajista Svůj
účel.
Zprudka se nadechnu, když
ucítím jak mě Pan políbí
na krku.
Svou rukou zajíždí až k mim
kalhotkám, ve kterých však
není díra a proto si je musí on sám dát na stranu. Natisknu
se k němu blíž s svá stehna přitisknu k sobě.
"Líbí se ti to, kdyby ne, nejsi
takhle vzrušená. "Řekne a sviní prsty mi přes ni projede.

Svou větou mě vyděsí a ja přitáhnu kolena k sobě, otočím se k němu a své ruce obtočim kolem jeho krku...
"Prosím,.. prosím já chci
domů."
Zhluboka se nadechne a
pohladí mě po vlasech.
"Dobře, pojedeme domů." Řekne nakonec a políbí mě na čelo.

ON:
I přes mou usilovnou touhu
tohle dokončít, přemlouvám
sám sebe abych neudělal něco čeho bych pak litoval.
"Dobře" odpovím nakonec.
Spravím její kalhotky i šaty a stavím ji na nohy.
"Neříkej mi, že v tom nejlepším odejdete." Zasměje se Nikolas.
"Uvidíme se zítra. " Odvětvím s posledním pohledem na ně.
Cestou ven se zastavímu baru.
"Whisky." Řeknu barmance.
Zadívam se na to stydlive smutne stvoření, které stojí
predemnou a napiji
se ze sklenice.
"Copak je?" Zeptám se i když
znám příčinu její..nálady
Zvedne ke mě pohled, ale
nakonec nic neřekne.
"Dobře" pokládám sklenici a
chytám ji za ruku.
"Jdeme domů ."
Cestou ven z baru si všímam
pohledu ostatních žen kolem
nas, ale jedině co mě teď
zajímá je ona.

Ona:
Cesta domů mi přijde mnohem kratší než cesta tam. Hlavou se mi honí různé myšlenky. Na
něj..na alkohol, na to co se stalo.
"Jsem unavená."
"Už jsme doma a půjdeš si lehnout."
Já? Já sama? Jsem tak unavená, že nejspíše usnu hned,
ale nechci sama.
Ani nevím proč jsem tak
smutná, nic se nestalo a přesto mám pocit ...tak škaredý pocit.
"Pojď vystupujeme."
Otevře dveře a podá mi ruku abych neupadla.
S ním překvapením mě drží za ruku i cestou ke dveřím a ani
pak mou ruku nepouští.

"Tak a teď tě uložíme do postele co říkáš?"
I on vypadá docela unaveně.
"Nepůjdete si lehnout taky?"
"Já mám ještě nakou práci."
"Prosím Pane, já ...nechci tam
být sama."
Podívá se na mě, ale ne tím
svým obvyklým kamenným
výrazem, ale chápavým.
"Musíš být cela zmrzá."
No vlastně ani ne...čím to asi bude?
"Pojd," opět mě bere za ruku a vede mě nahoru po schodech.
Míří směrem k mému pokoji
ale já se zastavim.
Neřeknu sice ani slovo, ale me oči mu dozajista napovi.
"Určili jsme si naka pravidla..."
"Prosím." Zaknouram znova.
Po pár sekundách se rozejde směrem k jeho ložnici a a já v hroby duše zajasam.
Otevírá dveře a já si teprve teď uvědomuji jaká je venku tma.
Rozsvítí malou tlumenou
lampičku a postaví se přede
mě, vedle postele.
"Kolik je hodin?" Zeptám se.
Podívá se na své hodinky které si zároveň sundá.
"Kousek po 3."
"Omlouvám se " zašeptam a své čelo přiložím na jeho hruď.

Pohladí mě po nich vlasech, ovšem neřekne ani slovo.
,.,.,.,.,.,.,.,.,.