What ...?

...31...

" Dobrý den tady Letištní služba kam si budete přát odlétat ?"

" Dobrý den, jednu letenku do Ria"

" Nejbližší let prosím" dodala jsem po chvíli

" Jistě... Letí to za 2 hodiny. Vyhovuje vám to ?" Snad to vše stihnu udělat

" ano" smutně jsem se usmála do zrcadla na proti mě

" a na jaké jméno ?"

" Bella Werner" rychle jsem típla hovor a utíkala do koupelny kde jsem už po druhé dnes vyklopila svůj žaludek.

Rychle jsem se posbírala a utíkala si sbalit věci. Jinak to nestihnu. Samozřejmě jsem musela několikrát zakopnout o věci. Zbalila jsem si jeden menší kufr. Protože víc jsem nestíhala.

Už uběhla hodina a půl a já opravdu pospíchám

Nezapomněla jsem Justinovi napsat dopis na rozloučenou.

Justine, omlouvám se za to že jsem tak z ničeho nic zmizela ale já musím. Nechci aby se ti kariéra zhroutila jen kvůli mě. Asi to teď nechápeš ale jsem si jistá že ti to ta slepice jménem Lil vyžvaní. Prosím nehledej mě! Jen by si to udělal těžší pro nás oba. Pozdravuj Lila a řekni mu že se omlouvám že jsem ho neposlechla. Prostě jsem udělala to co bylo nejlepší. Doufám že se na mě moc nezlobíš a i když jsem nikdy neměla odvahu říct ti to do očí tak tě miluju. Sbohem , Bell.

Slzy mi tekly proudem ! Nedokážu je zastavit. Proč mi to teď přijde jako špatná volba ? Byla jsem si tím tak jistá ale teď nejsem už vůbec. Vzala jsem svůj kufr do ruky a táhla ho osamělou chodbou pryč z hotelu. Před ním mě ale zastavily blesky fotoaparátů tak jsem tedy zamířila k zadnímu vchodu. Nepotřebuju aby mě probíraly.

Nastoupila jsem do taxi. Které stálo kousek za zadním vchodem. Nadiktovala jsem mu adresu letiště a už jsme vyrazily.

Právě teď jsem dostala novou sílu to oznámit mamce tak jsem zvedla můj telefon.

" mamí"

" ano zlatíčko ?" ihned jak jsem uslyšela její hlas tak se mi spustily slzy.

" já asi dělám největší chybu svého života" zašeptala jsem ji do telefonu.

" co se stalo broučku ? Si v pořádku ?" ptala se mě ustrachaně.

" já jsem těhotná mami" znovu jsem zašeptala a znovu se mi spustil pláč.

"cože si ?" zapískala máma

" těhotná " dořekla jsem znovu

" ale miláčku to je skvělá zpráva ne ? Já budu babička" řekla šťastně. Popravdě jsem takovou reakci nečekala

"ale je tu jeden problém. Odešla jsem od Justina"

" proč si to udělala ? On to dítě nechtěl ?" zeptala se mě pobuřeně mamka

" to ne on o něm ani neví ale já mu nechci ničit kariéru. Přeci jen bych ho upoutala doma s dítětem." řekla jsem už poměrně normálním hlasem

" tys mu to neřekla ? Já si myslím že by to vzal v klidu. Kde si teď ?" No to ti děkuju mami opravdu si mi pomohla

" jsem u letiště" řekla jsem a rozhlédla jsem se když jsme zastavily tak jsem mu zaplatila a vzala si kufr.

" tak se vrať za Justinem a řekni mu to !" rozkázala mi a já jsem zakroutila hlavou a až potom mi došlo že to nevidí.

" to nemůžu. Už jsem se rozhodla!" oplatila jsem ji to

" Ach broučku kdy už přestaneš dělat chyby ?" nikdy řekla jsem si v mysli

" mami já musím končit už jsem na letišti kdyby se tě někdo ptal nic nevíš ano ?" doufala jsem že s tím bude souhlasit.

" dobře broučku tak na sebe dávej pozor a někdy přijeď" No vůbec netuším kdy si vydělám na to abych mohla jet navštívit svou zlatou maminku

" až si něco vydělám tak přijedu zatím pa " típla jsem jí hovor protože jsem byla už u pultu kde se dávají lístky.

" dobrý den mám tu rezervaci na jméno Bella Werner." promluvila jsem k nějaké poměrně mladší slečně která na mě jen nečině koukala

" halo?" zkusila jsem to znovu

" Do- Dobrý d-den" zakoktala se a zčervenala " jistě " dodala a já se na ní mírně usmála

" Jedna letenka do Ria" zopakovala mou objednávku.

" ano přesně tu " přikývla jsem

" letadlo vám letí za 20 minut." Usmála se a dala mi letenku. " Mohla bych vás poprosit o fotku?" zeptala se s očekáváním a v ruce svírala mobil.

" Jistě" sice bych se nejradši propadla pod zem ale tohle je za poslední dobu v pohodě holka a já nechci promarnit alespoň nějaký vřelý úsměv. Ona oběhla pult a vyfotila se se mnou.

" můžu se jen na něco zeptat ?" otočila jsem se na ní

" proč odlétáš když Justin je pořád tady ?" zeptala se celá zmatená

" promiň ale na tohle ti nemůžu odpovědět" sklopila jsem hlavu.

" no to nevadí. Ahoj" nejsem si jistá kdy přesně jsme si začaly tykat ale nechala jsem to být. Od zdravila jsem a už jsem skoro běžela k našemu letadlu abych ho nezmeškala.

Nasedla jsem do letadla a začala jsem zase přemýšlet.

******

Z pohledu Justina

Do apartmánu jsem přišel až večer kolem osmé a myslel jsem jen na ní. Abych ji neprobudil a aby ji už bylo o něco lépe.

Když jsem odemkl tak bylo všude zhasnuto. Zamířil jsem tedy k posteli ji zkontrolovat ale nebyla tam. To mě trochu znervóznilo a tak jsem začal hledat všude po apartmá.

Nikde nebyla a navíc jsem si všiml že většina věcí tu není a chybí kufr.

"Lile, víš něco o Bell. Není v apartmánu a já se o ní bojím !" začal jsem řvát do telefonu.

" Zpomal brácho ona není na pokoji ?" plašil stejně jako já

" Ne a není tu jeden její kufr" chytl jsem se za čelo a vyběhl jsem z pokoje a mířil na recepci.

" Nevíte kde je moje přítelkyně Bella Werner" zeptal jsem se rychle nějaké paní za pultem

" Dnes odešla hodinu po vás s kufrem v ruce. Myslely jsme že to víte" zeptala se se strachem v očích.

Ale já myslel jen na jedno. Moje Bell odešla .. Proč?