What ...?

...48...

O 3 týdny později

Když máte všechno na dlani. Stačí jen si to pořádně hlídat a neupustit. Ale co když foukne vítr. A vaše sny odletí jako kus papíru. Nebo jako třpytky které nejde posbírat i kdyby jste se pořádně snažili. Vzali si lupu, pinzetu a snažili si své sny poskládat znovu. Jenže, přiznejme si to. Nejde to tak lehce. Každá malá třpytka se prostě nedokáže najít. Nějakou našlápneme na podrážku své boty. Další si s vámi zase hraje na schovávanou pod skříní. Nakonec ... i kdyby jste všechny znovu posbíraly a jen pár vám chybělo nebude to tak bolet. Jenže vítr si může fouknout a všechnu vaši snahu a péči si vzít znovu a znovu. 

Má hlava je prostě velice nezaměstnaná a přemýšlí nad takovými krachy života. Hlouposti člověka... Ležím v doma v Californii. Na své hrudi mám svého chlapečka. Jasona. Rozhodla jsem se mu tak říkat protože se mi to jméno prostě líbí hodně. Sladce si spinká a já ho nechci probudit. Justin zrovna zařizuje něco ve městě a já mám prý čekat než přijede. Lil zatím něco kuchtí v kuchyni a já se bojím jen podívat co z toho vznikne. Ale jednu útěchu mi dala Tara která mě přesvědčila že Lila naučila udělat Makaróny se sýrem. A že se jen chce ukázat jaký je to výborný kuchař. Jason otevřel své oříškové očka které zdělil po Justinovi. Asi se mu už spinkat nechtělo. 

Nebrečel což byla za poslední dubu velice vzácná chvíle. Položila jsem si ho do náruče a šla se podívat jak to jde těm pobudům. Jen co jsem strčila hlavu do kuchyně po mě hodil Lil utěrkou 

" Já chtěl aby to bylo překvapení" zasmála jsem se

" ale já už vím co to děláš" uraženě se otočil a začal se vrtět do rytmu i když tu nic nehrálo. Tara v sobě držela smích tak občas bylo slyšet jen její uchechtnutí. 

" tak hotovo" Lil nám naservíroval makaróny. Já jsem odnesla do postélky která byla v obýváku. jenže hned jak jsem ho položila tak začal plakat. Tak jsem si ho vzala opět k sobě a jako mávnutím proutku přestat plakat. 

" ty si ale rošťák" dala jsem mu pusinku na nos a on se roztomile usmál.

" promiň Lile ale já se najím potom. Někdo tu nechce být sám" kývla jsem na Jasona. 

" a od čeho tu máš mě Hmmm?" opatrně si vzal Jasona který sice začal hned plakat ale jak začal Lil dělat blbosti začal se smát. Pokroutila jsem nad nimi hlavou a sedla jsem si ke stolu za Tarou.

Začaly jsme probírat že jsme už dlouho nikam nevyrazily. Ihned jsem souhlasila protože už mi chybělo město mimo domov. Domluvily jsme si s Lilem že mi pohlídá Jasonka.  Skočila jsem se do našeho pokoje převléknout. /multimedia/. S bříškem po porodu jsem si nemusela dělat starosti protože se mi má postava znovu vrátila. Šla jsem tedy dolů a slyšela jsem jejich rozhovor a samozřejmě jsem nechtěla odposlouchat ale poslední věta mě zaujala. 

" zatím všechno vychází podle plánu" řekla to Tara. Co přede mnou skrývají? 

_______________

Omlouvám se za to že jsem dlouho nepřidala část ale nebudu lhát. Dala jsem si pauzu na učení. Bohužel jsem kráva a budu teď dělat opravky takže asi přidám další část až v září. Děkuji za trpělivost 

Hope  You Like It ♥

With  Love - Lucy ♥