What ...?

...13...

Polibek jsem mu oplácela s radostí. Odtáhly jsme se od sebe až na to že nám docházel kyslík. Opřely jsme si o sebe čela a koukaly si do očí. Justin mě držel pod stehny a já se ho chytla za krk. Stoupla jsem si na zem. Propletly jsme si prsty a šly do obchoďáku. 

Zašly jsme do nějakého normálního obchodu s potravinami. Tam jsme nakoupily tři plné tašky jídla. Ta prodavačka byla celá nesvá když viděla Justina. Klepaly se jí ruce a skoro ani nedýchala. 

" Jste v pořádku ?" zeptala jsem se jí se starostí v hlase.

" aaalle a-annno " koktala " dal byy sste mi aautogram ?" zeptala se Justina a podala mu nějaký papírek a tušku ale skoro jí to spadlo jak se jí klepaly ruce. 

" ale samozřejmě " usmál se na ní jenže se jí podlomily kolena. Rychle jsem k ní přiběhla a podepřela jí. Potřásla hlavou a snažila se dál dělat svou práci.

Když jsme vycházeli z obchodu tak jsem se neustále otáčela. Neměla jsem dobrý pocit. Myslím že všichni na nás koukají.  Znovu  se otočím a je to tak. Sleduje nás celé nákupní centrum.  Stisknu Justinovi ruku. Pořád otočená cítím jak se koukl tím směrem jako já. Celý stuhl.

Dav se k nám pomalu blížil . Začínám se vážně bát.  Naštěstí jsme byly u dveří kde byly dva chlapy z ochranky.

" Zastavte je na chvíli než vyjedu s autem ano ?" řekl jim rychle Justin . Oni přikývli a pustily se do práce.

Byly to opravdu svaláči okolo 40 takže by to mohly zvládnout alespoň na chvíli. Vyběhly jsme z nákupního centra a naskočily do auta. Justin rychle nastartoval a vyjel. Přesně v tu chvíli se ze dveří začal řítit dav splašených holek co chtěli vidět Justina. Klepala jsem se. Opravdu jsem se lekla . Kdyby tam nebyly ti dva z ochranky tak by jsme nevyjeli a nejspíš by mě rozmačkali. Podle toho co jsem viděla mě Biebs nenávidí. Takže by to nedopadlo dobře ale nebudu nad tím myslet. Nic se mi nestalo! Jsem v pohodě . 

" Promiň, to byla moje chyba"  řekl Justin po chvilce strávené v autě

" Ne, neomlouvej se, to je v pohodě" řekla jsem s mírným úsměvem. Sice hraným ale alespoň nějakým. Chci ho uklidnit. 

" ne to... kdyby tam nebyly tak by to mohlo být o hodně horší. Ani nechci myslet co by ti mohly udělat." stiskl v rukou volant. Až mu zbělaly klouby na ruce.

" Justine, klid. Nic se mi nestalo a není to tvoje chyba. Prosím nemysli na to ano ?" pohladila jsem ho po ruce. Vydechl přebytečný vzduch a koukl na mě. Usmál se a dál řídil.

" dobrá , co by si chtěla dělat zlato ?"  zasmála jsem se

" No já to nechám na tobě ale za jak dlouho že odlétáš na to turné ?" zeptala jsem se . Jestli mám přiznat pravdu tak ano zapomněla jsem to. Jsem sklerotik.

" Nechtěla si říct odlétáme ?A za dva dny takže v úterý !" řekl a já jsem pokroutila hlavou

" No jo. Justine nedalo by se zařídit že bych dneska odletěla do toho Česka. Protože popravdě se mi tam opravdu nechce ale musím tak přece zajít kvůli té škole a navíc ještě potřebuji nějaké věci sebou. No a pak bych se vrátila." napadlo mě že by to mohl být dobrý nápad.

" Ale to je opravdu dobrý nápad tak až přijedeme domů uděláme něco k jídlu zabalíme si a odletíme " řekl to s klidem. Myslela jsem si že bude proti ale tak nějak jsem tam slyšela množné číslo...

" Justine ? Ty chceš jet taky " zeptala jsem se se smíchem 

" No přece by si mě tu nenechala" udělal na mě psí očka.

" To ne no ale jsi si jistý že chceš poznat mou mámu a nejsem si jistá jestli tam nebude otec. Proto tam sice nechci ale musím. " koukla jsem se z okna

" Pro tebe všechno " usmála jsem se

" Na tohle pozor takhle si mě akorát tak rozmazlíš a potom to nepůjde vrátit zpátky " smála jsem se 

" to mi vůbec nevadí. " zasmál se se mnou a už parkoval před domem. 

Vystoupila jsem nastejno jako Justin. Koukla jsem se na něj. V tomhle vidím výzvu! Vyběhla jsem k domu.

" Kdo tam bude první " zakřičela jsem na něj

Neváhal a začal utíkat za mnou. Měl to těžší protože musel ještě oběhnout auto ale já jsem holka takže má smůlu! Za chvíli mě doběhl a strhl si mě do náruče. Nesl mě jako princeznu. 

" stejně  bych vyhrála" dala jsem mu pusu na líčko a vylítla jsem mu z náruče a utíkala do kuchyně

" nojo .. holky " zamrmlal si Justin ale já ho slyšela

" říkal si něco ?" zeptala jsem se naschvál jestli to řekne nahlas

" Nene  nic zlato " usmál se jako štěně. Zasmála jsem se... přesně jsem to věděla !

" Tak když nic tak pojď dělat ten oběd" přišli jsme do kuchyně ale na něco důležitého jsme zapomněli. Otočily jsme se na sebe ve stejnou chvíli a se stejnýma myšlenkami. Začaly jsme se smát jako idioti a otočily jsme se ke vchodu. Došli jsme k autu já vzala jednu tašku a Justin ty dvě další. 

Pak jsme to dali do ledničky a udělali oběd. Po obědě kdy byly mimochodem opravdu dobré špagety jsme si šli zabalit . Já jsem měla pár věcí ale Justinovi to trvalo nejmíň hodinu a mezitím nám zamluvil let do Česka. 

Zdá se mi to ,nebo se chováme jako by jsme spolu chodily ?