What ...?

...33...

" tak jde se hledat popelka " uchechtl se Lil a docela měl pravdu.

" A jaký máš plán ?" zeptal se mě Lil ale já žádný nemám. Jen jsem pokrčil rameny na náznak toho že nemám žádný plán!

" tak to jsme v prdeli" řekl a sklopil hlavu.

"Let číslo 2669 bude za 10 minut odlétat"  celým sálem se ozval zvuk mikrofonu

" Brácho jdeme " popostrčil mě Lil

Jen jsem jemně přikývl a šel k té přepážce.

***** Z pohledu Bell ****

Hned v ten den co jsem přiletěla se mi naskytla možnost práce v jedné zapadlé kavárničce. Byla to jen shoda náhod. Jedna celkem mladá servírka naštvala svou šévku. Já při pití svého latte jsem k té starší dámě přistoupila s nabídkou jestli nepotřebuje výpomoc. Ihned to s radostí přijala. Sedly jsme si u hrknu latte a ona mi řekla vše co budu potřebovat. Vysvětlila jsem ji i to že jsem právě přiletěla a momentálně nemám žádný byt. Ona ale ihned začala navrhovat že pokoj nad kavárničkou je volný a že se tam můžu nastěhovat na jakou dobu budu chtít.  Připadala jsem si jako by to byla má babička. 

Skoro tak i vypadala. Svou povahou mi mou babičku hodně připomínala. Milá, laskavá... 

Po naší konverzaci jsem si odnesla svou tašku nahoru kde mi to ukázala. Byl to menší byt. Malá koupelnička, obývací pokoj spojený s kuchyňkou a menší místnost pro postel. 

Nemůžu si stěžovat! Kdybych nebyla na správném místě ve správný čas nejspíš bych teďko byla pod mostem. Vyšmátrala jsem v kapse mobil a rozhodla jsem si ho zapnout protože jsem si ho hrdinsky vypla. Ihned na mě vyskočilo přes 100 zmeškaných hovorů od Justina a Lila a hodně zpráv. Radši jsem to všechno smazala a utřela si uslzené tváře.

" mami " řekla jsem s nakřáplým hlasem

" broučku , zlato kde si? A proč si mi nezvedala mobil ? " vyšilovala není divu. Taky bych se bála o svou dcerku kdyby měla někam odcestovat a nedala o sobě vědět dlouhých 5 hodin.

" v klidu mami, jsem v jednom zapadlém bytě " poohlédla jsem se okolo své osy.

" Bell. Sakra co když by se ti něco stalo ?! Co bych potom dělala ?" zavřískala mi do mobilu. No asi se o mě hodně bála

" Promiň mamí"  šeptla jsem jako by tomu mělo pomoct.

" Žádný promiň, chceš abych zavolala tvému otci ? Tohle by ti jen tak neprošlo!" no zkráceně kdyby to věděl táta tak už jsem nejspíš zamčená ve svém pokoji v Čechách. 

" Mamí já to už vážně neudělám" protřela jsem si oči a koukla jsem se na hodinky. Páni to to už uběhlo je 10:00 hodin. 

" no to si myslím. Víš jak jsem se bála... tohle už mi nedělej " už se trochu zklidnila.

" dobře mamí víš... jsem unavená vadilo by ti hodně kdybych ti zavolala zítra ?" 

" vadilo ale co mám s tebou dělat. Dávej na sebe pozor broučku" 

" neboj pa " " pa" hned jsem ukončila hovor. Převlékla jsem se do malých kraťásků a tílka. V tom jsem si lehla pod peřinu a spala jako zabitá.  

*****

Hope you like it <3

Lucy