What ...?

...38...

Už mi nic nebrání. Můžu jít za Bell. Stiskl jsem kliku a pohled se mi naskytl na mojí lásku,mou princeznu kterou si už dnes odnesu domů!

****

Z pohledu Bell 

" Mami ?" řekla jsem do mobilu. 

" copak je broučku ? Stalo se něco, že mi voláš tak brzo ráno ?"  nervózně jsem si skousla ret a koukla z okna

" noo.. víš mamko já jsem v nemocnici" žmoulala jsem si tričko

" ježiši...co se stalo ? Co ti je ?" začala šíleně řvát až jsem si musela dát mobil od ucha

" Mami klid jsem v pohodě.. A i dítě jen jsem spadla a bouchla jsem se o stolek." rychle jsem řekla a by se ještě ona nervově nezhroutila

" víš jak jsem se lekla ?" pořád řvala ale podle hlasu jsem slyšela jak se pomalu ale jistě uklidňuje

" promiň možná jsem ti to měla říct trochu jemněji. Ale přeci jen se něco stalo" 

" poslouchám" 

" mám rizikové těhotenství. Kvůli tomu že jsem se prý bouchla do bříška a taky proto že jsem moc ve stresu. " 

" já ti to říkala... Neměla si opouštět Justina. Bell víš jakou si udělala chybu ?" začala mi vyčítat

" jo vím. Ale už to nespravím! A od kdy si na Justinově straně hmm ?" zamračila jsem se... mamka taková nikdy nebyla.

" od té doby co mi je ho líto? Víš on nevolal jen tobě.. Skoro každý den mi volal jestli si v pořádku. Nechtěla jsem mu říct kde si protože jsem ti to slíbila. On tě pořád miluje Bell a tím že mu nezvedáš mobil a ani neodpovídáš na zprávy mu jen ubližuješ." cítila jsem na tváři mě už známé slzy. 

" proč si mi to neřekla? " 

" já ani nevím. Chtěla jsem ale vždycky když jsme se dostaly na téma Justin tak si mi málem zavěsila. " řekla vyčítavě.

" promiň" řekla jsem. Stáhla jsem ruku na stoleček k posteli kde byly kapesníčky a třela jsem si mou tvář. 

" no to je jedno a potřebovala si ještě něco?"uvažuji o tom jestli se jí mám vážně zeptat. Sice je to moje mamka a asi by měla vědět o tom že právě teď nemám kde bydlet ale stejně nevím jak by mi mohla pomoct.

" no jen že právě teď jsem bezdomovec" přikryla jsem si rukou tvář. Cítím se opravdu mizerně

" cože ? A co ta kavárna kde si dříve pracovala tam se nemůžeš vrátit ?" 

"ne.." 

" no dobře já něco vymyslím a pak si zavoláme pa." "pa" odpověděla jsem ji

Rychle jsem ještě zavolala Mandy že dnes už nepřijdu že jsem v nemocnici. Nijak extra to nerozebírala ale nadšená z této zprávy rozhodně nebyla. Nemůžu za to. Nechci tu trčet. Nejradši bych teď byla úplně jinde. Na jiném místě s někým jiným. Zabrala jsem se do svých myšlenek až jsem z toho usnula.

****

Z pohledu Justina.

Viděl jsem ji.. Nejkrásnější osobu, mou Bell. Přiběhl jsem k posteli. Ležela, nehybně ale viděl jsem jak se ji nadzvedá hrudník v pravidelném intervalu. Takže spala. Nechtěl jsem ji budit. Moje princezna si toho musela vytrpět opravdu moc. Takže si zaslouží odpočinek.

Dal jsem ji lehký polibek na čelo, líčko a do koutku úst. Naštěstí se neprobudila. Pohladil jsem ji po tváři. S lehkým úsměvem jsem se postavil z postele. Vyndal jsem mobil z kapsy a zavolal scootrovi. 

" tak co Justine našel si to co si hledal ?" letmo jsem se koukl na Bell.

" ano. A už ji nikdy neztratím to ti přísahám" koukal jsem se při tom na její stář. Nemohl jsem z ní odtrhnout oči.

" no tak proč mi voláš ? Měl by si být teď s ní ne ?" zeptal se nechápavě.

" no zaprvé teď spí takže ji nebudu budit a za druhé od tebe něco potřebuju" sedl jsem si na nemocniční židli.

" no tak povídej. " 

"potřebuju odvoz" ušklíbl jsem se nad tím jak vážně jsem to řekl.

" tak si zavolej taxi ne? " 

" ne chci si ji odvést domů a to hned. Nechce se mi čekat na letadlo a nebudu ji cpát do letadla narvaného turistama. " řekl jsem už zase mrzutě. Jen jsem se nadých a pomalu jsem se uklidňoval.

" ok takže co by to mělo být?" 

" pošli mi helikoptéru. " 

" žádný problém napíšu ti sms až dorazí k nemocnici." típl mi to. Znovu jsem se koukl na ní a vyděl jak se vrtí. Měla zpocené čelo. Rychle jsem k ní přiběhl. Začala sebou malinko škubat. Chytl jsem ji za ruku a nahmatal její tep. Byl rychlý což není dobrý.

" BELL" začal sem s ní třást. " Bell no tak prober se je to jen sen" pomalu začala otevírat oči. Když si uvědomila kdo u ní sedí tak očividně nevěděla co má dělat. Ale já ano. Objal jsem ji tak silně aby jsem ji nic neudělal.

" promiň" už zase se mi omlouvala.

" za co ?" 

" za to že jsem utekla? Za to že jsem zbaběle utekla pryč od tebe a ani ti neřekla že budeš tátou" malinko jsem ji od sebe odtáhl abych se ji mohl koukat do očí.

" za to se neomlouvej. Ale slib mi že už ode mě nikdy neutečeš. Víš jak bezmocně jsem se cítil když jsem se dozvěděl to že si ode mě utekla a to že budu táta ? Nechápal jsem to. Přemýšlel jsem nad tím co jsem udělal špatně. " ukápla ji slza. Okamžitě jsem ji tu slzu setřel a políbil ji na líčko. 

To mi ale nestačí. Přitáhl jsem si jí do polibku. Mé srdce snad udělalo salto. Polibek mi opětovala. Mé srdce se snažilo mi vyskočit z hrudi. Své ruce mi obtočila kolem krku. Chytl jsem ji za boky a přitáhl jsem si jí na své tělo. 

" si unavená?" zeptal jsem se jí

" ani ne. Můžu se jen na něco zeptat ?" 

" ta můžeš všechno na světě" usmál jsem se a dal ji polibek na tvář

" kde je Lil ?" vykulil jsem oči a střelil pohled na dveře. 

Tak ten mě seřve... Když jsem šel do jejího pokoje tak jsem ho nechal na chodbě s tím aby počkal. Už před tím byl na nervi z toho že ji nemůže vidět takže teď mě určitě mrdne pánvičkou po hlavě. I když nevím kde by jí vzal ale on by určitě něco našel.

Vyskočil jsem z postele a šel rychlím krokem otevřít dveře. Když jsem to udělal tak jsem se lekl protože on vlítl do pokoje a skočil Bell na postel. Rychle jsem k nim přišel.

" Opatrně kurva. Dávej pozor Lile " řekl jsem nasupleně. Lil si uvědomil že by tím mohl něco Bell udělat tak polekaně odskočil. 

" promiň Bell si v pořádku ?" 

" jo jo v pořádku jen jsem se tě lekla" trošku se zasmála.

********************

Omlouvám se za to že jsem dlouho nepřidala ale bohužel nebyl čas. Moc díky za vote a komentáře! Jste opravdu úžasní !!!!! ♥♥♥

Hope you Like it ♥