What ...?

...39...

" Opatrně kurva. Dávej pozor Lile " řekl jsem nasuplneně. Lil si uvědomil že by tím mohl něco Bell udělat tak polekaně odskočil.

" promiň Bell si v pořádku ?"

" jo jo v pořádku jen jsem se tě lekla" trošku se zasmála.

Dal jsem Lilovi malý pohlavek. Sedl jsem si na jednu stranu postele a na druhou samozřejmě Lil. Bell si nervózně žmoulala tričko. Nejspíš věděla že teď bude výslech. Vzal jsem její ruku do té své a hladil ji. Trošku se uklidnila a vděčně se na mě usmála. Úsměv jsem ji oplatil.

" kde si byla celou tu dobu ?" zeptal se ji Lil. Docela mě to zajímalo taky, koukl jsem se tedy na ní. Očividně nevěděla jak to vysvětlit.

" no.. pracovala jsem v jedné kavárně kousek odtud." jemně pokrčila rameny.

" a to si mi alespoň nemohla odepsat ? Bál jsem se o tebe !" řekl Lil vyčítavě.

" já vím promiň ale kdybych ti zavolala tak by si ze mě dostal co bys potřeboval a řekl bys to Justinovi. " sklopila pohled na zem. Nechtěl jsem aby byla znova ve stresu takže jsem ji jen objal a Lila zklidnil svým pohledem který říkal jasně... ' nech toho'. Samozřejmě jsem to všechno chtěl vědět ale ne hned.

****

Bell usnula na mém rameni už asi před půl hodinou. Nechtěl jsem ji budit. Jenže budu muset. Scooter mi napsal že za zhruba 5 minut tu bude helikoptéra která nás odveze zpátky ke mně domů do Californie.

" Bell, miláčku prober se" malinko jsem s ní zatřást.

" co se stalo ?" řekla ospale

" musíme už jít. Pojedeme domů ano ?" jen přikývla a zavřela oči.

Podebral jsem ji teda pod nohama a druhou rukou ramena. Jako princeznu. Ona už asi automaticky si dala své ruce kolem mého krku. Pořádně jsem si ji k sobě tiskl aby náhodou nespadla. Lil odešel hned jak usnula. Ne moc ochotně ale musel zajít jak pro naše věci tak pro ty Bell. Opravdu se mu nechtělo ale po dlouhém přesvědčování nakonec ustoupil a odešel.

Nesl jsem ji chodbou až k výtahu který byl na konci. Cestou si mě stopl jeden doktor a podal mi nějaké papíry. Vzal jsem se do jedné ruky a pokračoval v cestě.

Ve výtahu naštěstí nikdo nebyl. Když se výtah zavřel se ozval úplně otravný zvuk za který bych to tu třeba všechno rozkopal protože to probudilo mou princeznu. Pomalu otevírala očka a koukala kde to je.

" jsme ve výtahu" upřesnil jsem ji

" dobře a kam to jdeme?"

" jedeme nahoru " usmál jsem se nad její nechápavostí a dal ji pusu na čelo. Po tváři se jí rozlil krásný úsměv.

" a co tam?"

" čeká tam náš odvoz a Lil" zasmál jsem se nad její zvědavostí

" jakej odvoz ? " pokroutil jsem očima. Měla tolik otázek.

" neptej se uvidíš" mrkl jsem na ni a v tom se výtah otevřel. Ihned jsem vyšel a mířil přímo k helikoptéře a před ním stál nějakej chlap. Otevřel nám dveře a já v náručí s Bell vešel dovnitř kde už seděl natěšený Lil. Chtěl abych Bell posadil na sedadlo uprostřed ale já jsem zrovna nebyl ve stavu kdybych ji pustil z náruče. Sice už byla probuzená a jakž takž při vědomí ale nepustil bych ji ani kdyby sama chtěla.

Lil proto dětinsky otočil hlavu na druhou stranu a založil si ruce na hrudníku. Tohle gesto mělo asi znamenat že se se mnou nebaví nebo co ?

Nechápavě jsem pokroutil hlavou. Bell nejspíš věděla co udělal Lil tak se mírně zachvěla v přívale smíchu.

Na tváři se mi vytvořil spokojený úsměv při pohledu na usměvavou Bell. Chtěl bych jí vidět usmívat se pořád.

Pilot nám nařídil si vzít sluchátka a sám si je nasadil taky. Nasadil jsem je i Bell. Když si vše pečlivě zkontroloval. Tak helikoptéra konečně vzlétla. Viděl jsem ještě novináře jak si horlivě fotí můj a Bell odjezd z nemocnice. Myslím že z toho bude opět krásný titulek na hlavní stránce mnoha časopisů.

S Bell jsme se posadily blíž k okénku a pozorovali tak město z dálky. Za chvíli už jsme byly nad mořem takže nás to nijak nezaujalo.

****

Někdy bych řekl že cesta z Ria de Janeira do Californie bude trvat více jak dvě hodiny. Nám cesta trvala jen hodinu. Přistály jsme na Californském letišti. Nevím jak ale před vchodem jsem viděl opravdu hodně novinářů. Jak ale sakra mohly vědět kam jedeme?

Řekl jsem Lilovi aby zavolal Scoorovi že jsme dorazily. Jak jsem taky čekal tak má už Scooter vše do detailu zařízeno takže na nás už čekalo auto které mě má odvést do mého domu.

Bell jsem samozřejmě nepustil ani na krok ode mě. Donesl jsem ji až do auta kde jsem ji posadil vedle sebe.

" Mohla jsem to dojít už i sama. Ale dík" sklopila hlavu. Vůbec nechápu proč se stydí.

" Slyšel jsem doktora! Neměla by si se zatěžovat! A nemáš zač pro tebe vše " dal jsem ji pusu na líčko.

Znovu se otevřely dveře a do nich nasedl Lil. Když si všiml že je Bell vedle mě a ne na mě tak natěšeně přisedl k nám. Začal Bell zase mačkat v obětí ale tak aby se jí nic nestalo a i tak abych na něj nevyletěl.

Za chvilinku už jsme byly před naším domem. Chtěl jsem vzít Bell na ruce jako před tím ale ona jen zavrtěla hlavou na nesouhlas. Mě se to samozřejmě nelíbilo!

" chodit ještě umím" obdařila mě jejím sladkým a hřejivým úsměvem že by roztál i ledovec takže jsem musel i já. Povzdechl jsem si a vzal ji alespoň za ruku jako oporu při chůzi kterou i přivítala.

" vítej doma krásko, teď už tě nepustím nikam" dal jsem ji pusu do koutku úst, nejistě se na mě usmála.

" a já mu rád pomůžu" řekl provokativně Lil.

*****

Omlouvám se za to že zase nějakou dobu nebyl díl a obávám se toho že teď to nebude tak často jako dřív. Kvůli škole.. zjistila jsem že propadám skoro ze všech předmětů takže to chci dohnat. :) Tudíž nebudu mít skoro žádný čas. Je mi to opravdu líto. :'( Doufám že to pochopíte.

Jinak jsem vám chtěla poděkovat za like a komentáře kterých si moc vážím a vždy potěší. :)

Hope you like it <3

Lucy ♥♥♥♣♥♥♥