What ...?

...37...

" C-c-co ? Sta-lo s-se něc-co dítěti?" začaly se mi klepat končetiny a hned jsem pocítila tu známou tekutinu na tváři. Slzy...

" naštěstí to není nic závažného. Ale máme jiný problém " koukal se na mě s povzbuzujícím obličejem

" a jaký je ten problém "  ten doktor si k sobě zavolal ostatní. 

" budete mít rizikové těhotenství. To znamená žádná namáhavá práce jen ležet a ležet. Nesmíte se ani nijak rozrušovat. Věřte mi nijak by vám to nepomohlo." začal jeden z doktorů. 

" dodržovat přísný režim stravy a pitného režimu." doplnil ho ten druhý.

" samozřejmě můžete chodit po domě a i normálně ale i kdyby jste měla jít po schodech by nebylo dobré. " 

Nakonec mě doktoři nechaly samotnou s mými myšlenkami. Co teď budu dělat ? kdybych se chtěla vrátit do kavárny tak mě tam bude čekat jak práce tak shody které jsou tam každodenním stereo tipem. 

Takže možnost že bych se mohla vrátit by mi nijak nepomohla. Kdybych zavolala rodičům .. tedy spíš mámě. Ona by mohla něco vymyslet. Zvedla jsem tedy telefon a zavolala mé mamince.

*****************

Z pohledu Justina

Po tom telefonátu jsem nemohl usnout. Pořád se mi v hlavě opakovalo to jak řekla 'promiň'. Unikal mi totiž jeho význam. 

Možná to bylo něco jako že se omlouvá že utekla. Nebo že mi neřekla o dítěti ale nebo taky o tom že už mě nechce ... Kolovalo mi v hlavě tolik možností. Nevěděl jsem která je ta správná. Nechtěl jsem si připustit že už by mě nechtěla. 

Celý večer jsem probděl! Nemohl jsem usnout a když už na pár minut tak se mi zdálo o ni a jak ode mě utíká. Poslední dobou se mi to zdá pořád dokola a já nedokážu najít smysl proč ... Ne ještě jsem to nepochopil. To se bála že ji něco udělám ? Dal jsem ji snad důvod bát se mě ? Já sám nevím ale nejradši bych ji teď mačkal v náručí. Jenže nemám tušení kde by teď mohla být. 

Ze strachu že nemá ani kde spát jsem zavolal její mamce. Ujistila mě že je v pořádku ale za boha jsem z ní nemohl dostat kde teď je. Prozradila mi jen že pracuje v kavárně. To je všechno co vím! Ale více to je tady v Riu kaváren? Každý den jsem procházel všemi kouty Ria a nenašel jsem ani jednu stopu po Bell.

Moje láska mi prostě utekla a já ji nemohl najít. Měl jsem pár indicií ale ty mi nějak zásadně nepomohly. 

Lil z toho byl úplně na prášky. Říkal sice že je v pohodě ale když zašel za roh měl chuť rozmlátit vše co mu přišlo pod ruku.  Na to samé jsem měl chuť já. 

Zrovna bylo něco kolem osmi ráno když mi cinkl mobil. Natáhl jsem k němu ruku. Scooter mi napsal zprávu ' koukni na telku. Hlavně nešil!'  hned jsem byl na nohou a přepínal kanály až se mi naskytl pohled na Bell. Zprvu jsem nechápal proč o ni vysílají v televizi ale když jsem se zaposlouchal hned jsem to pochopil.

"Přítelkyně slavného Justina Biebera, Bella Werner byla dnes hospitalizovaná v nemocnici u centra Ria de Janeira. Nemáme zatím více zpráv ohledně jejího stavu a taky nevíme proč tak najednou zmizela. Vše se ale pokusíme dozvědět. Přeji hezký de..." Nic víc jsem vědět nemusel. Rychle jsem vyběhl z pokoje. Je mi docela jedno že mám jen tepláky. Rychle jsem běžel k pokoji Lila, Zběsile jsem zaťukal na dveře. Spíš sem ty dveře vyrazil. Slyšel jsem jak Lil rychle vstal a běžel otevřít.

" Vím kde je Bell" jen tohle stačilo a už jsem běžel zase k sobě.  Oblékl jsem se do normálního oblečení vzal jsem mobil a klíče. Když jsem vyběhl z pokoje už tam stál Lil takže jsme mohli jít. 

Normálně to Lilovi trvá ještě déle než mě ale tentokrát nám to oběma trvalo zhruba 1 minutu. 

Nasedli jsme do auta které jsem si půjčil na ten týden co jsem tu měl být. Řítil jsem se ulicemi jako splašený. Mám jediné štěstí že jsem nenarazil na policii. 

Když jsem parkoval před nemocnicí už to tam bylo narvané samými paparazzi. Jedním tahem ruky jsem si vydobil cestu a šel přímo ke vchodu. Ze všech stran si na mě pokřikovali různé otázky, které jsem úspěšně ignoroval.

Když jsem vešel dovnitř jsem si ihned odchytil jednu sestřičku. Ta mi ukázala cestu kterou jsem proběhl velikou rychlostí než jsem se dostal před její pokoj z kterého zrovna vycházeli doktoři.

" můžu se zeptat na její stav ?" ihned se na mě dva otočily. Ty ostatní nejspíše něco řešili. 

" a vy jste kdo ?" jeden z doktorů mě přejel zkoumavým pohledem.

" Její přítel" štěkl jsem podrážděně. Nehodlám ztrácet čas když mám Bell od sebe jen jedny dveře. 

" hádám že o jejím stavu nic nevíte" 

"vím jen že je těhotná " Lil za mnou přešlapoval nedočkavostí

" ano... má rizikové těhotenství kvůli veliké dávce stresu a to že se bouchla do břicha ji to jen zhoršilo" řekl lítostivě doktor.

" dá se s tím něco dělat ?" poplašeně se mi klepaly prsty 

" není to nějaká nemoc. Je to to že kdyby náhodou měla více stresu nebo namáhavou práci či něco jiného mohla by potratit" při slově potrat se mi zamotala hlava ale ustál jsem to.

" může jet domů ?" 

" No.. v podstatě nemáme žádný důvod ji tu nechávat. Klidně se může vrátit do jejího domova" přikývl doktor.

" ale obávám se že kdyby teď chodila. Mohlo by ji to bolet" řekl zamýšlivě. 

" mohli bychom vám zařídit helikoptéru ale nevím jestli je to teď možné" 

"To už nechte na mě. Přinesete mi propušťovací papíry ?" už jsem chtěl jít k Bell. Jen přikývli a odešli.

Už mi nic nebrání. Můžu jít za Bell. Stiskl jsem kliku a pohled se mi naskytl na mojí lásku,mou princeznu kterou si už dnes odnesu domů!

*********

Hope you like it <3

Lucy