Made in Brazil

3.

Ráno se nikdo na nic velkého očividně nechystal. Většina měla tmavé brýle a bolehlav. Eddie do sebe ládoval už asi třetí hrnek kávy a já se mu vysmívala.

,,Vidíš, to jsou ty tvoje mejdany."

,,Proč vlastně tak moc nesnášíš mejdany? Neříkej, že ses nikdy neopila a nechtěla vypnout?"

,,Pamatuješ si mě snad někdy opilou nebo sjetou?"

,,Ne to máš pravdu."

Měla jsem pro to svůj důvod a ten souvisel s mým mrtvým bráškou. Nikdo o tom nevěděl. Bylo mi asi třináct a brácha slavil osmnáctiny. Chodil často na mejdany a za holkami. Jednou jsem uklízela v jeho pokoji a našla sáček s bílým práškem. V tu dobu už jsem věděla, co to je, protože toho byla plná televize.

Než jsem se s ním stačila vidět, abych se ho na to zeptala, rozešel se ten večer se svojí holkou a dal si do nosu větší množství, než měl.

Uprostřed noci volala máma na tátu, aby okamžitě zavolal záchranku. Brácha tu noc ležel na posteli, pod nosem měl krev a všude na posteli byly zvratky. Byl to hrozný pohled.

Naštěstí ho z toho v nemocnici dostali. Máma ho našla včas.

Denně však řešili rodiče, aby už přestal s těmi mejdany a začal se chovat jako dospělý, ale on nad tím jen mávnul rukou. Nedožil se ani dvaceti. Drogy a alkohol ho natolik zruinovaly, že začal krást rodičům peníze, prodal svoje auto, vykašlal se na školu a jen pařil. Znovu se předávkoval na nějaké párty a už ho nikdo včas nenašel.

Pro rodiče to byl šok. Já zrovna v patnácti všechno vnímala dvakrát tolik a věděla jsem, že se těchhle věcí v životě nedotknu, protože mě to poznamenalo. Eddie nebyl jediný důvod, proč jsem tenhle styl života tak nenáviděla.

Samozřejmě, že jsem se párkrát v životě napila alkoholu, ale nikdy jsem se nevrátila domů na hadry. Vždycky jsem byla maximálně v náladě.

Hned u snídaně mě ještě ke všemu uháněl Erik. Nutně se mnou potřeboval mluvit o tom, co právě dělám. Byla jsem z toho na nervy. Z jedné strany nátlak od Erika, jak mu nejsem schopná ani odepsat nebo zavolat a z druhé mi Eddie téměř bral mobil z ruky, abych s Erikem dala pokoj.

To dopoledne jsme nikdo nechtěl nic náročného. Čekal nás relax u bazénu v hotelu. Eddie rovnou usnul na lehátku pod slunečníkem a já se ocitla tak trochu sama. Dala jsem před bazénem přednost moři, takže jsem si rozložila ručník na pláži a užívala si ten pohled.

,,Docela lituju toho, že neabstinuju jako ty." posadil se naproti mně Rio a posunul své sluneční brýle ke kořenu nosu.

,,Nejsem vyloženě abstinent, ale vím kdy mám dost."

,,To ti závidím. Hodil jsem takovou šavli, že by mi ji záviděl i Napoleon."

,,No litovat tě nehodlám."

Zavřela jsem oči a nastavila obličej slunečním paprskům.

,,Už jsi někdy byla v Brazílii?"

,,Ne."

,,A líbí se ti tu?"

,,Ve srovnání s Oklahomou je to tu naprostá pohádka. A ty jsi někdy byl ve státech?"

,,Ne. Žil jsem v Sao Paulu. Když mi bylo dvacet přestěhovali jsme se s kámoši do Ria. Proto ta přezdívka. Z legrace jsme natočili nějaké video z mejdanu a ono se to z nepochopitelných důvodů stalo hitem internetu. Největší prdel na tom byla, že tu párty pořádal nějaký pracháč a my se tam dostali jen tak."

,,Já vím, to nesmyslné video mi Eddie ukazoval."

,,Dle tvého přístupu tipuju, že nemáš v oblibě žádného Youtubera. Nezajímá tě Instagram ani TicToc a celou vejšku ses leda biflovala."

Upravila jsem si neposedný pramen vlasů za ucho a podívala se na Ria. Vítr mi beztak onen pramen hned znovu odfoukl zpět do obličeje a skryl tím pádem škleb, který jsem na Ria udělala.

,,A ty jsi byl vždycky jen třídní šašek, co byl středem pozornosti. Doma jsi ani nebyl, protože jsi celou střední i vejšku pařil a holek jsi měl tolik, že jsi měl druhou přezdívku motorová pila. Přeřízl jsi všechno. Takže, Rio, promiň, ale všem nemůžeš být sympatický."

Rio se chvíli smál, ale pak mě vyvedl z omylu.

,,Jsi úplně vedle. Netrefila ses vůbec do žádného z těch tvrzení. Na střední mě šikanovali, vejšku jsem nedodělal, protože na to rodiče neměli prachy. Šel jsem pracovat na letiště jako security, abych pomohl rodině s výdaji. Ve dvaceti jsem dostal lepší nabídku na letišti v Riu. To byl ten důvod, proč jsem se tam přestěhoval. A pokud jde o holky, nepotřebuju zlatokopky, kterých mám okolo sebe tolik, že ani nepoznám které nejde o prachy." mávnul rukou.

Docela mi tím vyrazil dech. Takovou biografii jsem nečekala.

,,Děláš si ze mě legraci?"

,,Proč bych měl? O rodině nežertuju. Mrkni se na internet a možná tam někde najdeš fotku z letiště."

Možná jsem měla na jazyku omluvu, ale i tak mi byl nepříjemný. Prostě jsem jen otočila hlavu směrem k moři a mlčela. Vlasy mi vytvořily přes obličej závoj, jak silný vítr vál, tak nebylo poznat, jak jsem rudla.

Byla jsem na druhou stranu docela vděčná za příchod Eddieho.

,,Co si zajít spolu odpoledne na tobogány? Mají tu docela slušný výběr." posadil se Eddie vedle mě a jemně do mě vrazil ramenem.

Tobogány mě bavily, ale ne s Eddiem. Nechtěla jsem tam být v žádném případě jen s ním sama.

,,Eddie navrhuje na odpoledne tobogány." přeložila jsem danou větu tak, jak jsem potřebovala.

,,Proč ne?" odvětil Rio.

Eddie těkal mezi námi a muselo mu dojít, že jsem jeho pozvání tak trochu smetla ze stolu.