Made in Brazil

28.

Jen jsem zalapala po dechu. Tohle jako vážně?

Myslela jsem, že bouchnu vzteky. Poslala jsem Erika do háje a beztak to vůbec nic neřešilo. Leda tak moje špatné svědomí. Sice nám to zrovna neklapalo, ale vážil si mě jako člověka na rozdíl od toho tupého frajírka. Ale co jsem vlastně čekala?

Do států jsem se vrátila spolu s Eddiem. Na letišti jsme se rozešli každý jiným směrem a já vlastně ani neměla zájem se s ním vídat dál. Pořád by mi připomínal Brazílii a to já nechtěla.

Jedinou pozitivní věcí v mém životě byl návrat mezi živé. Testy ukázaly, že léčba zabrala a já se cítila jako dřív.

Našla jsem si práci, která neměla s portugalštinou nic společného, ale já nakonec byla ráda. To všechno mi toho neřáda připomínalo natolik, že mi to vlastně zhnusil.

Začala jsem nový život. V práci jsem si našla nové přátelé a dívala jsem se na svět jinak než před tím. Ten blok kvůli bratrovi zmizel. Možná to bylo kvůli Matteovi částečně a možná kvůli mé nemoci. Člověk si pak uvědomí, že je na světě jen jednou a nestojí za to mrhat čas někde v rohu.

Bylo to těsně před vánoci, kdy za mnou přišel Eddie do práce. V ten okamžik jsem ho docela ráda viděla. Zašli jsme si na kafe a on mi nabídl práci v redakci. Nejednalo se o nic v rámci portugalštiny, ale bylo to mnohem víc placené než moje stálá práce. Byla jsem tu sice spokojená, ale finančně bych si pomohla o dost víc. Nakonec jsem s tím tedy souhlasila a nastoupila do redakce.

Dělala jsem korekci článků, což mě celkem i bavilo. Eddieho jsem měla neustále na stole s kelímkem kafe. Snažil se mě bavit a pořád mi nadbíhal. Jasně, že se nezměnil a otáčel se za každou sukní, ale to jsem mu nezazlívala. Byl single jako já a nedokázal se pořádně usadit s žádnou. A to měl jedno rande za druhým.

Bydlela jsem v bytě sama a po tom, co se Erik odstěhoval jsem ani žádnou spolubydlící nechtěla.

Vánoční večírek v redakci byl docela v divokém stylu. Na to, že já mejdany neměla vůbec v lásce, tady bylo o zábavu postaráno. Pořádaly se soutěže a hry, takže jsme se všichni dobře bavili. Zpočátku jsem moc nepila, ale pak mě pár kolegů donutilo, abych si s nimi dala drink. Nebyla jsem vyloženě pod obraz opilá, ale jen v náladě.

Podobně dopadl i Eddie a my dva skončili u mě v bytě. Možná to bylo tím, že jsem dlouho s nikým nic neměla, ale vyspali jsme se spolu. Ráno to nebylo zase tak trapné. Spíš jsme se tomu smáli. V žádném případě to neznamenalo, že jsme pár nebo něco víc. Už jsme nebyli jen přátelé, ale byly tam i nějaké výhody.

Oběma to vyhovovalo sotva pár měsíců. Pak mi dával jasně najevo, že by chtěl zkusit něco víc. Abych byla upřímná, trochu jsem se cítila jako s Erikem, jen s tím rozdílem, že Eddie nebyl tak žárlivý. Nebyla jsem sice sama, ale necítila se plná energie a štěstí.

Neslavili jsme vyloženě dvouměsíční výročí, ale nakonec jsme jeli k mým rodičům společně. Nebyla jsem z toho zrovna nadšená, že musím představit Eddieho jako svého přítele, ale nedalo se nic dělat. Když jsem byla s mámou o samotě, vysvětlila jsem jí, aby to zase nebrala ta vážně. Z toho svatba nebude, tak jak si neustále přála.

Byla z toho zklamaná, ale Eddie prostě nebyl ten pravý, s kterým bych strávila celý život. Samozřejmě, že jsem mu to nikdy neřekla, protože jsem to tak jen cítila. Dávala jsem tomu šanci, ale moje city se neměnily.

Mrzelo mě, že se moje myšlenky často ubíraly směrem k Matteovi. Bohužel i při sexu, líbání nebo jen při sezení u televize.

Bylo to silnější než já. Vlastně to byl téměř rok od návratu z Brazílie a já ho měla pořád plnou hlavu. Chtěla jsem vědět, co dělá nebo jak se má. Měla jsem na něho samozřejmě telefon, ale nehodlala jsem se mu ozývat první.

Na YouTube dal jen pár videí z mejdanů a nějakého výletu, takže jsem o něm moc nevěděla.

Uběhl další měsíc a kolegyně chtěly letět do Ria. Z mého vyprávění se jim Brazílie líbila a Eddie jim nabídl, že by jim kamarád sehnal nějakého průvodce, protože Rio není úplně bezpečné pro samotné ženy.

Když popadl telefon a volal přímo Matteovi, byla jsem napnutá jako struna.

,,Prý zařídí nějakého kamaráda, co by vás vzal po Riu." zazubil se Eddie.

,,A nechcete letět s námi?" žadonila Liz.

,,Já určitě ne. Mám uzávěrku a čekají mě dva články." ušklíbl se Eddie.

Následoval pohled na mě. Vlastně mě ani nezajímalo, co si o tom bude myslet Eddie. Zatvářila jsem se neurčitě. Na jednu stranu jsem tam chtěla, protože jsem v Riu ještě nebyla a bylo mi jasné, že se tam s Matteem neuvidíme, protože nám pošle nějakého kámoše.

Asi dva dny před odletem jsem se rozhodla, že pojedu. Eddie sledoval, jak balím kufr a netvářil se vůbec nadšeně. Nevím, co mu přesně vadilo, ale dával mi to jasně najevo.

,,No tak, je to jen týden. Co se tváříš tak smutně?" posadila jsem se naproti němu.

,,Je to Rio, kotě. Nebezpečné město. Navíc jedete jen holky." zamračil se.

,,A ty se za to na mě zlobíš?"

,,Jak jsi na to přišla? Až se vrátíš tak si zajedeme někam spolu sami." objal mě a vlepil pusu na spánek.

Nadšená jsem z toho úplně nebyla, ale přikývla jsem mu na ten návrh, abych ho uklidnila.

Nakonec jsme letěly čtyři. Dvě kolegyně z redakce Blake, Hope a její kamarádka Jane, se kterou jsem měla být v hotelu na pokoji. Docela jsme si sedly.

Hope dostala kontakt na dotyčného průvodce po Riu a hned po příjezdu do hotelu mu volala. Druhý den ráno po snídani na nás čekal před hotelem. Opálený kudrnatý fešák se sympatickým úsměvem se s námi přivítal, přičemž Jane našpulila rty a nacpala se na místo spolujezdce.

,,To je docela fešák. Ti Brazilci nejsou vůbec špatní." pošeptala dokonce i Blake.

,,Psst, ten kluk umí anglicky." zakřenila se Hope na Blake.

,,No a?"

,,Už jste někdy byly v Brazílii?" hodil do davu dotaz náš průvodce Nicky.

,,Ne." ozvalo se trojhlasně a skrz zpětné zrcátko nás sledoval.

,,Já ano. Dvakrát ve Fortaléze."

,,Znáš se s Riem?"

Při té otázce se mi rozbušilo srdce. Roztřesené ruce jsem schovala do klína a s pohledem z okýnka odpověděla.

,,Jo znám."

,,A nejsi ty Lucy?"

,,Jo. Proč?"

,,Rio naznačoval, abych mu dal vědět, kdybys byla jedna z cestujících."

Polkla jsem naprázdno. Holky se na mě nechápavě podívaly.

,,Jaký Rio?" otočila se na mě Blake.