Made in Brazil

11.

Nákup byl nakonec docela v klidu. Netvářil se, že by bylo něco v nepořádku. Neměla jsem ani příliš nápady na to menu, takže jsem popadla placky na tortilly, hrušky a modrý sýr na polévku a nějaké další věci na ty muffiny, abych to měla za sebou.

Matteo v taškách narovnal nákup do zavazadlového prostoru auta a natáhl ke mně ruku.

,,Klíčky."

,,A já myslela, že mi to řízení šlo." pousmála jsem se.

,,Myslím, že to stačilo. U bytu se blbě parkuje. Nechci mít odřené disky."

Obrátila jsem oči v sloup a vložila mu klíčky do dlaně. Nakonec jsem toho ani nelitovala, protože jsem objevila, že jeho auto umí stáhnout střechu a udělat ze sebe cabrio. Přistihla jsem se se zářivým úsměvem, když jsem hleděla na jasnou oblohu nad sebou.

Celou atmosféru to podtrhla ta letní hudba z repráků. Připadala jsem si jako na té motorce. Jako bych měla křídla a všechny ty trable uletěly. Nemohla jsem se vynadívat a litovala toho, jak málo jsme jeli.

Pomohla jsem Matteovi s taškami do výtahu a čekala až vytáhne kartu, abychom se dostali dovnitř. Na první pohled jsem věděla, co je to za byt.

,,Tak sem si vodíš holky?" ušklíbla jsem se a začala se rozhlížet po bytu.

,,Ne tady bydlí máma, když přiletí ze Sao Paula. Je to její byt. Jen se o něj starám. Kdyby tady našla dámské spodní prádlo, asi by mě přerazila." položil tašky na kuchyňskou linku.

Jeho poznámka mě pobavila. Na druhou stranu jsem nechápala, na jak hloupou otázku jsem se zeptala. Ten kluk mě sem nepřivedl, aby mě tu přeříznul. Co mě to napadalo?

,,Já vím, že alkoholu neholduješ, ale nedáš si víno? Je sladké a dobré."

S povzdechem jsem na něho hleděla a nakonec přikývla. Nechtěla jsem ho urazit. Víno jsem samozřejmě občas pozřela, ale tvrdý chlast ne.

,,Vy Američané jste zvyklí se projít po domě, že jo?"

,,Máš dobré informace o amerických zvycích."

,,Není to velký byt. Tady je malá koupelna, obývák a zároveň ložnici vidíš támhle a kuchyňka je postačující." ukazoval okolo sebe.

Byt opravdu nebyl moc velký, ale jak říkal na přespání pro jeho mámu to stačilo.

Vybalili jsme všechny potraviny z tašek a já se přidrzle opřela o linku naproti němu.

,,Tak s čím mám začít?" rozhlédl se po hromadě ingrediencí.

,,Dezertem. Než ztuhne krém, pár hodin to bude." posunula jsem po lince mouku.

Samotné těsto jsem v podstatě udělala já. Krém však šlehal Matteo sám. Já jsem se se skleničkou znovu opřela o pult a užívala si pohled na chlapa, co vaří, tedy respektive právě pekl.

,,Směješ se mi?" hodil po mě okem.

,,Jen tě kontroluju."

,,Tak to ochutnej!"

Popošel ke mně s krémem v misce, zatímco se pekly muffiny v troubě. Namočila jsem malíček do hladkého krému a vložila si ho do pusy. Celou dobu mě pozoroval a necítila jsem se při tom zrovna příjemně.

,,Jo to by šlo."

,,Z toho malíčku to nepoznáš. Vezmi si pořádně." pozvedl lžíci a pozvedl mi ji k puse.

Sotva jsem se k tomu nedobrovolně naklonila, už jsem měla obsah lžíce po tvářích, nose i rtech. Jen jsem zalapala po dechu a ztuhla jako socha. Očima jsem vyhledala ty jeho vysmáté a byla z toho udivená.

,,To jako myslíš vážně?"

Smál se snad ještě víc. Předkláněl se a zakláněl jako blázen. Dvěma prsty jsem sundala část krému ze svého obličeje a hbitě vystřelila k němu, abych mu to vrátila. Pod okem měl vzápětí čáru a když jsem se natahovala pro další várku krému pro pomstu, byl rychlejší a následně to schytal můj krk.

Smála jsem se, protože jsme oba vypadali jako vánoční perníčky.

,,Tak jo dost! Mír!" zvedl ruce a odložil poloprázdnou mísu s krémem.

,,Podívej se, jak vypadám. Lepím jak mucholapka." popadla jsem roli papírových ubrousků a snažila se otřít.

Matteo na tom byl o něco hůř. Proto, když si odložil tričko, musela jsem do plic nasát víc vzduchu.

,,Měl jsem si vzít zástěru, moje chyba." vytáhl ze skříňky jakousi vtipnou zástěru nahého chlapa.

Vyprskla jsem smíchy.

,,To myslíš vážně?" zavrtěla jsem hlavou a nemohla zadržet smích, když se přede mnou vtipně nakrucoval jako nějaký řecký Bůh.

Když konečně přestal s blbostmi, dal se do přípravy předkrmu. Nemohla jsem se na něho celou dobu jen dívat. Už jsem sledovala i jak se mu napínaly svaly při každém pohybu, takže jsem se otočila k noži s prkénkem a začala krájet zeleninu do tortilly.

Ten kluk prostě věděl, co dělat. Cítila jsem jeho přítomnost za zády, jak mi kontroloval velikost papriky. Otočila jsem hlavu do strany a přestala krájet.

,,V pohodě, pokračuj. Jen si tu vezmu pepř." natáhl se pro mlýnek, zatímco mě celou dobu hypnotizoval.

Málem jsem neudržela ani ten nůž. Buď moc dobře věděl, co dělá nebo mě chtěl jen rozčilovat.