Made in Brazil

8.

Na motorce jsem vlastně nikdy neseděla a neměla jsem z toho moc dobrý pocit. Opřela jsem se o Matteovy záda a přehodila nohu na druhou stranu. Nevěděla jsem kam si tu nohu dát, takže jsem zaťukala na jeho rameno, aby mi laskavě sdělil, jak se posadit. Otočil se v pase a se smíchem mi položil dlaň na lýtko, aby mě nasměroval na správné místo.

,,To jsi nikdy nejela na motorce?"

,,Vypadám jako milovnice motorek?" odsekla jsem.

,,Chyť se mě okolo pasu."

Nedobrovolně jsem se ho jednou rukou chytila přes žebra a ačkoliv jsem mezi námi chtěla nechat mezeru, sedlo mě nenechalo a klouzala jsem na jeho záda čím dál tím víc.

Pomalu se rozjel a mně začaly vlát vlasy zpod helmy. Vlastně to nakonec tak špatné nebylo. Do nohou se mi opíral teplý vzduch a cesta okolo moře mě fascinovala nejvíc.

Mohli jsme jet asi dvacet minut než jsme se dostali k jakémusi malému molu na pláži. Čekal tu na nás člun s výbavou.

Cestou na ono místo mi vysvětloval jakýsi zkušený chlápek, jak tohle funguje a co bych měla dělat. Vnímala jsem na sto procent, abych si mohla užít ten pocit při potápění.

Dopluli jsme do jakési mělké laguny, kde jsme měli pod sebou sotva deset stop hloubky. Pro nováčka to však bylo až až.

Stačilo pár temp a zvykla jsem si na systém dýchání i plavání s těžkou bombou na zádech. Opodál se rozprostíral vcelku bohatý podmořský život a já se nestačila otáčet po rybkách i korálech. Přistihla jsem sama sebe, jak se usmívám. Ač nerada, musela jsem uznat, že jsem tohle vždycky chtěla dělat. Protože moře prostě bylo mojí slabostí.

Netrvalo to tak dlouho, kvůli mé premiéře, ale i tak jsem z toho byla nadšená.

,,Tak co?" pokývl na mě Matteo a odložil brýle vedle sebe.

,,No dobře. Máš další bod." usmála jsem se a on se zatvářil jako bych mu měla jít kouřit ptáka.

,,Díky kluci." mával na potápěče a už jsme kráčeli poledním sluncem od mola k motorce.

Prohrábla jsem si vlhké vlasy a odlepila si mokré šaty od plavek.

,,Jestli máš hlad, nedaleko odtud je tržiště, dáme si tam něco k jídlu."

,,Ty a tržiště?" ušklíbla jsem se.

,,Ano i já jsem jedl na tržišti." podal mi helmu.

Cestu jsem si opět užívala, protože z motorky to je úplně jiný pohled než z auta. Stačí se podívat na nebe a člověk si připadá tak volně. Jako by všechny starosti zmizely.

Před tržištěm jsme nechali motorku a dali se úzkými uličkami mezi ostatní. Bylo tu poměrně dost lidí. Spousta stánků se zeleninou, ovocem a dokonce i otevřenými plotnami s jídlem. Na každém rohu vonělo něco jiného.

Nakonec jsme si dali jakousi taštičku plněnou masem a zeleninou. Matteo to nazval ,,pastel" nebo tak nějak. Bylo to dobré.

,,Co jsi vlastně studoval za vejšku?" otočila jsem se na Mattea.

,,UF v Riu. Měl jsem dobře našlápnuto, ale dopadlo to ještě líp." zakřenil se.

,,Jaký obor?"

Trochu se zarazil a pak mě nechal hádat.

,,Co bys řekla?"

Sjela jsem ho od hlavy k patě a neměla tušení.

,,Ekonomiku? Technologii?" pokrčila jsem rameny.

,,Pediatrii." klesla mi brada.

,,To bych do tebe neřekla."

,,A vidíš. Já bych tě třeba tipoval na policajtku. Pěkně protivnou mrchu." přimhouřil oči.

,,Ty ses do toho nějak vžil." zašklebila jsem se na něho.

Před odchodem z tržiště jsem Matteovi jako malé poděkování koupila zmrzlinu. Mezitím telefonoval a já mu do ruky vtiskla vafli.

Samozřejmě jsem na tom svém telefonu měla pár nepřijatých hovorů od Erika a do toho zprávy. Jen v rychlosti jsem mu napsala, že se mu ozvu večer, protože se jdu potápět. Jako by tu zprávu vůbec nepochopil a volal mi zpět. Matteo mezitím uložil mobil do kapsy a popošel ke mně.

,,Díky." pozvedl zmrzlinu.

,,Já děkuju za ten ponor. Nic z toho dělat nemusíš. Já nejsem novinář. To Eddie bude psát článek."

,,Chtěl bych říct, že jsi milá holka, ale nejsi..." zazubil se na mě a já mu měla chuť tu zmrzlinu narvat do nosu.

,,Tak já ti ukážu, jak milá umím být." zahleděla jsem se na svoji zmrzlinu a zabodla mu ji rovnou pod nos.

Zbytek oplatky spadl na zem, ale já se strašně smála.

,,Takhle jsem tě chtěla vidět už na začátku."

Zíral na mě s vážným výrazem a pak nečekaně vzal tu svoji zmrzlinu a rozpatlal mi ji po celém obličeji.

,,Děláš si srandu?" uhnula jsem a snažila se vzpamatovat, přičemž on se smíchy až předkláněl.

,,Nápodobně. Ačkoliv bych ti nejradši narval do pusy tak tři ty vafle, abys nemluvila."

,,Blbečku!" utrousila jsem a popadla lem jeho trička, abych si utřela stékající smetanu po tvářích až k bradě.

,,Počkej! To je moje tričko."

,,Vypadám, že mi to vadí?"

,,Můžu ti půjčit svoje trenky nebo ponožky." zakřenil se.

,,Ne díky, chci si obličej utřít a ne víc si ho zasvinit."

,,Každopádně mám další bod." vztyčil ukazováček a ode mě si vysloužil leda tak otrávené oči v sloup.

,,A taky tričko od zmrzliny." vysmála jsem se mu.

Popošla jsem k motorce jako první a když jsem se otočila, nestačila se divit. Právě si to tričko svlékl a nasedl na mašinu.

,,To pojedeš takhle?"

,,Neladí to ke kraťasům? Mám si je taky sundat? Už jsem se ti zmiňoval, že můj zadek není k zahození."