Made in Brazil

26.

Vzala jsem si krabičku se svými léky, ale neměla jsem je čím zapít. Lahev byla prázdná. Zatímco se chystal Erik do sprchy, vydala jsem se do lobby baru pro vodu. Přehodila jsem přes spodní prádlo šaty a křikla na Erika, aby se nedivil, že jsem pryč.

Vyzvedla jsem si lahev vody na baru vedle recepce a zamířila zpátky k výtahům. K mé velké smůle jsem tu narazila na Mattea. Visela na něm ta jeho Sněhurka a snažila se ho líbat. Jistě si ji vedl do pokoje. Idiot!

Všiml si mě, ale já nehodlala jet jedním výtahem. Rozrazila jsem tedy dveře od požárního schodiště a vyběhla první patro. Nevydržela jsem to bez slz. Opuštěné schodiště osvětlovalo jen pár nenápadných světel, tudíž zde bylo dost šero. Se slzami jsem se posadila na schod a sledovala, jak se mi třesou ruce vzteky.

Jak jsem si jen mohla myslet, že to má s tímhle primitivem budoucnost?

Vlastně jsem si ani nevšimla, že se nade mnou objevila postava. Byl to Matteo. Ignorovala jsem jeho přítomnost a odklonila tvář ke zdi.

Posadil se vedle mě na schod a cítila jsem jeho pohled. Ze smutku a slz byl jen vztek a zloba, takže jsem se na něho otočila se zamračeným výrazem.

,,Co si o sobě vůbec myslíš? Čekal jsi, že po tom, co tady celý den předvádíš s tou krávou, přiznám, že mezi námi něco bylo? Radši budu nešťastná s někým, kdo si mě váží a miluje než ze sebe dělat idiota před tvojí děvkou. Jsi kretén!"

Matteo na mě hleděl, ale nic neřekl. Opřela jsem se zády o zeď, jednu nohu pokrčila a druhou dala o dva schody níž. Naše pohledy se střetly a on se ke mně přisunul blíž, takže seděl nebezpečně blízko.

,,Máš pravdu. Jsem kretén." dodal pobaveně a stále udržoval oční kontakt.

Už jsem mu k tomu neměla co dodat. Chtěla jsem se jen postavit a odejít, ale on mi nečekaně sevřel krk zezadu v dlaní a přitáhl si mě k polibku. Chvíli jsem se vzpírala, ale nakonec to bylo silnější než já. Pokud tohle měl být poslední polibek, hodlala jsem si ho vychutnat.

Oba jsme do toho polibku dali šťávu. Navíc by mě nenapadlo, že s tou teplou dlaní, položenou na mém stehnu bude cestovat až pod sukni. Prsty doputoval až k lemu kalhotek, který pro něho nebyl problém překonat.

Přestala jsem až dýchat, když se mě dotkl přímo v mém klíně. Můj rozum mi říkal, abych okamžitě vzala nohy na ramena, ale tělo mě zradilo. Vychutnávala jsem si každý jeho polibek, dotyk i pohlazení.

Nikdy by mě nenapadlo, že bych s ním seděla na schodech a nechala si sundat jen tak kalhotky. Nenechalo mě to v klidu. Položila jsem mu vzápětí celou dlaň na rozkrok a začala masírovat. Vlastně jsem to nevydržela dlouho. Chtěla jsem víc. Nemyslela jsem na nic jiného než na vrchol. Posadil si mě na klín, stáhl ramínka od šatů i s podprsenkou a přidal jazyk. Dráždil mě na krku, celém hrudníku až na bradavkách. Zatímco mi držel ruce na bocích a koordinoval naše pohyby, oba jsme vzdychali a těšili se z přicházejícího orgasmu.

Já byla v cílové rovince jako první. Navíc mě rajcoval jeho nepřítomný pohled. Díval se mi do očí, hryzal se do rtu a hrál si s mými prsy.

S mým druhým vyvrcholením to završil i Matteo. Cítila jsem se plná energie a zároveň příjemně unavená.

Oblékla jsem se, popadla lahev vody ze schodu a beze slova odešla. Chvíli jsem se snažila uklidnit na veřejných toaletách, abych mohla vůbec vejít do pokoje za Erikem.

Vkročila jsem do pokoje a Erik ležel na posteli. Odložil telefon ve chvíli, kdy jsem si vzala svoje léky. Převlékla jsem se v koupelně do noční košilky a převoněla se snad litrem parfému, abych přebila Matteovu vůni.

,,Je ti dobře?" zeptal se a podíval se na mě, zatímco jsem si sedala s výčitkami na postel.

,,Jo."

Nemohla jsem uvěřit tomu, že mi položil prsty na ramena a snažila se mi svléknout košilku. Jeho rty se sotva dotkly mé kůže, když jsem ho radikálně odmítla.

,,Co to děláš?"

,,No tak, zlato. Prostě jsem chlap a mám svoje potřeby. Už to nevydržím."

Prudce jsem vstala a začala si dávat věci do kufru.

,,Proč se balíš?" svraštil nechápavě čelo.

Na chvíli jsem přestala a podívala se na něho.

,,Matteo nelhal, Eriku." povzdechla jsem si a posadila se na židli jako hromádka neštěstí.

,,Cože? Jak nelhal?"

,,Nelhal. Rozdali jsme si to spolu."

Nastalo ticho. Já hypnotizovala nohu od postele a neodvažovala jsem se na Erika ani podívat.

,,Jak moc jsi byla opilá, že jsi takového blbečka nechala zajít tak daleko?"

,,Nebyla jsem opilá a nebylo to jen jednou. Eriku, promiň, ale bylo to prostě na houby období a stalo se to aniž bych vůbec chtěla. Měli jsme se rozejít už dávno."

Erik na mě hleděl nezvykle klidně.

,,V tom případě si jdu zabalit věci já. Zabookuju si letenku na zítra a ty si tu buď, jak chceš."

Beze slov jsem ho pozorovala, jak si balil věci uprostřed noci. Bylo to správné. Ulevilo se mi, když jsem mu řekla pravdu. V pokoji se rozhostilo podivné ticho a já usnula ani nevím jak.

Ráno jsem se vydala na snídani. Erik už byl v letadle na cestě do států a možná to tak bylo lepší. U stolu jsem našla jen samotného Eddieho.

,,Co se stalo, kde je Carol?"

,,Nemluv o ní. Pohádali jsme se a někde tady chodí. Je mi to fuk."

,,Tak se zase udobříte." mávla jsem nad tím rukou.

,,Poslal jsem ji k vodě."

,,Protože tě nechtěla vykouřit?" vysmála jsem se mu, ale jeho výraz zkameněl.