Made in Brazil

9.

Zůstala jsem na něho nehnutě civět.

,,To nemyslíš vážně."

,,Mám takový neblahý pocit, že tohle je moje motorka." pokrčil rameny.

,,Nauč mě to řídit. Sedím vpředu." zašermovala jsem ukazováčkem a on vyprskl smíchy.

,,Ne, ne! Tohle se nedá naučit za deset minut."

,,Já mám čas." začala jsem poklepávat nohou a založila si ruce na hrudi.

,,Mám jistá pravidla. Nikdy bych nenechal řídit holku svojí káru nebo mašinu."

Bylo mi to úplně jedno. Prostě jsem se posadila na jeho místo a ušklíbla se.

,,Víš, kde mi jsou tvoje pravidla? Možná se i usměju, když mě to naučíš. Nebo ti s tím vařením pomůžu, když prohraješ."

,,To snad ne." dal si ruce v bok a hleděl do strany.

Nic nevymyslel. Tvářil se jako by ho někdo nakopal do koulí a já se dobře bavila. Našla jsem si totiž zálibu v tom ho rozčilovat. Jen jsem mu to vracela, protože on mě rozčiloval téměř neustále.

,,Umíš ten stroj aspoň nažhavit?"

A hned mě to napadlo. Jak ho ještě víc otrávit? Položila jsem obě dlaně na nádrž a začala ji hladit.

,,Tak jak se ti to líbí, ty draku, chceš vyleštit výfuk?" otočila jsem se na šokovaného Mattea. ,,Myslíš, že jsem ho dost nažhavila?"

,,To nemluvíš ke mně?" ušklíbl se.

,,Tak jo. Tady je spojka a tady brzda?" natáhla jsem se k páčkám na řídítkách.

Dostatečně jsem mu drásala nervy ještě pěknou chvíli než mi dovolil nastartovat. Posadil se za mě a vysvětloval mi, jak zacházet se spojkou.

,,A opatrně."

,,Neboj se. Budu se k tomu stroji chovat líp než k tobě."

,,To mě uklidňuje." utrousil.

V zápalu akce mi bylo vlastně fuk, že ke mně tiskne nahý hrudník. Za normálních okolností bychom byli v hotelu za pár minut, ale díky cestě bočními uličkami a mou pomalou jízdou to trvalo o něco déle. Nakonec se té mašině nic nestalo a v pořádku jsme zastavili před hotelem.

,,Tak jo připiš si další bod." začala jsem se usmívat.

Chyběl ještě jeden, aby vyhrál. Nakonec mi bylo jedno, kdo vyhraje.

,,Zítra vaříš." zamrkal na mě.

,,Ještě jeden chybí."

,,Mám ještě tři hodiny." zvedl své zápěstí, aby se podíval na hodinky.

,,Tak jo. Dám si sprchu a v deset sraz na pláži."

,,Dobře, sepíšeme zítřejší program a menu."

Stála jsem před zrcadlem a v ruce držela řasenku. Váhala jsem nad tím, zda ji použít. Nakonec jsem ji zahodila do umyvadla a pročesala si zvlněné tmavě hnědé háro.

Celou dobu jsem se nemalovala a nehodlala s tím ani začínat. Vklouzla jsem do volných dlouhých šatů a vydala se k výtahu. Tady jsem narazila na Eddieho, který skákal o berlích.

,,Ahoj Lucy, celý den mi volá Erik, že mu nezvedáš telefon a neví kde jsi. Tvrdil něco o potápění. Ty ses byla potápět?"

,,Jo Rio mi to zařídil." otočila jsem uraženě hlavu zpět ke dveřím výtahu.

,,Proč tedy nezavoláš Erikovi? Měla jsi teď čas a on mě uhání, že o tobě nic neví."

,,Erik to trochu přehání. Volá mi třikrát denně, když zrovna nemůžu."

,,To je sice fajn, ale já nemám zrovna náladu celý den řešit, kde asi jsi a s kým."

,,Tak on se zajímal s kým?"

,,Jasně. Jako bys ho neznala."

Nastoupili jsme oba do výtahu a já hrubě a opakovaně tiskla tlačítko přízemí.

,,Nechtěl jsem tě naštvat, ale má tě rád, proto tě chce slyšet."

,,Mohl by ses o něm přestat bavit?" vystartovala jsem.

,,V tom případě, prosím." podal mi jeho telefon, na jehož displeji svítilo Erikovo jméno.

Třásla jsem se vzteky. Proč prostě nedokázal pochopit, že nemám celý den čas na to, abych mu volala. Psala jsem mu přeci textovku, že jsem dorazila do hotelu. Ví, že jsem v pořádku.

Vystřelila jsem z výtahu rovnou do hotelové restaurace omylem vrazila do Mattea, který se vykecával s nějakou holkou.

,,Promiň." štěkla jsem jako by to byla jeho vina.

,,Stalo se něco nebo máš hlad?"

,,Jo mám hlad, že bych snědla i těsnění od ledničky."

,,Koukám, že máš prima náladu."

Za námi se dobelhal Eddie a jejich oční kontakty nad mojí náladou mi neušly.

,,Erik!" zaslechla jsem Eddieho.

Posadili jsme se všichni tři k jednomu stolu a číšník nám donesl jakési makaróny se sýrem. Ani to mě neuklidnilo. Dalších pět nepřijatých hovorů mě tak rozhořčilo, že bych s tím telefonem nejradši praštila.

,,Můžeš mi přestat volat? Zrovna večeřím nebo ani to už nesmím aniž bys to věděl?" zvedla jsem to a začala zostra na Erika.

Kluci si vyměnili u stolu pobavené pohledy a nenechala Erika ani odpovědět. Hodila jsem mobilem po stole a snažila se uklidnit.

,,Ty se nezdáš. Člověk by se tě i bál." svraštil Eddie čelo.

,,Eddie,..." uměle jsem se pousmála. ,,Drž hubu!"

,,Nechceš ještě přidat?" ukázal Matteo na můj prázdný talíř s makaróny a zadržoval smích.

,,Ty si taky koleduješ?"

,,Jestli si chceš na někom vylít zlost, jsem tu pro tebe. Pojď do mě." zabušil si na hrudník pěstmi.

,,Tak jo, pojď ven." kývla jsem a začala se zvedat.

,,Kam jdete?" nechápal Eddie.

Matteo mu naznačil, že jdeme do soukromí, že mu nakopu zadek.

Vydala jsem se okolo bazénu k hranici, kde končila dlažba a začínal písek. Opodál byla větší osvětlená terasa, která spadala pod bar. Já však stála spíše v té části, kde přes den stávají lehátka.

,,Tak pojď do mě! Přeci si nebudeš vylévat vztek na svého kluka. Já to vydržím." postavil se mi čelem s mírným úsměvem.

Jenže já jsem neměla vztek na něho. On za nic nemohl a ačkoliv mě celou tu dobu nehorázně rozčiloval, tohle s ním nemělo co dělat. Vlastně se mi snažil zpříjemnit ten nudný pobyt a to nemusel.

,,Omlouvám se. Ty za to nemůžeš. Já nevím, já si připadám, jako by bylo všechno špatně. Všechno v mém životě je špatně a paradox je ten, že zrovna ty se mi snažíš pomoct."

,,,Už jsem takový odjakživa."

,,Zítra ti s tím vařením pomůžu. Snad se nebudeš zlobit, když půjdu do pokoje a budu se utápět v sebelítosti."

,,Tak jo. Připrav menu a po snídani skočíme na nákup."