Made in Brazil

17.

Pár týdnů se tohle všechno táhlo než mi nasadili nějaké léky. Snažila jsem si to nepřiznávat. Všechno okolo mého života bylo najednou špatně.

Před rodinou jsem se tvářila jakoby nic a stejně tak Erik nic nevěděl. Komentáře na to, že jsem bledá a pohublá už jsem neřešila.

Nemohla jsem si pořádně ani najít práci, protože jsem denně chodila na nějaké testy, abych věděla, jak fungují ty léky, které jsem pečlivě schovávala před Erikem.

,,Rozhodně se vyvarujte stresu. Potřebujete odpočinek a co nejméně fyzické aktivity." opakovala jsem si slova doktora.

To odpoledne jsem se vrátila do bytu a Erik tu měl Eddieho. Ten mě po tom měsíci málem ani nepoznal. Ani jsem se nedivila.

,,Páni, ty jsi hodně zhubla. Jsi v pořádku?" všiml si.

,,Taky jsem jí to říkal. Byla jsi už u toho doktora?" uhodil na mě i Erik.

,,Ano byla. Je to jen nějaký zánět v krvi. Potřebuju odpočívat a co nejméně fyzické aktivity."

,,A jak to budou léčit?"

,,Dostala jsem jen nějaká antibiotika. Nic hrozného. Za pár týdnů budu jako rybička."

Tím jsem jim zavřela ústa a získala čas. Neměla jsem pomyšlení na nic. Chvílemi jsem uvažovala i nad tím, zda mám ty léky vůbec brát. Neměla jsem na tomhle světě nic, co by mi dělalo radost.

Jednoho večera jsem se vrátila z nákupu a čekal na mě Erik s Eddiem a jeho novou přítelkyní. Dávali si víno a divně se culili.

,,Vzhledem k tomu, že bys měla odpočívat, dohodli jsme se s Eddiem, že si uděláme malý výlet." začali se usmívat.

,,Vážně? Kam?"

,,K moři."

Byla jsem nadšená. Říkala jsem si, že to je možná znamení, abych hodila myšlenky na vynechání léků za hlavu. Jenže v ten okamžik mi podal Erik letenky.

,,Fortaleza?" přečetla jsem směr letu.

,,Jo. Líbilo se ti tam a já bych tam chtěl být s tebou."

Myslela jsem, že omdlím.

,,Rio se o všechno postará. Už jsem se s ním spojil. Naučil se dokonce i anglicky. Chodil kvůli nám na kurz." křenil se Eddie a mně se podlamovala kolena.

Matteo ne! Nechci ho po tom všem vidět. Bude si myslet, že to, jak vypadám souvisí s ním. Musela jsem ten unavený výraz, bledou tvář a vystouplé kosti nějak zamaskovat.

Koupila jsem si po mnoha letech make-up, oční stíny, linky a rtěnku. Na to jsem neodolala těm ultrakrátkým minišatům ve výloze s výprodeji na konci léta. Kadeřnice mi dokonce zesvětlila vlasy, aby do očí tolik nebila ta pobledlá kůže.

Připadala jsem si líp. Nedělala jsem to kvůli zamaskování své nemoci, ale tak trochu i kvůli Matteovi. V koutku duše jsem doufala, že ho tím donutím alespoň trochu litovat toho, co mi provedl a o co přišel.

Těch pár ztracených liber nakonec nebylo tak špatných. Prsa velikost zachovala a to bylo důležité.

S přeplněnými kufry jsme se ve čtyřech přemístili na letiště. Byla jsem nervózní a doufala, že se s Matteem uvidíme minimálně.

,,Šíleně ti to sluší, Lucy." pošeptal mi do ucha Erik.

,,Nepovídej." pousmála jsem se.

,,Ten tvůj nový styl je neuvěřitelně sexy." plácl mě přes zadek.

Ještě před přistáním jsem se přepudrovala tmavším odstínem, abych zakryla bledá místa a už se neuvěřitelně těšila na moře.

K mé smůle jsem na Mattea narazila hned na letišti. Čekal na nás s cedulkou v angličtině. Eddie mu skočil kamarádsky na záda a oba se smáli. Koutkem oka jsem pozorovala Erika, jak Mattea sjížděl od hlavy k patě.

,,Tak a sleduj. Tohle je moje holka. Jmenuje se Carol." mluvil na něho jako na blbečka.

,,Rozumím. Ahoj Carol." políbili se na líce.

,,A kdybys nepoznal Lucy, tak tohle je ona a její přítel Erik."

Pokývla jsem otráveně na Erika, aby se s ním šel přivítat první.

,,Rád tě poznávám."

Došla řada i na mě, ale já se s Matteem zrovna vítat nechtěla. Takže jsem jen znuděně zvedla ruku, nasadila umělý úsměv a obešla ho. Možná to bylo neslušné, ale Eddieho to rozhodně bavilo.

Matteovi muselo být jasné, že po tom, co provedl se mu nepodívám do očí tak jako dřív.

Dorazili jsme do hotelu na večeři a já musela být svědkem, jak Eddie vyzpovídal Mattea, jestli má přítelkyni.

Doktor řekl žádný stres a já myslela, že spadnu ze židle, jak moc jsem se třásla. To se po pár hodinách u stolu projevilo.

,,Lucy, teče ti krev." pozvedl Erik starostlivě ubrousek k mému nosu.

,,Jo, to je změna tlaku. Z letadla." uklidnila jsem ho a měla alespoň záminku odejít.

Erik samozřejmě přišel na pokoj za mnou.

,,Určitě je to z toho letadla?" pousmál se na mě.

,,Jsem unavená. Půjdu si lehnout."

,,Jistě."

Na Erikovi bylo vidět to zklamání, že nás nečeká žádná vášnivá noc. Chápal však můj zdravotní stav a já ani nic z toho nechtěla.

Nejhorší na tom všem byly ty noční můry. Viděla jsem před sebou Mattea s nějakou holkou, jak se mi vysmíval. Bylo mi strašně.

Hodiny ukazovaly pět ráno a já nemohla spát. Prostě jsem se oblékla a vydala se na pláž kvůli východu slunce.

Možná jsem se měla vyvarovat stresu, ale já se potřebovala vyplakat.