Made in Brazil

23.

Probrala jsem se až v nemocnici, kde už Matteo lékaři všechno vysvětlil. Dostala jsem od místního soukromého onkologa jiné léky a světe div se, během hodiny mi bylo tak dobře, že bych si šla snad i zaběhat.

Po pár hodinách mě Matteo odvezl zpět do hotelu, posadili jsme se ještě na něco k pití na bar a v tom k nám přišel Erik.

,,Tak co, zapíchal sis s mojí holkou?"

Matteo se na něho jen mlčky podíval a napil se z lahve piva. Jako by to snad ani nechtěl komentovat.

,,Lucy se udělalo špatně, vezl jsem jí do nemocnice. A myslím si, že bys měl něco vědět."

Naše pohledy se s Matteem střetly. To nemyslel vážně.

,,Jak to, že se ti udělalo špatně?" zamumlal Erik opile.

Hledala jsem slova, ale nakonec by to měl asi Erik vědět.

,,Mám leukémii."

,,Cože?" zavrávoral Erik, až se musel chytit hrany baru.

,,A proč jsi mi to neřekla dřív? Tenhle sráč to ví a já ne?" vyjel po mně.

,,Hele jde to řešit i v klidu." okřikl ho Matteo.

,,Ty se do toho neser, kovboji. Já mluvím se svojí holkou."

,,Vážně? Nebyla jsem ještě před chvíli děvka?" zamračila jsem se na Erika.

,,Jak to, že máš, do prdele, rakovinu krve?"

,,Prostě to tak je. Půjdu si lehnout." sesedla jsem z barové židličky.

,,Tak to ne. Ještě si popovídáme. A tenhle vlezprdelka vypadne." otočil se na Mattea. ,,Nemysli si, že nevidím, jak na ní koukáš."

,,Nezapírám, že se mi líbí. A ty se k ní laskavě chovej slušně." odpověděl Matteo.

,,Ty mi rozhodně nebudeš říkat, jak se mám chovat." ozval se hlasitěji Erik.

,,Nemohl by ses ztišit? Všichni na nás civí." okřikla jsem Erika.

Tahle konverzace nikam nevedla. Erik byl na šrot a nemělo cenu mu nic říkat. Matteo mi s ním pomohl, vysloužil si ještě pár sprostých nadávek a pak si ustlal přes celou postel.

,,Proč mám takový pocit, že si to zítra ani nebude pamatovat?"

,,Mám stejný pocit." otočila jsem se na Mattea a on mě jen pohladil po vlasech.

,,Je ti dobře?"

,,Zatím ano."

,,Vezmi si nějaké věci a přespíš u mě."

S povzdechem jsem si tedy něco vzala do ruky a beze slova šla za Matteem.

Bylo to divné, šílené a jiné. Nečekala jsem rozhodně, že se ke mně Matteo posadí na postel a přikryje jako malou holku.

,,Měl jsem o tebe strach. Tohle už mi nedělej." naklonil se pro polibek na čelo.

,,Vlezeš si vedle mě?"

,,Chceš?"

,,Nedělej, že ti to vadí. V té sprše ses nezmínil." pousmáli jsme se.

,,Jasně, že chci."

Usínalo se mi dobře. Držel mě v náručí a já věřila, že všechno bude dobré.

,,Jsem do tebe blázen, Lucy." pošeptal tak slabě, že jsem to téměř neslyšela.

,,Mohl bys to zopakovat?"

,,Myslel jsem, že spíš."

,,Dobrou, Rio." přitulila jsem se k němu ještě víc.

Ráno opět ještě spal, když jsem se vzbudila. Proto jsem si vzala věci a odešla. Před pokojem jsem zažila trochu šok. U výtahu stál Eddie a hleděl na mě, jak jsem právě vyšla z Matteova pokoje.

,,Erik se šíleně opil."

,,Hele Lucy, nikdy jsem se do toho nepletl, ale nemám rád, když ze mě někdo dělá idiota. Myslíš, že jsem si nevšiml, jak tě ten kluk už zpočátku chce vojet. Takovým klukům nejde o nic jiného, Lucy a já nechci, aby ses trápila. Vím, že vám to s Erikem neklape, ale tenhle kluk není řešení."

,,Pozdě."

,,Pozdě?"

,,Už se stalo. Spala jsem s ním."

Eddie si jen povzdechl.

,,Ukonči to s Erikem."

,,Jo."

,,Neřekl bych do tebe, že bys tomu frajírkovi podlehla. No co se dá dělat."

,,Dobrou chuť."

Erik samozřejmě ještě spal. Napsala jsem mu vzkaz, že jdu na snídani a pak rovnou na pláž. Posadila jsem se ke stolu ke Carol a Eddiemu, přičemž se k nám později přidal i Matteo.

,,Co Erik? Je v pohodě?"

,,Jo ještě spí."

Přisunula jsem si talíř s pár plátky ananasu, když se k našemu stolu postavila nějaká atraktivní černovláska.

,,Ahoj brouku, vůbec ses neozval." naklonila se k němu, aby mu vlepila pusu na tvář.

,,Ahoj." odvětil Matteo a ta nána se k nám posadila.

,,Co si dneska udělat pěkné odpoledne?"

Málem mi ten ananas zaskočil. Držela jsem tu vidličku tak pevně, že jsem udělala díru snad i do talíře.

Pohled Eddieho mluvil za vše. Ušklíbl se stylem ,,já jsem ti to říkal". Jako bych snad vydávala nějaké signály o pomoc. Vzápětí se objevil Erik s obrovskou kyticí a objal mě zezadu.

,,Dobré ráno, lásko. Jak ti je?" poklekl ke mně.

,,Dobře."

,,Strašně mě to všechno mrzí. Teď když to všechno vím, tak tě budu respektovat." pohladil mě po tváři a položil do klína tu velkou kytici.