Made in Brazil

35.

Tou textovkou jsem asi píchla do vosího hnízda. Bombardoval mě voláním a zprávami celou noc, takže jsem si musela vypnout zvonění a nereagovat.

Jasně, že se dokola ptal u jakého kamaráda, ale já ho v tom nechala. Podle textovek, které psal každých deset minut se ani on příliš nevyspal.

Ráno jsem byla vzhůru jako první. Otevřela jsem okno, trochu pár věcí srovnala a pouklidila. Možná to bylo neslušné, ale nebyla bych ženská.

Celý rozespalý se vyšoural z pokoje jen v trenkách, zatímco si mnul oči a tahal hrneček z myčky.

,,Tady je nějak uklizeno." rozhlížel se po kuchyňském koutu.

,,Když už jsem tu mohla přespat, chtěla jsem ti pomoc." pousmála jsem se.

,,Můžeš chodit častěji." dobře se bavil.

Před obědem jsme se dohodli, že mě odveze k Riovi, který se asi na tři hodiny odmlčel, ale pak zase volal pořád dokola.

Tony mi zastavil přímo před Riovým bytem. Vystoupila jsem a přes frekventovanou silnici mě Tony nečekaně popadl do náruče, aby mě přenesl na druhou stranu.

,,V pohodě?" usmíval se, ale ne na dlouho.

Z vchodových dveří bytového domu, vyběhl Matteo. Sotva mě položil, Rio Tonyho chytil pod krkem za tričko a spustil nějaké nadávky, co jsem ani nedokázala přeložit.

,,Přestaň! Co to děláš?" čapla jsem Ria za nadloktí.

,,Přestaň se srát do mojí holky." najednou spustil.

,,Tvojí holky?" zopakovala jsem pobaveně.

,,Asi nemáte stejný názor, co?" začal se mu Tony vysmívat.

Škubl rukama, načež ho pustil a otočil se na mě.

,,U něho jsi byla přes noc?"

,,A v čem je problém? Neříkal jsi těm blbečkům v klubu, že jsem kámoška ze států? Pak tu mám kamaráda Tonyho, co mě odvezl do nemocnice, když jsem potřebovala."

Rio se na mě zaraženě díval.

,,Co se ti stalo?"

,,Obtěžovali ji tam nějací kluci, tak jsem zasáhl. Když utíkala, nakopla obrubník." vložil se do toho Tony, který to lehce přibarvil, ale já jsem jen přikývla.

,,Do hajzlu!" zajel si prsty do vlasů, jako by ho to mrzelo.

S Tonym jsme se nenápadně střetli pohledy a on na mě zamrkal.

,,Máš štěstí, že jsem šel okolo. Sám víš, že nechávat tady holku samotnou není moc bezpečný." ušklíbl se Tony a přiléval do ohně.

,,Děkuju, Tony." snažila jsem se to ukončit.

Matteo mlčel, chodil do kruhu jako idiot, dokud Tony tiše neodjel.

,,Jen si nahoře vezmu svoje věci a půjdu do hotelu."

To ho zarazilo a čapnul mě za nadloktí.

,,Co? Jak to myslíš?"

,,Rio, jsme každý jiný. Tohle všechno nemá cenu." setřásla jsem jeho prsty a smutně odpochodovala ke schodům budovy.

,,Lucy, to ne. Po tom všem, co jsme zažili to chceš zahodit?"

,,Jo chci. Protože máme o tomhle vztahu, jestli to tak vůbec můžu nazvat, jiné představy."

Nečekala jsem na odpověď, prostě jsem musela odejít. Nemohla jsem se mu dívat do očí a už vůbec ne myslet na to, co jsem právě udělala.

,,Co mám udělat? Mam jet s tebou do států kvůli tvojí rodině?" postavil se mezi dveře ložnice, zatímco jsem si rovnala své věci do kufru.

,,Už není potřeba. Na tom mejdanu jsem si uvědomila, jak důležitá pro tebe jsem."

,,A to všechno uzavřeš proto, že jsem se tě nevšímal na jednom podělaným večírku?"

,,Nevšímal? To je to nejmenší. Řekl jsi těm blbečkům, že jsem tvoje kamarádka. Asi nejsem úplně tvůj typ holky, se kterou by ses chlubil na veřejnosti." popadla jsem telefon a otevřela již uloženou stránky s jeho fotkami z mejdanu. ,,Nejsem jako Anita, ani jako Fernanda. Dokonce nevypadám zdaleka jako Paulina nebo Catalina." zamávala jsem mu mobilem s fotkami před nosem a draly se mi do očí nekontrolovatelně slzy. ,,Takže tady jsme skončili."

Dala jsem se do dalšího balení.

,,Lucy, co to povídáš? Ty holky nebyly moje přítelkyně. Byly jen jako doprovod na akci. Ani nevím, která je která. Jména mi jsou fuk."

,,Vidíš, pak je jen otázkou času, kdy zapomeneš i jméno doprovodu na včerejší večírek." zaklapla jsem důrazně víko kufru až Matteo instinktivně zavřel oči.

,,Nestačí ti, že tě miluju?"

Prudce jsem na něho otočila hlavu a uvnitř mě všechno se vším bojovalo. Jedno moje já se mu chtělo pověsit na krk a obejmout ho, ale moje druhé já stála uraženě zády se založenýma rukama na hrudi a vrtělo hlavou, že to bylo slabé vyznání.

,,Nevypadá to tak."

,,Ale je to tak. Přísahám. Za včerejšek se moc omlouvám. Co kdybych dal na net veřejně, že jsem s tebou."

,,Jdi někam s internetem. Tohle je jen mezi námi. Teda bylo."

,,Dobře Lucy, počkej. Pojedu s tebou do států a pak se rozhodneš. Dokážu ti, že tě miluju a že si tě zasloužím."