Made in Brazil

19.

Cítila jsem z Mattea ten soucit a zlobila jsem se sama na sebe. On byl ten poslední, kdo to měl vědět a zase jsem byla ve fázi, kdy on o mně věděl víc než Erik. Trápilo mě to, ale Erik se ke mně nikdy neposadil, aby se mě zeptal. Nikdy ho nezajímalo, proč nepiju alkohol nebo proč nesnáším mejdany.

Odpoledne se mi udělalo lépe, ale na sluníčku už jsem to už nezkoušela. Posadila jsem se na bar a sledovala ostatní, jak dováděli v moři. Bylo mi to pochopitelně líto, ale už jsem své tělo nechtěla víc trápit.

Jako první si mě všiml Matteo a přišel ke mně.

,,Jak ti je?"

,,Líp."

,,Lucy, mrzí mě to, co se stalo na té jachtě."

,,Nechci o tom mluvit."

,,Byl jsem na sračky a nevěděl, co dělám. Já vím, že mě to neomlouvá, ale šíleně mě to štve."

,,Skončil jsi?"

,,Hodně se na mě zlobíš?"

,,Nemám ti k tomu co říct."

,,Udělal jsem hroznou chybu."

,,Jsem tu se svým přítelem, takže je mi úplně jedno, co řekneš. Hlavně před ním mlč!"

,,Cítím pořád, že vám to neklape jako před tím."

,,Ale tentokrát se ti toho nepovede využít."

,,Miluju dobývání, Lucy. Ty víš, že se nevzdávám."

,,Naser si Matteo. Udělej si čárku, že sis to se mnou rozdal a už mi dej pokoj." zvedla jsem se, ale příliš rychle.

Opřela jsem se o stůl a čekala až ta clona před mýma očima zmizí. Cítila jsem jen Matteovy teplé dlaně, jak mě držely okolo pasu a bokem si mě tiskl na sebe. Pohledem jsem zabloudila do dálky, kde stál Erik a hleděl na nás.

Odstrčila jsem Mattea a vydala se za Erikem, který mi šel naproti.

,,Co ti ten idiot chtěl?"

,,Měla jsem jen mžitky před očima. Jdu na pláž." obešla jsem Erika a všimla si, jak se na Mattea podíval.

Večer se konala nějaká slavnostní večeře hotelu. Pro mě a ostatní to nic extra neznamenalo jen s tím rozdílem, že se všichni vyšvihli do šatů a košilí, aby si mohli na úrovni zatančit.

Mně to však nic neříkalo. Prostě jsem jen sledovala tančící páry a občas odpálkovala Matteův pohled.

,,Dáš si něco k pití?" naklonil se ke mně Erik.

,,Jo. Vodu. Díky."

Myslela jsem si, že budu u stolu sama dlouho, protože na baru byla obrovská fronta a číšníci nestíhali. Posadil se hned vedle mě Matteo.

,,Neříkala jsem ti, aby ses mi vyhýbal?"

,,Protože Erik na mě spíš kouká, jako bych ti dával ruku rovnou pod sukni."

,,Vždycky byl žárlivý."

,,Já vím. Vzpomínám si. Jen si přeci povídáme."

,,O čem se chceš bavit?"

,,Nikdy jsi mi neřekla, jakou polohu máš ráda?"

Zavrtěla jsem hlavou.

,,Ty pořád jen mluvíš o sexu. Nemůžeme se bavit třeba o hudbě?"

Matteo se ke mně s vážným pohledem nahnul a dodal skutečnou perlu.

,,Tak jo. Už jsi někdy píchala na klavíru?"

Oba jsme samozřejmě vyprskli smíchy.

,,To nemyslíš vážně."

,,Víš co mám společného se zábradlím?"

,,Se zábradlím?" čekala jsem, co z něho zase vypadne.

,,Zábradlí je na držení a já jsem nadržený."

,,Všimla jsem si, ale stěžuješ si na špatném místě, Rio."

,,Naposledy jsem spal s tebou."

,,A nechceš ještě mikrofon? Myslím si, že támhle v rohu tě špatně slyšeli." okřikla jsem ho.

,,Dostal bych od Erika pěstí?"

,,Nevím. Nikdy jsem ho neviděla se rvát."

,,Já se taky nervu, ale kvůli tobě bych to udělal."

,,Nepovídej..." ušklíbla jsem se.

,,Jo třeba támhle ten stůl plný těch fotbalistů. Celý večer tě hltají očima. Kdyby na tebe někdo z nich promluvil, vyrazil bych ho těmi dveřmi."

,,Umím se o sebe postarat sama a nemám ráda ostudu."

,,V tom případě bych mu jen slušně naznačil, že patříš ke mně."

,,Ale já nepatřím k tobě."

,,Mohlo to tak být, kdybych to neposral."

S povzdechem jsem otočila hlavu na druhou stranu a sledovala parket. Začala rychlejší exotická muzika, takže se všichni vlnili v nějakém rytmu samby. Carol přitančila k našemu stolu pro drink a hned mě tahala za ruku na parket.

,,Ne. Já nemůžu."

,,Jen jednu. To zvládneš." usmívaly jsme se jedna na druhou.

Nakonec jsem povolila a hned za mnou pelášil Matteo. Utvořili jsme kroužek i s Eddiem a pěkně jsme to rozjeli. Byla jsem překvapená, že mi nebylo zle, jak jsem předpokládala. Naopak jsem se usmívala a všechno najednou zmizelo. Matteo mě občas zatočil a dotkl se mě dlaní na boku.

Měla jsem z toho celé tělo v ohni. Jasně, že mě ten Matteův pohled nadále znervózňoval a já se na něho občas i zapomněla zlobit.

Při další písničce jsem se však nechtěla nezdvořile posadit a tak jsem pokračovala. Erik už stál u stolu a zíral na naši skupinku. Myslela jsem, že když na něho nadšeně zamávám, že přijde k nám, ale jen se donuceně pousmál a napil se z piva.