Made in Brazil

37.

Rio na mě koukal a mlčel. Se slzami v očích jsem se zabednila v koupelně a vylezla asi až o hodinu později. Matteo už tu nebyl.

Zhroutila jsem se pláčem na podlahu a dokola si opakovala, že lidi nemůžeme změnit.

Nějak jsem se vzkřísila a vyrazila do redakce. Sice jsem byla u managera asi půl hodiny, abych mu vysvětlila, proč jsem nenastoupila do práce, ale nakonec mě vzal zpět.

,,Lucy, co tu děláš?" usmál se na mě Eddie, který šel naproti mně.

,,Zase tu pracuju."

,,Myslel jsem, že zůstaneš v Riu."

Dala jsem mu jasně najevo, že o tom mluvit nechci. Procházející Blake mě ubíjela.

,,Ahoj, tak co ten tvůj Brazilec?"

,,Jo fajn."

Jako by se mi snad vysmívala. Jenže Eddie na mě koukal, jako by to bylo to poslední, o čem by chtěl mluvit.

,,Nechceš si zajít pak na oběd?"

,,Dobře." přikývla jsem ani nevím proč.

Dorazila jsem do kanceláře a Eddie jako by snad cítil, že to s Riem nevyšlo, tak se mi posadil na stůl s kávou pro nás oba.

Chvíli mi něco povídal, co se událo v redakci, když jsem tam nebyla a pak se ve dveřích objevil nečekaně Rio.

,,Dobré ráno."

,,Co tu děláš?" spustila jsem dost otráveně.

,,Měla bys vteřinku?"

Jako by nestačil Rio, ještě se za ním objevila máma. S voňavým, čerstvým koláčem v ruce nakráčela do kanceláře a celá se rozzářila, když viděla Eddieho. Nikoho si nevšímala kromě jeho.

,,Eddie, ráda tě zase vidím. Až pojedeš okolo stav se na čaj nebo na něco dobrého. Rádi tě uvidíme." s povzdechem jsem se podívala na Ria, který pozoroval Eddieho a mojí matku.

,,Určitě. Rád."

,,A dej si taky koláč. Minule ti tenhle jahodový chutnal."

Dávala nám všem jasně najevo, že Eddie je jasný favorit.

,,No nebudu rušit. Lucy, mohla bys na chvíli?"

,,Promiň, ale Matteo se mnou chtěl mluvit jako první."

Vstala jsem a nechala ji tam s Eddiem samotnou.

Přemístila jsem se s Matteem do vedlejší prázdné zasedačky a opřela se o stůl.

,,O co jde?"

,,To, co jsi včera říkala o rodinně mi ublížilo."

,,Vážně? V čem jsem neměla pravdu?"

,,Vůbec netušíš, jak moc jsem rodině pomohl." skřípl mě mezi sebe a stůl, přičemž jsem mu byla tak blízko až se mi rozbušilo srdce.

,,O pomoci a tvojí rodině to není. Taky bych pro rodiče udělala všechno."

,,Nikdy bych nedal přednost večírkům před rodinou. Jsi pro mě přednější než všechno na světě, Lucy. Nechci o tebe přijít."

,,Já nevím, Rio. Možná bychom mohli zůstat kamarádi nebo tak něco, ale já dál nevydržím ten tlak ze všech stran. Promiň."

,,Nezlob se, ale buď budeme dva známí, co se občas potkají v Brazílii nebo budeš oficiálně moje přítelkyně."

Jen jsem si povzdechla a obrátila oči v sloup.

,,Až někdy pojedu do Brazílie, ozvu se ti."

,,A abys pochopila, že to myslím vážně. Nejde o to, že bych to chtěl za měsíc, ale je to spíš jen takový oficiální krok, jak všem dokázat, že to myslím vážně." vyndal z kapsy jakýsi kroužek a já pochopila, že jde o prstýnek. ,, Budeš moje snoubenka? Je mi fuk jestli to bude za měsíc, rok nebo dva. Prostě to bude důkaz, že to myslím vážně. Nejsem žádný blbeček, co radši prohýří celou noc než aby byl s tebou."

Chvíli jsem na něho nehnutě zírala.

,,Já tě do ničeho takového nenutím."

,,Ani bych se nenechal, Lucy. Nejsem idiot. Prostě tě jen miluju a nevím, jak ti to dát najevo."

,,No jen jsem na tebe zvědavá, až to povíš mámě."

,,A co jí mám říkat?"

Nastavila jsem dlaň, aby mi mohl navléknout prstýnek.

,,Že tě miluju i já a jsme zasnoubení." usmála jsem se na něho a musela ho obejmout.

Nestačila jedna malá pusa. Tohle bylo prostě něco víc. V tu chvíli jsem byla strašně šťastná.

Vyšli jsme z kanceláře a s vidinou toho, že si spolu dáme oběd a večer si uděláme něco dobrého.

U kopírky jsem se střetla znovu s Blake.

,,Co tu vlastně děláš? Jak to že nejsi v Riu?"

,,Prostě jsem se vrátila."

,,Nevyšlo to?" culila se, jako by z toho měla radost.

,,Ne naopak." zvedla jsem ruku s prstýnkem, přičemž jí doslova spadla brada.

,,Vy se budete brát?"

,,K narozkám jsem ho nedostala." vysmála jsem se jí.

Měla jsem z toho zvláštní pocit. Jako bych z jeho strany konečně cítila, že chce to, co já.