Made in Brazil

24.

Erik se posadil vedle mě a všechny pohledy přítomných visely na mně.

,,Co se stalo?" nechápal Eddie.

,,Lucy mi včera řekla, že má leukemii. Nevěděl jsem to."

,,Pane Bože, já to taky nevěděl." zamračil se Eddie.

,,To je strašné, drahoušku. Snad budeš brzy v pohodě." přidala se i Carol.

,,A není to nakažlivé?" ozvala se ta černovláska.

Následné ticho a pohledy nás rozsekaly.

Když se konečně odebrala k pultu s ovocem, Eddie se k němu naklonil a neodpustil si jedovatou poznámku.

,,To je jedna z těch, co ti řekne, že na tebe po včerejšku nemůže zapomenout a ty si na ní zase nemůžeš vzpomenout." dusil se Eddie smíchy a střelil pohledem po mně.

Jako na potvoru se Erik začal smát a přidávat další poznatky.

,,A věřím, že takových holek bude dost, co kámo?" vysmál se mu Erik.

,,Takový ty na jedno použití. Taky jsem jich pár měl a nedovedu si představit, že bych na ně všude narážel." smál se Eddie.

Vychutnával si mě. Vstala jsem naštvaně, praštila kyticí o stůl a vydala se směrem k pláži.

,,Lucy, co se stalo?" vyběhl za mnou Erik.

,,Buď tak laskavý a nech mě na pokoji."

,,Co jsem zase provedl?"

Jen jsem mávla rukou a měla všeho dost.

To poslední, co jsem čekala bylo, že se k nám ta nána přidá. V těch tanga plavkách mě přímo iritovala. Měla navíc dokonalou snědou barvu asi jako Matteo a já doufala, že jí konečně spláchne vlna a ona se utopí. Jenže k mé smůle by ji musel Rio ještě oživovat a já tomu musela přihlížet.

Pár hodin jsem to statečně vydržela, ale pak jsem si zašla na bar k bazénu.

,,Co si dáte, slečno?" oslovil mě barman.

,,Nějaký sladký likér."

Chlápek se pousmál a už mi lifroval jeden kávový likér za druhým. Normálně jsem samozřejmě nepila, ale v tenhle moment jsem si nemohla pomoct. Po hodině jsem už měla docela náladu a barman měl rozhodně talent na vtipy.

Konečně se objevil Matteo hned vedle mě, když jsem se smála.

,,Nejen, že jsi fešák, ale dokonce i vtipálek." ukázala jsem na barmana a Matteo na mě zůstal hledět.

,,Co tady provádíš? Ty piješ alkohol?"

,,Hele Carlosi, máš holku?" otočila jsem se na barmana.

,,Ne. Jsem pořád v práci, bohužel." odvětil.

,,Lucy, můžeš mi říct, co děláš?"

,,Bavím se s Carlosem." ukázala jsem na něho opile.

,,Na ty prášky bys zrovna moc pít neměla."

,,Neměl by ses vrátit? Třeba ta tvoje mořská víla bude potřebovat namazat záda."

Matteo se začal smát. Zůstala jsem na něho hledět trochu překvapeně. Čemu se, zatraceně, smál?

,,Ty jsi mě včera neposlouchala?"

,,Říkat můžeš cokoliv. Ale dokázat, že je to pravda už je horší, co?"

,,Jak to mám asi udělat, když máš za zadkem Erika? Jestli to chceš nechat na mě, zbavím se ho lusknutím prstů."

,,Kéž bys to uměl i s tou nádherou. Nebo si ji šetříš na večer?"

Nejhorší na tom všem bylo, že jsem musela před ostatními hrát, jak mi ta nána nevadila. Carol si s ní nakonec rozuměla a když jsem přišla k lehátkům, Erik chrněl.

,,Ten kluk je ještě horší než já, jak tě mohlo napadnout mu vlézt do postele?" naklonil se ke mně Eddie a tiše promluvil.

,,Mohl by ses do toho laskavě přestat plést."

,,Ty jsi pila?"

,,Ne."

,,Řekni rhododendron."

,,Tak jo pila jsem."

,,Rád bych ti pomohl, ale obávám se, že Rio fakt není ten pravý."

Zírala jsem na moře a seděla na lehátku. Vítr si hrál s mými vlasy a pak jsem se k tomu postavila čelem.

,,Už jsi byl někdy zamilovaný, Eddie?"

,,Ne, tohle mi neříkej." chytal se za hlavu.

,,Bojím se, že to tak je a jestli jsi nikdy zamilovaný nebyl, tak nemůžeš vědět, jaké to je."

,,Ten kluk tě zničí. Už to udělal jednou, viď? Na té jachtě se něco stalo a proto jsi odjela."

,,Jsem úplně pitomá, ale i tak to k němu cítím."

Eddie otočil hlavu a mlčel. Jen zavrtěl hlavou.

,,Být zamilovaný je pěkný a ještě lepší je, že tě to za chvíli přejde. Takže si to užij." vstal a šel do moře.

Otočila jsem se na Ria, který právě všem nesl pití. Holky se k němu seběhly a pak mířil ke mně. Položil malý tác s plnými kelímky na Eddieho lehátko a posadil se vedle mě s pohledem na spícího Erika.

,,Jdeš do vody?"

,,Proč nejdeš s ní?"

,,Protože chci s tebou."

,,A proč se mnou?"

Bohužel mi nestačil odpovědět a za našimi zády se ozval křiklavý a otravný hlas té přiblblé slepice.

,,Matty, co kdybys mě namazal, abych se nespálila."

To, co bylo na tácku a patřilo mně, jsem do sebe nalila, postavila se a dala najevo, že tímhle způsobem nebudeme vycházet. Odešla jsem, aniž bych se na něho podívala. Snažila jsem se o rychlejší krok, ale písek mi v tom bránil. Nohy se mi v něm bořily a mě to ještě víc rozčilovalo.