Made in Brazil

4.

Na tobogánech jsme se nakonec sešli ve větší skupině. Takže jsem se trochu ztratila mezi ostatními. Eddie mi zpočátku nedal pokoj, ale po chvíli pochopil, že s ním na žádný tobogán nepůjdu. Našel si tedy nějakou jinou oběť.

Pracně jsem tedy vyšla schody k nejvyšší skluzavce do tvaru U, zvané bumerang, na kterou se smělo jen na jakémsi kulatém člunu. Nemohla jsem popadnout dech, sotva jsem dosáhla vrcholu a ten svalouš, co to tam hlídal mi vysvětlil, že s mojí váhou na tom člunu se sama sklouznout nemůžu.

Z bezpečnostních důvodů mě tedy posunul stranou, abych nechala projít nějaký páreček. Posadili se jeden za druhým a už byl slyšet křik, kdy se řítili z prudké stěny dolů a zase na druhou stranu stěny a tak několikrát dokola.

,,Nepustí tě samotnou, co?" ozvalo se za mnou.

Za normálních okolností bych poprosila neznámého dotyčného, aby se mnou jízdu absolvoval, ale oslovil mě zrovna Rio. Sluneční paprsky mu svítily do očí a z oříškově hnědé spíš byly jantarové.

Už tak jsem si připadala hloupě a tak jsem beze slova pokrčila rameny a ušklíbla se, abych vyjádřila svůj názor i na toho naposilovaného plavčíka.

Rio tedy kývnul k tomu blbovi a položil onen člun do mělkého bazénku. Posadila jsem se dopředu a přetrpěla za sebou Ria, o kterého jsem se celými zády musela opřít. Opakovaně jsem se vzpřímeně posadila, abych se ho o ten hrudník neopírala, ale plavčík mě varoval, že bych mohla vypadnout z člunu a ošklivě si ublížit. Nakonec jsem tedy své záda lehce přitiskla na Ria a přišel zlom, přes který se náš člun přehoupl.

Ten příkrý sráz mě bezmyšlenkovitě na Ria rovnou nalisoval. Ač se mi ten adrenalin líbil, impulsivně jsem se chytila za úchyty, za které se držel už Rio. Na tváři se mi objevil mírný úsměv a najednou jsme s člunem zase mířili nahoru. Pozadu nás to zatáhlo zpět a pak nás zbrzdila hluboká voda.

Vzpřímeně jsem se posadila a snažila se postavit. Rio už hbitě vyskočil a podal mi ruku. Jasně, že jsem jeho pomoc nepotřebovala a postavila se i bez něho. Jen se k tomu vyjádřil úsměvem a ukázal na bar.

,,Dáme něco k pití?"

Povzdechla jsem nad jeho otázkou a popadla ručník, abych se do něho zabalila.

,,Umíš vůbec mluvit?" rýpal do mě, když jsme se posadili na barové stoličky.

,,Záleží s kým."

,,A se mnou mluvit nechceš?"

,,Ani ne." ohlédla jsem se stranou směrem k pláži.

Ozval se hlas barmana a posunul ke mně jakýsi jídelní lístek. Měla jsem šílený hlad a sotva jsem zahlédla ty palačinky, neodolala jsem.

,,Dám si ty palačinky a presso. Dík."

,,Palačinky? Abys nepřibrala."

Střelila jsem po něm pohledem, zda to myslel vážně.

,,Je mi to fuk. Tobě se líbit nepotřebuju." zatvářila jsem se dostatečně protivně.

,,Tak jsem to nemyslel. Spíš, že si tady holky spíš dávají salát."

,,Po něm mám za půl hodiny hlad. A když mám hlad jsem protivná."

,,Tak to si dej těch palačinek dvojitou dávku." utrousil s úsměvem.

Rio pootočil hlavou po přicházející skupince namachrovaných volů už od pohledu. V jeho výrazu mi bylo jasné, že je zrovna rád nevidí.

,,Matteo, no to je mi ale náhoda. Jak se máš?" nakýblovali se k nám a neustále těkali mezi mnou a Riem.

,,Neviděli jsme se už někde?" obešel mě jeden z těch blbečků a slintal jako pes na upečené kuře.

,,Jo jsem recepční na klinice pohlavních chorob." ušklíbla jsem se a pánové se začali smát.

,,Ne, vážně. Někde jsem tě už viděl."

,,Jo a proto tam už nechodím." znovu jsem ho setřela a ten blbeček to snad vzdal.

,,Tvoje holka, Rochasi?" zvážněl ten očividně největší borec.

,,Co zase chceš?" otráveně se na něho Rio otočil.

,,Jen slušně konverzuju, Rochasi. Máš s tím problém?"

,,Tak si jděte konverzovat jinam."

,,Jo, Rochasi, spal jsem s tvojí holkou." zakřenil se borec a Ria to očividně dost rozčilovalo.

,,Vážně? Já s tou tvojí většinou nezamhouřil oči celou noc." vrátil mu Rio úder.

Borec se jen pousmál a popošel ke mně.

,,Kdybys potřebovala prošťouchnout víc jak tři centimetry stejně jako jeho bejvalka, tak dej vědět." zamrkal na mě borec.

,,Ten cenťák navíc od tebe mě už nevytrhne." napila jsem se kávy, kterou mi právě podal barman.

,,Ale zírala bys, co s tím cenťákem navíc umím." nedal se.

,,Fakt? Třeba vydržíš v kuse rovných třicet vteřin?"

Na to už mi neměl co říct. Jen na mě přiblble zamrkal a s úšklebkem na Ria odpochodoval.

,,Píchal ti holku? Co jste to za lidi?" otočila jsem se k palačinkám.

,,Stane se." podotkl a evidentně to nechtěl řešit.

,,Vidíš a to je přesně ta situace, kdy jsem protivná. Měla jsem hlad a on pořád něco žvanil."

,,Tak já budu mlčet. Docela jsi mu dávala čoud."

,,Ještě řekni, že tě to mrzí."

,,Bývali jsme nejlepší kámoši."

,,A nejlepší kámoši si přefiknou holky?"

,,Já mu žádnou nepřefikl. Ale to už je jedno. Ani za to nestála."

Měla jsem plnou pusu, když volal Erik. Dala jsem tedy hovor nahlas a hodlala se ho brzy zbavit.

,,Eriku, promiň, ale zrovna se cpu palačinkami."

,,Jen doufám, že jsou to palačinky." ušklíbla jsem se a přestala i žvýkat.

,,A co si myslíš, že mám v puse, pinďoury celého fotbalového týmu?"

Rio vedle mě vyprskl celý obsah úst a udiveně na mě zíral. Přičemž jsem se divila i já, že mi rozuměl.

,,Jahůdko, tak jsem to nemyslel. Omlouvám se. Jen mi chybíš."

,,Hmm, fajn. Zavoláme si večer."

,,Abych byl upřímný pěkně na mě kašleš. Říkali jsme si, že zkusíme videohovor."

,,Eriku, já teď jím. Zavolám pak."

Zavěsila jsem mu to. Bylo mi jasné, že mě pak bude bombardovat SMS, jak se omlouvá, že mě jen chtěl slyšet a nechtěl obtěžovat. Jenže mě rozčiloval snad už i on.

,,Měla by ses vážně najíst." podotkl s úsměvem Rio.

Sotva jsem dojedla poslední sousto, posadil se ke mně čelem. Periferně jsem čekala, co mi poví a otráveně mě nakonec tím upřeným pohledem donutil, abych se na něho podívala. Naše pohledy se v ten moment střetly.

,,Vím, že nemusíš mejdany, ale tenhle se koná na jachtě u kámoše dneska večer."

,,Nemůžu se dočkat." svraštila jsem čelo a přejela si jazykem před přední zuby.

,,Líbí se mi, jak jsi ze všeho otrávená."

,,Vidíš a mně se nelíbíš vůbec." popadla jsem ručník a šla se věnovat moři.