Made in Brazil

15.

Tohle se povedlo i nepovedlo. Na rtech se mi objevil nekontrolovatelný úsměv, který jsem rozhodně po tom, co se stalo, mít neměla. Nejhorší na tom všem bylo to, že jsem necítila žádný pocit viny, ale jen pocit štěstí.

Všechno bylo zalité sluncem a Matteovým neodolatelným pohledem. Ten jeho křivý úsměv byl návykový, stejně tak jako jeho polibky.

Na večeři s jeho mámou jsme samozřejmě přijeli se zpožděním. V ten okamžik jsem si skutečně připadala jako jeho přítelkyně. I před ní mě objal, políbil a jeho oči se na mě neustále usmívaly. I já jsem se nepoznávala. Nikdy jsem se tolik neusmívala jako teď.

,,Ani mi neříkejte, proč tu nejste včas." přimhouřila na Mattea oči a on se ušklíbl.

,,Nic neříkám."

Vlastně to byl příjemný odpočinkový večer. Sice byl doprovázený Erikovým voláním, přičemž jsem mu to opravdu nemohla vzít.

Později večer jsme se rozloučili a mířili do hotelu. Měla jsem trochu strach, aby nás neviděl Eddie, takže jsem se postavila před dveře svého pokoje a sotva jsem odemkla, už mi Matteo tlačil na záda.

,,Ne, tohle nejde." culila jsem se, zatímco jsme společně vcházeli do pokoje.

Objímal mě zezadu a nešetřil polibky na krk.

,,Tohle vážně nejde, Rio."

,,Ani když povím, že tě strašně chci?" pošeptal mi do ucha.

Nedal mi ani prostor, rovnou si mě k sobě otočil čelem a vrhnul se mi na rty. Oblečení létalo vzduchem, usmívala jsem se a užívala si to.

Vedl každý můj pohyb a já nemohla přestat. Nemyslela jsem na nic jiného než na to, co právě dělal a jaké potěšení mi tím způsoboval. Připadala jsem si jako v jiné realitě. Tohle prostě nebylo jako s Erikem. Mělo to šťávu a ten správný náboj. Bavilo mě to a bylo to tak hravé, že se mi nechtělo ani spát.

Proto jsme neskončili jen u jednoho čísla a já nechápala, co to ve mně bylo. Nikdy jsem na sex nebyla a už vůbec by mě nenapadlo, že si to s někým rozdám třikrát za den.

Usnula jsem v jeho objetí nad ránem. Kdyby do oken nezářilo dopolední slunce, ani bych se z té postele nehnula. Vymanila jsem se Matteovi ze sevření a šla si dát sprchu. Měla jsem příšerný hlad, takže jsem ho musela ještě vzbudit, aby se mnou šel na pozdní snídani.

Vyrazila jsem jako první a Matteo se ve svém pokoji převlékl. Dorazil až když jsem měla na telefonu dalších deset zpráv a nepřijatý hovor od Erika.

Už jsem upřímně netušila, co si mám vymyslet. Jednou jsem mu napsala, že jsem si nechala telefon na pokoji a dnes co? Nechtěla jsem prostě s Erikem mluvit. Dokola jsem odkládala zavolání až jsme spolu nepromluvili celé tři dny. Dopadlo to tak, že jsem si mobil vypnula a donutila Eddieho napsat, že jsem ho utopila v moři.

,,Co se stalo, že se Erikovi tak vyhýbáš?" zajímalo Eddieho.

,,Potřebuju nějakou pauzu od toho jeho sledování."

,,No já tě chápu, ale chápu taky jeho."

,,Eddie, radši mlč."

,,A jdeš dneska na tu párty, co pořádá Rio?"

Trochu nechápavě jsem se na Eddieho podívala. O žádné párty jsem netušila, tedy pokud to nemělo být překvapení.

,,Já nevím. Jaká párty?"

,,Rio mě ráno zval na mejdan na jachtě. Mají půjčenou jachtu a prý tam bude hodně holek. Vždyť ho znáš." začal se culit.

,,Nejspíš mě nezval, protože ví, že mejdany nemusím."

,,Jo asi jo."

,,Ale víš co, půjdu s tebou. Dáme si jednu skleničku."

,,Já tě nepoznávám. Poslední dny oplýváš dobrou náladou."

Ani já sama sebe jsem nepoznávala. Bála jsem se toho nejhoršího. Souviselo to s Matteem a zároveň s Erikem. Uvažovala jsem stále víc nad tím, že se s Erikem po návratu rozejdu. Měla jsem nutkání být s Matteem. Bylo mi s ním prostě dobře a cítila jsem, že jsem si ho oblíbila víc než bych měla.

Eddie na mě čekal ten večer na recepci. Díval se na mě chvíli tím svým vyčítavým pohledem.

,,Co se stalo?"

,,Mluvil jsem s Erikem. Je kvůli tomu telefonu nešťastný. Dokola se ptal, který den v příštím týdnu se vracíme."

,,Ani nevím, jestli se z tohohle ráje chci vracet."

,,Jo to ani mně se nechce."

Nastoupili jsme společně do auta a Erik mi podal svůj mobil.

,,Až dorazíme do přístavu, měla bys mu zavolat. Nemůžeš ho prostě odseknout. Pořád je to tvůj kluk a i když tě rozčiluje, měla bys s ním mluvit."

Nechtělo se mi do toho, ale nakonec jsem souhlasila. Půjčila jsem si Eddieho mobil a nakonec s Erikem telefonovala snad dvacet minut. Byla jsem chladná a vymýšlela si naprosté kraviny.

Vzápětí jsem nastoupila na tu jachtu a těsně za mnou se zvedl můstek, aby se mohlo vyplout. Vyhledala jsem Eddieho, vrátila mu telefon a dali si spolu drink.

,,Viděl jsi Ria?"

,,Jo, naštval mě hned na začátku. Nabaloval jsem tu jednu pěknou roštěnku. Usmívala se na mě a očividně už byla opilá, takže bych měl velké šance na úspěch. A on si jen tak přijde, zamrká na ní a už si ji vedl dovnitř. Teď spolu určitě někde šustí."

,,Co?" nevěřila jsem tomu.

,,Uměla dokonce anglicky a on to takhle podělal."

,,Fakt mluvíme o Matteovi?"

,,Jo. Takhle si luskne a má každou. Už mě to nebaví."

Sranda šla stranou. Nerozuměla jsem ničemu. Vydala jsem se tedy na průzkum jachty. Bohužel mezi bavícími se lidmi na palubě nebyl. Dokola jsem se uklidňovala tím, že ji jistě jen šel uložit, protože se moc opila. Moc místností tu nebylo, ale dveře od kuchyně byly pootevřené.

Myslela jsem však, že mi vyskočí srdce z hrudníku. Mezerou mezi dveřmi jsem Mattea viděla opřeného o linku a jakási holka klečela u něho.

Nechal se od té děvky kouřit a pak se podíval směrem ke dveřím, kde jsem stála já.

,,Ty jsi takovej bastard!" otočila jsem se na podpatku a utíkala úzkou chodbou ven.

,,Lucy, počkej! Do prdele! Počkej!"

Už mi bylo všechno jedno a nejhorší na tom všem byl ten pohled na vzdalující se přístav. Neměla jsem tušení jaká to byla vzdálenost. Za sebou jsem zaslechla Matteův hlas a já nechtěla slyšet jediné jeho slovo. Viděla jsem dost a jediné, co jsem chtěla, bylo brečet, nadávat si a zmizet.

,,Lucy, prosím, promluvíme si v klidu?" zaslechla jsem jeho opilý hlas.

Zula jsem si podpatky, hodila je vší silou po tom parchantovi a skočila do temné vody.

,,Zbláznila ses? Lucy! Do hazlu!"

Plavala jsem, co mi jen dech stačil. Brečela jsem, vzteky jsem šílela a hlavou mi probíhaly ty lži, co mi Matteo říkal.

Doplavala jsem k jakémusi menšímu molu, vylezla po ocelových úchytech na betónovou zídku. Po všech čtyřech jsem celá mokrá dokola brečela. Celý obsah kabelky byl v tahu a to včetně telefonu, který jsem teď vlastně skutečně utopila.

Bosá, uplakaná a se zlomeným srdcem jsem se toulala přístavem. Ještě nikdy mi tak příšerně nebylo. Nikdy za to nemohl chlap. A tenhle si to ani nezasloužil.