Made in Brazil

36.

Možná to byla chyba. Byla jsem v koncích. Matteo byl prostě kluk, kterého jsem celou duší chtěla, ale bála jsem se zklamání a opuštění. Věděla jsem, že jestli tenhle vztah nevyjde, zhroutím se jako po smrti bráchy. Byl jako součást mého temného života a já si byla vědoma, že padám do propasti. Možná jsem jen visela na laně, jenže bylo pouze otázkou času, jak dlouho se dokážu udržet.

Seděla jsem před odletovou bránou a hleděla na Mattea, jak z automatu na pití vytahuje vodu. Opakovala jsem si dokola, co to vlastně dělám? Chci převychovat divokého psa na mazlíčka? Takový nesmysl.

Už jsem se nechovala tak vřele a vlídně jako před tím. Zůstala jsem chladnější a odtažitá. Někde v duši jsem prostě cítila, že tohle nevyjde a už dopředu jsem se za to nenáviděla.

Každý den jsem o samotě brečela. Bylo to jako tenkrát, když jsem se dozvěděla o té leukémii. Jako bych v ten okamžik věděla, že brzy umřu. S ním jsem měla stejný pocit.

,,Líbí se mi tady. Jak dlouho bydlíš v tomhle bytě?" posadil se naproti mně, když jsme konečně přistáli a v klidu se mohli doma posadit.

,,Pronajali jsme si ho s Erikem. Líbil se nám, jak je prosvětlený a výhled do parku."

Matteo musel cítit, že něco není v pořádku. Nebylo! I když se ke mně posadil a objal mě, nic se tím nespravilo.

To nejhorší mě čekalo o víkendu. Díky mojí sestřence Berenice nás mělo být u rodinného stolu o jednoho více. Přijeli jsme s Matteem před obědem. Nadšeně mě objímali a pak to přišlo.

,,Kde máš Eddieho?" podívala se na Ria.

,,Říkala jsem ti, že s Eddiem to nebylo vážné." pošeptala jsem jí.

,,A kdo je tohle?"

,,Matteo. Anglicky se snaží, ale spíš mluví portugalsky. Poznali jsme se v Brazílii."

V matčině pohledu moc nadšení nebylo. Jako by ten úsměv pomaličku vyprchával. Otec se jen divil a Berenice byla ještě mladá holka. V šestnácti se mi líbil každý.

Konverzace celkem plynula. Spíš se s ním bavil táta o sportu, hlavně tedy fotbalu a běžných amerických věcech. Máma na něho mluvila jako na retarda, aby tomu rozuměl. Berenice to přišlo vtipné, ale já ji několikrát upozornila, že hluchý není.

Oběd byl pomalu u konce, když jsem se nabídla, že pomůžu holkám uklidit. Táta s Matteem se bavili na zahradě, když se do mě máma obula.

,,A s tímhle to myslíš vážně?" spustila máma.

,,Co máš za problém?" obrátila jsem oči v sloup.

,,Berenice mi ho ukazovala na tom jeho Instagramu. Na každé fotce s jinou. Vážně jsi tak naivní nebo úplně blbá?"

,,Co?"

,,Nevím, o co tomu klukovi jde, ale nemyslíš si snad, že to s tebou myslí vážně, že ne?"

,,Je to kus." přidala se do konverzace Berenice a podala mámě umytý talíř.

,,Je jako reklama na levný sprchový gel. Hezky vypadá, voní, ale je k ničemu. Mně se nejvíc líbil Eddie. Byl spontánní, přátelský a usměvavý. Tady cítím, jak jsme pod jeho úroveň."

,,Mohla bys to laskavě nechat na mě."

,,Nikdy jsem ti do vztahů nemluvila. I když jsem věděla, že Erik není ten pravý, mlčela jsem. A tady to vidím mnohem víc. Vy dva se k sobě nehodíte."

,,Protože nejsem hezká jako ty holky na Instagramu vedle něho?"

,,Ne. Každý máte svůj svět. Nemusím ho znát tolik, abych to nepoznala z jeho úsudků a pár fotek. Není to zdaleka rodinný typ. Ty budeš sedět doma s dětmi a on si bude za doprovodu sexy modelek běhat po mejdanech."

,,Miluješ ho?" usmála se na mě Berenice.

Ani podle mámy jsem pro něho nebyla dost hezká.

,,Je to děvkař a akorát ti ublíží." dodala.

,,Eddie je taky děvkař a zbožňuješ ho."

,,Nedává to tak najevo. Navíc tě miluje. Když jsi byla pryč, zastavil se tu a říkal mi to. Proto je mi to líto."

,,Eddie ti stihl říct i o Matteovi? Proto na něho máš tenhle názor?"

,,Jen ti říkám, se se k sobě nehodíte."

,,Fajn." praštila jsem s nožem, kterým jsem měla krájet koláč o linku a vydala se ven.

Popadla jsem fofrem kabelku a Rio trochu nechápavě vstával, proč tak náhle odcházíme.

,,Kam jdeš?" divil se i táta.

,,Máma ví všechno nejlíp, tak se jí zeptej, kdo se ke mně hodí nejvíc."

Ze dveří vyběhla máma a snažila se všechno zachránit.

,,Lucy, počkej. Co to děláš?"

,,Jdeme pryč, aby ses nemusela dívat na to, jak se k sobě nehodíme. Čau." zatlačila jsem Riovi na záda a vedla ho k bráně.

,,Je to jen můj názor. Eddie se mi k tobě hodil víc. A co?" rozhazovala rukama, ale já už jí neodpovídala.

Matteo mlčel. Dala jsem Matteovi klíčky od auta, aby řídil a celá ubrečená se posadila na sedačku spolujezdce.

,,Co se stalo?"

,,Na nic se neptej."

Co jsem to zase provedla? Rozhádala jsem se s mámou kvůli klukovi, kterému jsem vlastně dala kopačky, a o kterém jsem dopředu věděla, že to nevyjde.

,,Můžeme jet?" přerušila jsem to ticho v autě, kdy na mě Rio civěl.

Beze slova se rozjel a nechtěl nic slyšet.

Dorazili jsme do bytu a všechno šlo z kopce.

,,Děje se něco? Vidím na tobě, že nejsi v pohodě."

,,Neměli jsme si dávat druhou šanci."

,,To kvůli tomu, co říkala o Eddiem?"

,,Kvůli tomu, že se k tobě nehodím."

,,Na to přišla jak?"

,,Možná má pravdu. Ty nejsi rodinný typ, co by se staral o děti. Spíš bys chodil po mejdanech a užíval si. Až budeš chtít zpět do Fortalézy, řekni a já tě odvezu na letiště."