Slečna Dokonalá a Její Bratři

13. Kapitola

Hloupá, hloupá, hloupá.

Mohla jsem se je pokusit obměkčit, ale ne. Radši jsem se rozhodla postavit se za Jasona, který za celou tuhle situaci vlastně mohl. A způsob, jakým jsem ho bránila, mi nepomůže. Skoro nikdy jsem mámě ani babičce neodmlouvala. A NIKDY svým bratrům, protože se od začátku zdálo, že takové chování neakceptují. No, já hlupák, teď jsem se rozhodla, že je ten správný čas to otestovat...

Židle vedle mě se posunula. Nezvedla jsem oči, ale věděla jsem, že je to Vince. Přesedl si, takže teď byl mnohem blíž ke mně a narušoval můj soukromý prostor. Byl tak blízko, že jsem cítila jeho parfém.

"Dovol, abych ti to vysvětlil, Hailie." začal ledovým hlasem, až jsem se zachvěla. Dvěma prsty mi zvedl bradu a donutil mě, abych se mu podívala do očí "Nejsi v pozici, kde bys mohla odmlouvat, takže si dávej pozor na to, co říkáš, ano?"

Teď už jsem od jeho ledového pohledu nedokázala odvrátit zrak. Úhlem oka jsem viděla Willa, který se stále opíral o lednici. Přikývla jsem a nahlas dodala "Ano."

"Dobře. Teď mi řekni, která pravidla jsi porušila," požádal mě.

Musela jsem sklopit zrak, abych si srovnala myšlenky.

"S-sešla jsem se s jedním klukem a- a lhala jsem o tom..." Po chvíli jsem se zakoktala.

Kontrast mezi jeho mocným a autoritativním hlasem a mým kňouráním byl k smíchu.

"Přesně tak. Nemám rád lži, Hailie. Měj to pro příště na paměti. Protože je to tvoje poprvé, udělejme z toho varování. Toho kluka už samozřejmě neuvidíš." řekl a pak se otočil k Dylanovi a Tonymu. " A vy na ní ve škole dohlídnete."

"Tohle si beru na pár dní." informoval mě a vzal můj telefon, který ležel na stole. Strčil si ho do kapsy a já na jeho počínání hleděla s tichým odporem. Nakonec vstal, jako by se nic nestalo, a elegantně vrátil židli na své místo.

"Za hodinu tě budu potřebovat," řekl a ukázal na Willa, který jen uznale přikývl. Pak Vince odešel z kuchyně, kde jsem zůstala s ostatními bratry a nebyla schopná se ani pohnout. Ten rozhovor mě stál spoustu nervů a teď mi po tvářích stékaly slzy.

Nevěděla jsem přesně, jak se mu podařilo, abych se cítila tak špatně. Na Vincovi mě něco tak děsilo, že jsem měla trauma jen z toho, že mi vynadal.

"Dojez tu večeři, Hailie," nařídil mi Will a vrátil mi talíř pod nos. Jeho hlas zněl mírně, ale ve tváři se mu zračilo zklamání. Odněkud vytáhl balíček kapesníků a jeden mi podal.

Trvalo mi hodně dlouho, než jsem byla schopen sežvýkat alespoň jedno sousto, takže zbytek bratrů už opustil kuchyň. Nikdo se mnou nepromluvil, i když Tony a Dylan spolu vedli nezávazný rozhovor. Dojídala jsem svou už vychladlou porci, když domů dorazil Shane. Vrátil se z tréninku a zamířil rovnou do kuchyně. Za normálních okolností bych se s ním vrátila hned teď, ale...

Když uviděl moje zarudlé, opuchlé oči, povzdechl si.

"Mluvila jsi s Vincem?" zeptal se, i když moc dobře znal odpověď.

Přikývla jsem.

Shane si sedl přede mě s horou jídla na talíři.

"Neboj se, Hailie. Vím, že Vince může být děsivý. Někdy mě taky děsí. Ale k tobě je takový, protože chce, abys byla v bezpečí. To chceme všichni. Jen... se to snaž pochopit." vysvětlil mi a pozorně mě sledoval. Znovu jsem jen přikývla. Vstala jsem, uklidila po sobě a beze slova odešla do mého pokoje.

Až do konce dne mě bolela hlava. Stihla jsem si jen udělat domácí úkoly (méně svědomitě než obvykle) a už jsem neměla chuť se učit. Šla jsem brzy spát a přála si mít s sebou mobil. Zajímalo mě, jestli mi Jason napsal.

Ha, koho to zajímá? Měl by se smažit v pekle.

Přesně to jsem mu chtěla druhý den říct. Moji bratři mě varovali, ať s ním nemluvím, ale na hodinách chemie nebyli. Naneštěstí se Jason objevil ve třídě spolu se zvoněním a přísahám, že se na mě ani nepodíval. Věděla jsem to, protože jsem na něj celou hodinu zírala. Odešel ze třídy stejně rychle, jako když na ní přišel. Po hodině francouzštiny už ale takové štěstí neměl. Chytila jsem jeho batoh, když se snažil ještě jednou vyběhnout ze třídy.

"Mohl bys mít trochu odvahy a aspoň se mi podívat do očí," zavrčela jsem na něj. Unavená a podrážděná jeho dětinským chováním.

Jason se ustrašeně rozhlédl po chodbě.

"Nemůžu se na tebe dívat, Hailie, natož mluvit. Prostě... mě nech na pokoji, prosím."

Nadzvedla jsem obočí.

"Co to meleš?"

Jason se na mě konečně podíval.

"Poslouchej, mrzí mě, co se stalo."

"Omluva mi nestačí, chci vysvětlení. Dlužíš mi ho." zasyčela jsem.

Jason se zhluboka nadechl, ještě jednou se rozhlédl a pak mě popadl a odtáhl na dámské toalety. Dívka, která si uvnitř před zrcadlem pudrovala nos, se na něj podezřívavě podívala, ale on ji ignoroval. Stejně tak já.

"Co to děláš?" znechuceně jsem se zeptala.

"Tohle je jedno z mála míst, kde nenarazíme na tvé báječné bratry." Jason sarkasticky zavrčel.

Měl pravdu. V tu chvíli jsem nastražila uši a Jason mi začal vyprávět, jak se Dylan, Shane a Tony dozvěděli o našem "doučování".

"Tvoji kamarádi jsou idioti, jak mohli! " odsekla jsem otráveně.

"Já vím, je jim to líto,"

"To je od nich milé." usmála jsem se falešně.

"Hailie, omlouvám se, že tě ignoruju, ale nemám na vybranou. Nechci mít s tvými bratry žádné problémy a oni se vyjádřili dost... jasně."

"Co ti řekli?" s povzdechem jsem se zeptala.

"Že jestli tě ještě jednou políbím, promluvím k tobě nebo se na tebe jen podívám, tak mi něco zlomí. Nejspíš čelist, ale když prej budou mít dobrou náladu, nechají mě vybrat..."

Nevěřícně jsem si zakryla rukou pusu a a on jen pokrčil rameny, stále skleslý. Jak může někdo druhému otevřeně říkat takové věci? Nedokázala jsem to pochopit. Měla jsem sto chutí jít za mými bratry, abych jim vše vysvětlila. Přece nemůžou jen tak vyhrožovat mým kamarádům nebo lidem obecně!

"Hailie! Přemýšlej! Když za nimi půjdeš, dojde jim, že jsme se zase viděli... Já budu v prdeli a ty taky!" snažil se mi Jason rozmluvit.

Jo. Jak už jsem se zmínila, snadno ztrácím nervy. Měl pravdu. Zase. Nechtěla jsem riskovat další rozhovor s Vincem. Zhluboka jsem si povzdechla a nechala jsem svůj vztek trochu odeznít. Jason se uklidnil taky.

"Opravdu mě mrzí, jak to skončilo," přiznal se. Teď jsme se oba opírali o zeď a dívali se na zrcadlo před sebou. Dívka s pudřenkou už odešla.

"Mě taky," přiznala jsem upřímně.

"Nečekal jsem to, ale jsi vážně super holka."

"Díky... Taky jsem nečekala, že se mi budeš líbit i ty."

Otočili jsme se k sobě čelem. Voněl tak hezky a díval se na mě těma velkýma, nevinnýma očima. A ty kudrliny... Byl úžasný. Přitažlivost, kterou jsem k němu cítila, byla silnější než kdykoli předtím. Nejzajímavější na tom bylo, že Jason ty pocity sdílel, protože se na mě díval se stejnou touhou.

O pár vteřin později jsme se líbali s takovou vášní, jako nikdy předtím.