Slečna Dokonalá a Její Bratři

5. Kapitola

Po zbytek dne jsem měla posilovny dost, tak jsem si dala sprchu a rozhodla se trochu si odpočinout. Při obědě jsem v kuchyni potkala Dylana. Zase tam seděl s notebookem a nevěnoval mi pozornost. Tentokrát jsem to ocenila.

Později jsem ho viděla, jak hraje nějakou hru na play stationu, ale v klidu jsem kolem něj prošla a sedla si na terasu. Opalovala jsem se a četla si, a takhle nějak probíhal den, kterého jsem se bála.

Druhý den ráno, když už jsem byla po snídani a uklízela si nové sešity do školy, někdo zaklepal na dveře. Shane strčil hlavu do mého pokoje a vypadal trochu vystrašeně.

"Ahoj, nechceš si dát zmrzlinu?" zeptal se a já zvedla obočí. Úplně mě to překvapilo.

"Zmrzlinu?" zopakovala jsem, protože taková normální věc od něj zněla divně.

"Jo... Will říkal, že máš ráda zmrzlinu." vysvětlil mi

"To mám"

"Tak se připrav, budu čekat dole."

Zavřel dveře a nechal mě v šoku. Samozřejmě jsem si nenechala ujít příležitost sblížit se s jedním z mých bratrů, zvlášť se Shanem, který se mi vlastně docela líbil.

Dnes byl horký den, a tak jsem si oblékla jedny ze svých oblíbených šatů. Byly krátké a přiléhavé a žlutě kostkované. Máma říkávala, že v nich vypadám úchvatně. Shane ale její názor nesdílel, protože když jsem sešla dolů, díval se na mě s vykulenýma očima.

"Převlékni se," řekl a já úplně zmatená se otočila, jestli nemluví s někým, kdo stál za mnou.

"Mluvím na tebe, Hailie, běž se převléknout," zopakoval. Myslela jsem, že si ze mě utahuje, ale podle jeho obličeje jsem věděla, že to myslí vážně.

"Proč?" zeptala jsem se a zamračila se.

"Protože tyhle šaty jsou moc krátké," vysvětlil.

"Loni v létě jsem je nosila pořád." protestovala jsem.

"Hailie..."

"Mám je už dlouho, opravdu." argumentovala jsem a v tu chvíli vyšel z kuchyně Vince. Musel slyšet náš rozhovor. Stál u vchodu s hrnkem kávy v ruce a začal si mě intenzivně prohlížet. Neviděla jsem ho dva dny a už jsem zapomněla, jak působivé jsou jeho chladné oči. Nic neřekl, ale jeho vzkaz byl jasný. Sklopila jsem hlavu, otočila se a stoupala po schodech zpátky do svého pokoje.

Byla jsem nesmírně naštvaná, ale vydržela jsem to. Chtěla jsem se pomstít celému světu a oblékla jsem si velmi dlouhé, volné šaty s fialovobílými květy. Sešla jsem dolů, kde byl stále přítomen Vince a bavil se se Shanem. Oba se na mě podívali a přijali mé oblečení, protože Vince odešel a Shane popadl klíčky od auta a odvedl mě do garáže.

Tahle situace měla špatný vliv na mou náladu, ale snažila jsem se předstírat, že je mi to úplně jedno. Shane se rozhodl pro modré auto, které se mi líbilo ze všech nejvíc. Seděla jsem na místě spolujezdce a se založenýma rukama jsem se dívala skrz okno, čímž jsem dávala trochu najevo svůj postoj.

"Znám jedno super místo, kde bychom mohli sedět na zahrádce a.. zmrzlina je tam úžasná," informoval mě Shane po několika minutách tiché jízdy. Ze všech mých bratrů mi připadal nejvíc lidský. Alespoň když se se mnou bavil. Byl jediný, kdo byl v mé blízkosti trochu nervózní, obvykle, jsem to byla jen já. Musím přiznat, že jsem toho využila a nepřestala jsem být náladová a jen jsem pokrčila rameny.

Shane si povzdechl.

"Poslyš, Hailie, není proč se urážet. Ty šaty prostě nebyly správné." Tímto prohlášením mě ještě víc naštval. Zamračila jsem se na okno. Stáli jsme na křižovatce a nějaký chlápek vytáhl telefon, aby si vyfotil naše auto.

"Jak nebyly správné?" vyhrkla jsem.

"Říkal jsem ti, že jsou to příliš krátké a těsné. Takové oblečení bys neměla nosit," vysvětloval trpělivě a poklepával prsty na volant, zatímco čekal na zelenou.

"Myslím, že do toho, co nosím, ti nic není!" zavrčela jsem a myslela tím jeho, Vince a všeobecně všechny mé bratry.

"A v tom se právě mýlíš." Shaneův hlas zněl temněji než před chvílí, což mi bránilo odmlouvat. Zavřela jsem pusu a pořád jsem zírala do okna, naštvaná na celý svět. Beru zpět, co jsem předtím řekla. Shanea nemám ráda.

Kavárna se zmrzlinou, kam mě vzal, byla vážně pěkná. Zahrádka vypadala jako z pohádky a já si ji okamžitě zamilovala. Mé nadšení trochu opadlo, když jsem viděla, jak Shane vybírá naši servírku a mě bylo jsitý, že jí zná a plánoval se tu s ní dnes setkat.

"Nevěděla jsem, že máš sestru!" vykřikla a usmála se na mě. Byla to blondýnka se zelenýma očima a mohla být hezká, nebýt přílišného líčení a děsně hustých a dlouhých umělých řas. Také měla krátkou sukni, která jí byla sotva vidět zpod uniformy.

"A spoustu další věcích o mně nevíš." odpověděl Shane a mrkl na ni. Dívka se zachichotala a nechala nám jídelní lístky, odešla k dalším zákazníkům, ale přesto na mého bratra občas hodila úsměv.

"A její sukně pro tebe není moc krátká?" zeptala jsem se arogantně.

Shane na mě pohlédl a zvážněl.

"Hailie, s touhle holkou dneska skončím v posteli. Nechci, aby si o tobě někdo myslel to, co si teď myslím já o ní."

Jeho přímočarost mě uvedla do rozpaků a tak jsem se podívala na jídelní lístek, aniž bych to komentovala.

Zmrzlina byla výborná a zlepšila mi náladu. Navíc mě Shaneův argument trochu přesvědčil. No, možná nepřesvědčil, ale pomohl mi pochopit jeho názor, přesto jsem ho nepřijala. Bylo mi líto servírky, která byla hloupá jako husa, ale Shane na to neměl žádné právo. Při odchodu z kavárny už byl s ní domluvený na pozdější dobu. To mu nebránilo, aby si na parkovišti vyměnil koketní úsměv s jinou dívkou. Rozhodla jsem se to ignorovat.

"Díky za zmrzlinu," řekla jsem uprostřed cesty domů, když jsem si vzpomněla na dobré vychování.

"Není zač," odpověděl Shane.

Když zaparkoval auto v garáži a šli jsme ke dveřím, prošel kolem mě a rozcuchal mi vlasy. Vypískla jsem naštvaně, ale on se jen zasmál a zmizel. Po zbytek dne jsem ho už neviděla. Možná ho mám trochu ráda.