Slečna Dokonalá a Její Bratři

22. Kapitola

S Jasonem jsem se setkala před pokladnou. Nejdřív jsem se nervózně rozhlížela kolem, abych se ujistila, že v okolí nejsou žádné známé tváře, které by mě nebo Jasona poznaly. Ani jsem pořádně nevěděla, kdo by potenciálně mohl být takovou osobou. Měla jsem prostě strach.

Moje malá paranoia ale okamžitě zmizela, jakmile jsem si všimla andělské tváře svého doprovodu. Stál v řadě a při mém pohledu se jeho rty zkřivily do krásného úsměvu. Dokonce si oblékl košili, což mě naprosto odzbrojilo. Vrhla jsem se mu do náruče a vášnivě ho políbila, přičemž jsem nakrčila nos. Nejvíc mi na Jasonovi vadil ten neustálý smrad z cigaret, který ho vždycky doprovázel. Nevím jak, ale ani Tony a Shane nesmrděli tak jako on a to taky dost kouřili. Všechno ostatní na něm ale bylo úžasné, takže jsem tuhle jedinou vadu dokázala ignorovat.

"Jsem hrozně rád, že s tebou můžu být i mimo záchody," řekl po skončení filmu, když jsme se loučili. Pevně jsme se objímali a nechtěli jsme se pustit a to i přesto, že jsme poslední dvě hodiny strávili jen mazlením. Jason vybral sedadla v rohu a já byla ze začátku zmatená. Normálně jsem raději seděla uprostřed, odkud je perfektně vidět na plátno. Ale on věděl, co dělá, protože jakmile zhasli světla, ukázalo se, že tam máme spoustu soukromí.

"Souhlasím, ale upřímně, už si ani nepamatuju, o čem ten film byl..." zachichotala jsem se a on se ke mně přidal. Na Jasonovi bylo úžasné, že se ke mně nechoval jako k malé holce. Choval se ke mně jako k dospělé, jako k ženě. Oceňoval moje (na patnáctiletou dívku) nohy a rád si hrál s mými hustými vlasy. Líbali jsme se jako ten dospělý pár v romantické komedii, na který jsme se právě dívali, a to ve mně vyvolávalo pocity jako nikdy předtím.

Takhle proběhl můj plán. Všechno bylo víc než skvělé. Chtělo se mi tančit ze štěstí a nemohla jsem se dočkat, až Jasona znovu uvidím. Chtěla jsem ho znovu políbit a nejlepší bylo, že jsem věděla, že on cítí totéž.

Will byl ten, kdo mě vyzvedl z nákupního centra. Zastavil na parkovišti jako předtím a čekal, až si sednu na místo spolujezdce. Když jsem se připoutala, spustil motor. Na rtech mi bloudil úsměv, zatímco Will se tvářil vážně. Normálně bych se začala bát, ale byla jsem příliš zaměstnaná tím, že jsem si v hlavě pořád přehrávala setkání s Jasonem, takže jsem dokonce raději mlčela, proto mi tichý Will vůbec nevadil. Pořád mu chodily nějaké zprávy na mobil a zdálo se, že je něčím zaneprázdněný.

Moji bratři se tak z nějakého důvodu někdy chovali a já se naučila je ignorovat.

V jednu chvíli se auto zastavilo. Zmateně jsem se rozhlédla. Venku už byla tma a bylo nepříjemně. Will zaparkoval u silnice v jedné z těch oblastí, kde každý dům vypadal stejně a každý trávník byl dokonale zastřižený. Chtěla zeptat, co se děje, když se otevřely dveře po mé straně. Poskočila jsem vyděšeně, ale uklidnila jsem se, když jsem viděla, že je to jen Tony.

"Dozadu." promluvil na mě a ukázal palcem na zadní sedačku. Zamračila jsem se nad jeho hrubostí a podívala se na Willa, očekávajíc nějakou podporu, jako například že není hezký mluvit takhle s jeho mladší sestrou a že sedět jednou za čas na zadním sedadle mu neuškodí. Mohla jsem to říct sama, ale byl to Tony a já se mu neodvážila odmlouvat. Ale Will byl zaneprázdněný psaním esemesek a nezajímalo ho, co se děje kolem něj. Beze slova jsem si teda odepnula pás a vyškrábala se na zadní sedadlo auta. Našpulila jsem rty, aby mi z nich neodešlo nic, čeho bych litovala.

Cestou domů se Tony s Willem bavili o něčem, čemu jsem vůbec nerozuměla. O nějakých lidech s divnými přezdívkami a podobných věcech. Měla jsem pocit, že používají nějaký kód, kterému rozumí jen oni. Nejsem si jistá, protože jsem je rychle přestala poslouchat, pořád jsem si totiž přemítala dnešní den.