Slečna Dokonalá a Její Bratři

15. Kapitola

Poslední listopadový den jsem měla narozeniny a všichni moji bratři se večer sešli (což bylo neobvyklé) u nás doma a objednali si spoustu nezdravého jídla. Zkoukli jsme první díl Harryho Pottera, což mi udělalo radost, protože jsem velkým fanouškem této série. Samozřejmě, že moji bratři by nebyli sami sebou, kdyby se tomu trochu neposmívali. Spíš si z toho dělali legraci a škádlili se navzájem, než aby se na to opravdu dívali, ale upřímně můžu říct, že jsem si tento večer užila.

Dokonce jsem od nich dostala dort a také mi společně popřáli všechno nejlepší. Hodně jsem se červenala, protože jsem nebyla zvyklá na sebe strhávat celou jejich pozornost. Taky mi dali pár docela drahých dárků včetně nějakého oblečení, doplňků a té sady na kreslení, kterou jsem viděla, když jsem byla s Willem nakupovat věci do školy. Trochu mě to vyděsilo, protože to znamenalo, že Will byl lepší pozorovatel, než bych čekala, a já si nebyla jistá, jak se mám cítit.

Později, kolem jedné hodiny ráno, si Shane a Tony pustili horor. Já už jsem pomalu usínala, ale nechtělo se mi do postele, protože byla srandu. Nekecám, i Vince trochu vychladl, a to bylo neobvyklé. Dokonce se mi podařilo na chvíli zapomenout, že jsou to ti samí lidi, kteří schovávají zbraně v šuplíkách.

Jen tak tak jsem byla vzhůru a scéna ve filmu byla opravdu napjatá, proto když na mě najednou Shane a Dylan vybafli z obou stran, okamžitě jsem se probudila a vykřikla tak hlasitě jako nikdy předtím.

"Zbláznili jste se?!" zakřičela jsem zpočátku podrážděně, ale můj vztek rychle zmizel, když jsem viděla, jak se všichni nahlas smějí. Tony a Shane se váleli po podlaze, Dylan se málem udusil a třásla se mu ramena, Will plival pivo a Vince se chytil za hlavu.

"To není vtipné! " zavrčela jsem, ale koutky úst se mi zvedly.

"Je."

"Naprosto."

"Jsi vtipná, sestřičko."

Protočila jsem očima, a když se zase začali kvůli něčemu smát, rozhodla jsem se, že je čas jít do k sobě do pokoje. Ke každému z nich jsem přišla a poděkovala za všechny dárky. Nejdřív jsem objala Shanea, který mě pohladil po vlasech, pak Dylana, který se na mě usmál, pak Willa, který mě políbil na temeno hlavy, pak Vince, který mě jemně pohladil po zádech, a nakonec Tonyho, který jen ztuhl a neudělal nic, ale na moje "dobrou noc" odpověděl společně s ostatními.

Další den byla neděle a já jsem vzala Monu, Audrey a Marshalla do kina a pak do kavárny. Všechno bylo předem domluvené s Vincem, který to zaplatil. Byla jsem nadšená a musím přiznat, že moje narozeniny byly úžasné. Samozřejmě jsem zažila i horší chvilky, když jsem postrádala mamku a babičku, ale ne na dlouho.

Dny však ubíhaly a vše se vracelo do normálu. Teda až na moje kamarády ze kterých se vyklubali Sherlockové. Ze všech. Chytli se mojich bratrů a nechtěli se jich pustit, dokud nezjistíme, co se děje se všemi těmi zbraněmi. Neměla jsem odvahu, se na to bratrů zeptat osobně, a tak jsem udělala to, co by na mém místě udělala většina teenagerů. Rozhodla jsem se to prozkoumat na vlastní pěst.

Například jsem opět navštívila knihovnu, samozřejmě když tam nikdo nebyl. Chtěla jsem se podívat, jestli tam ta zbraň pořád je, ale ukázalo se, že šuplík byl zamknutý a klíč zmizel. Intuitivně jsem hledala podobné zvláštní věci po domě, ale nic podezřelého jsem nenašla. Napadlo mě vloupat se do jednoho z bratrových pokojů, ale nebyla jsem připravený takhle riskovat.

Jednoho dne mě však navštívily Mona a Audrey. Když skončily s obdivováním Monetova sídla, seděly jsme v mém pokoji a čím déle jsme tam zůstávaly, tím více jsme spřádaly plány. Nakonec Mona řekla, že bychom měly prohledat pokoj jednoho z mých bratrů.