Slečna Dokonalá a Její Bratři

24. Kapitola

V pondělí ráno jsem se dozvěděla, že Jason spadl ze schodů. Nic vážného se mu nestalo, ale byl omluven z vyučování.

Poslouchala jsem novinku s kamenou tváří. Později jsem, ale pak šla na záchod a zamkla se v jedné z kabinek. Sedla jsem si na záchod a zaryla si nehty do vlasů a potichu začala křičet. Dala bych všechno za to, kdybych mohla prostě křičet z plných plic.

První část dne jsem byla v depresi, trápila se a styděla se za to, co jsem přivolala na prvního kluka v životě, který se mi opravdu líbil. Nechtěla jsem být v blízkosti svých bratrů, k nimž jsem kromě nenávisti v tu chvíli nic necítila. Jim to bylo samozřejmě jedno. O polední přestávce, zrovna když jsem vcházela do jídelny, mě Shane zavolal k jejich stolu.

Neřekla jsem ani slovo, ani jsem se na ně nepodívala. Seděla jsem mezi Tonym a Shanem, stejně jako minule, a zírala na tác s jídlem, na které jsem neměla chuť. Ani jsem neposlouchala, o čem se baví, dokud jsem nezachytila své jméno.

"Nebuďte na ní tak tvrdý. Copak si nepamatujete, jak to bylo před pár lety? První láska a tak..." řekl jeden z bratrových kamarádů, ten, kterého jsem měla nejradši. Myslím, že se jmenuje Evan.

"Myslíš první sex?" zamumlal Shane a Tony se ušklíbl.

"Pamatujeme si to, a proto ten kluk dostal do huby a Hailie je tady, s námi." odpověděl mu Dylan a taky se ušklíbl.

"Stejně jste na něj šli zlehka..." ozval se ten se světlými vlasy.

"To kvůli tomu, že z toho dělá Hailie drama." ysvětlil Dylan a kývl hlavou po mém boku. Zvedla jsem oči v ten pravý okamžik, abych viděla, jak koulí očima.

"Abych řekl pravdu, Hailie, musím uznat, že tenhle Jason je pěkný hajzlík." Evan se ke mně otočil. Dobře, řekla jsem, že se mi líbí nejvíc, ale to neznamená, že je v pohodě.

"Je to sráč," zívl Shane.

"Jo, posral se, jakmile mě viděl přicházet." Dodal Dylan.

"Páni, ty jsi zmlátil mladšího kluka, jak působivé." zasyčela jsem konečně. Měla jsem prostě pocit, že urážet Jasona není fér a já jsem tady byla jediná, kdo se ho může zastat.

"Kdybych ho opravdu zmlátil, nemohl by se dostat k zdravotní sestře. Já jsem mu jen... vynadal, sestřičko."

Krátce jsme na sebe zírali - můj pohled byl nenávistný a jeho znuděný. Byla jsem to já kdo první odrvrátil zrak, teď jsem kouřila vztekem. Protáhla jsem se mezi Shanem a Tonym dřív, než stačili zareagovat, a rychle jsem zamířila k východu.

"Hej, kam jdeš?" zavolal za mnou Shane, ale já ho ignorovala.

Odskočila jsem si na toalety, kde jsem si opláchla obličej studenou vodou.

Nemůžu je vystát. Prostě nemůžu.

Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na svůj zachmuřený odraz v zrcadle. Rozhodla jsem se, že se do jídelny nevrátím, že půjdu k učebně biologie, kde jsem měla další hodinu. Mohla jsem si číst knížku, dokud neskončí přestávka. Z nějakého důvodu mě však nohy zavedly do hlavní části školy. Ke vchodu - abych byl přesná.

Neměla jsem v plánu utéct, nevěděla jsem, kam se chystám, ale působila jsem sebejistě, a nejspíš proto mě nikdo nezastavil ani nekontroloval. Podařilo se mi bez problémů opustit areál školy, ale byla jsem jako v transu, takže jsem ani nebyla překvapená.

Šla jsem podél silnice, která protínala les. Nebyl tam ani normální chodník, jen nějaký mizerný pruh. Cesta, ke které jsem směřovala, byla opačná než ta, která vedla k domu mých bratrů, a já si ji musela podvědomě vybrat. Občas tudy projelo nějaké auto, ale celkově tu bylo prázdno, vůbec žádní chodci. Také bylo chladno, až příliš chladno na podobné eskapády.